U příležitosti stého výročí narození známého anglikánského kazatele a teologa Johna R. W. Stotta (1921–2011) vydalo nakladatelství Biblion jeho poslední knihu s názvem Radikální učedník. Titul vychází v rámci Malé edice klasiků vedle takových velikánů křesťanského myšlení, jakými jsou Martin Luther nebo Jan Hus.
Jeden z důrazů, který knihou proniká, je apel na péči o životní prostředí. Stott upozorňuje na to, že každý člověk nese svůj díl odpovědnosti za stav Země a krize, které čelíme, vyžaduje odpověď každého z nás. Autor, který navštívil desítky zemí světa, si dobře uvědomuje, jak těsně je environmentální problematika spjatá se sociálním útlakem a nespravedlností, a že ani k nim tedy nesmíme být lhostejní.
Stott před své čtenáře staví obraz světa v neutěšené situaci hladu i bídy. Takový svět ovšem nemusíme nutně hledat na jiném kontinentu ani v jiné zemi – jsme vyzýváni k péči o druhé, k pozornosti a štědrosti, ke skromnému životu, který není slepý k sociální situaci druhých a je připraven se dělit o vlastní prostředky.
Jak je to s magorstvím a modlitbou?
Stottův přístup je hluboce zakořeněn v jeho teologii inkarnace, pro niž je primárním zdrojem Kristovo vtělení, tedy úplný a bezprostřední vstup do těla a světa, v němž splasknou všechny naše ochranné bubliny, zhroutí se kazatelny, z nichž bezpečně přihlížíme těm druhým, kteří jsou nám nesrozumitelní a kterých se snad bojíme.
Nepotřebujeme teoretizování o vzdáleném Bohu, potřebujeme radikální blízkost, skutečné a upřímné vztahy, v nichž nečiníme rozdíly ani neupevňujeme svou společenskou pozici. Naléhavost, s jakou John Stott přistupoval k sociálním otázkám, se promítá do úsilí, s nímž už od 50. let minulého století propagoval toto téma v kontextu světového evangelikálního hnutí. Jedním z důsledků jeho práce jsou dokumenty tzv. Lausannského hnutí, které významně ovlivnil.
Jako každý jiný myslitel byl ovšem i John Stott dítětem své doby, a tak v jeho úvahách můžeme narazit na místa, která bychom dnes mnozí pojímali jinak. V současnosti si už například nevystačíme s odsudkem údajné morální zkaženosti Západu a s voláním po návratu blíže nedefinované „židovsko-křesťanské etiky“, zejména v kontextu vztahů osob stejného pohlaví. Stott sám se vždy odmítal účastnit křesťanských kulturních válek a tyto jeho dobové akcenty by nám dnes proto neměly sloužit jako munice pro jejich vedení.
Ačkoli je samozřejmě patřičné, abychom o Stottově díle uvažovali kriticky a poctivě, stojí za připomenutí, že teolog v mnohém jistě usiloval právě o takový přístup, který není zákonický, ale naslouchající. Tímto způsobem pracoval také s biblickými texty, varoval se uzavřenosti a extremismu. Kniha Balanced Christianity (1975, InterVarsity Press) dokonce zahrnuje podtitul A Call To Avoid Unnecessary Polarisation, tedy explicitní výzvu k odolání takovému rozdělení, které je zbytečné – a místo toho posilování jednoty v lásce.
John Stott nebyl sucharským teologem uzavřeným ve své pracovně. Dbal na pečlivé a pozorné studium, které povede k rozvaze a moudrosti, ale které stále vyžaduje živou zkušenost každodenní víry i mezilidských vztahů. Jeho pozice nebyla radikální jen před padesáti nebo šedesáti lety – je taková stále. Radikální učedník je knihou, která nabízí východiska i do naší současné nejistoty, obav a toužebně vyhlížené naděje.
Další informace o knize a ukázku z textu najdete na stránkách www.biblion.cz.
Zdroj: Biblion
Foto: Biblion
