V akademické sféře je častým jevem přístup, který ctí Paretovo pravidlo 80/20. To říká, že 20% textu obsahuje 80% stěžejních informací. V praxi to znamená přečtení úvodu a závěru, s předpokladem, že právě zde nalezneme stěžejní myšlenky. Při otevírání Knihy knih je však na místě jiná a zajímavější strategie.
Z praxe všichni víme, kde hledat to klíčové v dnešních knihách či článcích – kde však hledat to hlavní v příběhu, který na nás vykoukne v Bibli? Dovolím si navrhnout: Hledejme (upro)střed. Proč? Protože právě doprostřed lidé ve starověku přirozeně umisťovali to, na čem jim nejvíce záleželo. Své myšlenky postupně gradovali, jakoby člověk vystupoval po stupních, a jakmile se dostal na vrchol, byl odměněn krásným výhledem – tím, že se dozvěděl to nejklíčovější. Pak zase mohl pokojně sestoupit po stupních dolů, – z nebeských výšin do zemských nížin.
Jak však najít střed? Možná si raději nejprve řekněme, jak jej nehledat. Rozhodně ne pohledem, ani hledáním průměru dle počtu veršů příběhu. Střed, o který nám půjde, se totiž paradoxně nemusí nacházet striktně (geometricky) uprostřed. Lidé ve starověku si vybudovali vlastní způsob, skrze který mohli daný střed jednoznačně určit.
Ještě než jej popíšu, rád bych veřejně smekl poklonu nad jeho moudrým předpokladem: Vyžaduje totiž důkladné přečtení celého příběhu. Dovoluji si zdůraznit – důkladné a celého. Způsob, se kterým přišli, totiž ze své podstaty brání objevit to klíčové, přistoupí-li člověk k textu ledabyle a laxně.
Posuďte sami: Začneme číst a věnujeme pozornost jednotlivým slovům a myšlenkám, na které narážíme. Po nějaké době si všimneme, že se určitá slova a myšlenky v jistém smyslu opakují, a to s následující zákonitostí: Čím dříve se objevily poprvé, tím později se objeví podruhé. Vytvoří se tak určitá stupňovitá pyramida:
A: myšlenka či klíčové slovo/fráze
B: jiná myšlenka či klíčové slovo/fráze
C: ještě jiná myšlenka či klíčové slovo/fráze
D: Zde je náš střed, a tudíž hlavní sdělení!
C': myšlenka (či klíčové slovo/fráze) v jistém vztahu k C
B': myšlenka (či klíčové slovo/fráze) v jistém vztahu k B
A: myšlenka (či klíčové slovo/fráze) v jistém vztahu k A
Někdy má taková pyramida jeden stupeň, někdy i přes deset (to se pak hledá střed poněkud hůř). V určitých případech má pyramida špičku, jindy chybí (místo D zůstane C a C'; pak se stává C a C' samozřejmě hledaným středem). Povětšinou má taková pyramida zřetelné a čisté stupně, někdy jsou však žel tak oprýskané a zašpiněné, že je problém je rozeznat. Ano, tímto přiznávám, že jsou v Bibli příběhy, u kterých dosud není mezi teology shoda, zda jsou či nejsou vybudované na výše popsaném principu, a pokud jsou, tak co tvoří jednotlivé bloky.
Pojďme si dát praktickou ukázku: Začneme-li číst kupříkladu 7. kapitolu knihy Genesis , jistě nás zarazí, že má autor neustále potřebu zdůrazňovat přesný počet dnů – Hospodin řekne Noemu, že sešle na zemi déšť „za sedm dní“ (Gn 7,4). Dále vypravěč potvrdí, že po „sedmi dnech“ (Gn 7,10) vody potopy opravdu pronikly na zemi. Potopa následně trvala „čtyřicet dní“ (Gn 7,17), avšak vody stály na zemi po „sto padesát dnů“ (Gn 7,24).
Mohlo by to vytvořit pyramidu? To nemůžeme tušit do chvíle, dokud se nám naši kandidáti nezačnou v jistém smyslu opakovat... Na náznaky narazíme brzy již v 8. kapitole, kde vypravěč zmíní, že „přešlo sto padesát dnů“, dále pak, že „přešlo čtyřicet dnů“ (Gn 8,6). Co bychom nyní očekávali? Nejspíše nějakou tu sedmičku, která zazněla na začátku. A skutečně, narazíme na ni v Gn 8,10 a v Gn 8,12. Dvakrát jako na počátku.
Takže ano, tento příběh je vystavěn na výše popsaném principu pyramidy. Co bude úplně nahoře, co je námi hledaný střed? Verš mezi bloky, které k sobě mají nejblíže, tedy verš mezi zmínkami o sto padesáti dnech, jímž je v našem případě: „Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.“ (Gn 8,1)
Naše pyramida by mohla tedy vypadat zhruba takto:
A: 7 dní (Gn 7,4)
B: 7 dní (Gn 7,10)
C: 40 dní (Gn 7,17)
D: 150 dní (Gn 7,24)
E: Střed (Gn 8,1)!
D': 150 dní (Gn 8,3)
C': 40 dní (Gn 8,6)
B': 7 dní (Gn 8,10)
A': 7 dní (Gn 8,12)
Proč je právě myšlenka uvedená v Gn 8,1 hlavním sdělením celého příběhu, že se ji autor knihy rozhodl umístit doprostřed? Dovolím si neodpovědět a nabídnout tuto otázku k osobnímu zamyšlení. V případě nouze jistě rád poradí každý teolog či duchovní – farář, kazatel či pastor, jakmile se mu zmíníme, že se jedná o vrchol „chiasmu“. Tak se totiž celý princip výstavby struktury příběhu nazývá (a řecké písmeno chí – χ – ji tak trochu připomíná).
Rád bych povzbudil každého k osobnímu hledání chiasmů. Jistě není problém sáhnout po některém ze stovek komentářů k jakémukoliv příběhu, na který v Bibli narazíme. I když zde většinou celý chiasmus (a nebo alespoň zmínku o jeho vrcholu) najdeme, ochudíme se o možnost osobního „objevu“. A je to právě on, který má potenciál zvýšit (či vybudit) naši motivaci k tomu, abychom se k Bibli vraceli častěji a četli ji pečlivěji.
Autor: Daniel Gomola
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: pexels/Castorly Stock
Moc hezký vysvětlení, Danieli Gomolo, díky! Najít to klíčové poselství této Knihy je mnohem cennější než to, čeho si my lidé obvykle tak moc vážíme.
Dobrý postřeh, a co takhle si přečíst původní bibli, nebo její překlad? A co třeba přemýšlet nad obsahem sdělení. Slepým barvy světa nevysvětlíš, nepopíšeš.
Neblbněte lidi. Bůh neexistuje. Vaše víra je projevem duševní poruchy.
je zajímavé si to přečíst, ale po přečtení se polovina lidí obrátí k jinému vyvolenému. 666
Což biblii bychom častěj četly pokud bychom měli víru ale ta schází a není to naší vinou. A teď sestavte pyramidu s úsloví papír snese všechno nebo důvěra jako sklo těžko se tvaruje rychlé se rozbije!!!