Vždy znovu žasnu nad tím, jak současná křesťanská mládež miluje písničky mého „totalitního“ mládí. Po sametové revoluci jsem byla totiž skálopevně přesvědčena, že teď, když už konečně není zakázáno svobodně tvořit, vznikne fůra nových písniček. A náš starý dobrý mládežnický evangelický zpěvník „Svítá“ se stane součástí sborových archívů.
Nová tvorba v době svobody se klubala na svět rozpačitě, snad s jedním vtipem, co se brzy okoukal, či oposlouchal. Jakoby nedosahovala hloubky „proboleného“ umění osmdesátek. A naše děti, sotva trochu v církvi povyrostly, adoptovaly „Svíták“ a občas ve vymezovacím se období puberty skoro nelibě nesly, že znám toho „jejich“ Karáska celého nazpaměť. „Svíták“ se stal součástí mládežnického baťůžku či vybavení mobilu evangelíka – mládežníka i v letech, kdy my už mládežníky zdaleka nebyli.
Jedno mi ale při tom jinak radostném zjištění, že Rejchrtovy nápěvy a texty přežily, vadilo. Že totiž generace našich dětí neumí zpívat spirituály. „Vždyť to není píseň, co se dá jen tak co nejrychleji odfrčet, bez jakékoli změny nálady,“ snažila jsem se dost marně vysvětlit své dceři, když jsme si spolu v sestavě: dcera flétna či klarinet, já klavír, jen tak doma pro radost hrály, či nacvičovaly píseň na bohoslužby do kostela. Přinutila jsem ji, ať „To já ó Pane můj“ hraje co nejpomaleji, ale nebavilo ji to. Trochu chápavější byl Toník Šmíd v kostele, kde jsem se mu pokoušela popsat interpretaci Miloše Rejchrta, jak spirituály na klavír hrával, a Honzy Mamuly z Beranů, jak je zpíval. „Aha, myslíš hrát to trochu jako blues,“ chytl se, ale přece to ještě úplně nebylo ono.
Svoboda bez zodpovědnosti může i vraždit
Pak přišla pandemie a v době uvolnění jsme se s dcerou opět sešly ke společnému hraní u nás doma. Po době odloučení ale i toužení po tom druhém do duetu. Po době sledování on-line, jak dcera hraje v prázdném studeném kostele. A pak jsme to rozehrály konečně naživo znovu. A já, mockrát zklamaná, že dcera ten spirituál neumí zahrát tak, jak si pamatuji z mládí, navrhla píseň „Michale, člun k břehu veď“. Počítala jsem s tím, že zase v půlce skončíme, protože to nebude ono, a přejdeme na „Svý kroky rozezpívej“, které má dcera hraje s takovou chutí, že předběhne všechno mé očekávání.
Ale on ten Michalův člun najednou plul, protože jsem dceři vysvětlila, že stojí v kalných vodách jordánské pandemie a touží se dostat na druhý břeh zdravého světa, až najednou toho břehu dosáhne a volá: „Sláva – haleluja“. Že tam musí hudbou prozářit ten záblesk svobody. A ona to najednou přesně tak zahrála. Musela si holt předtím projít kalný Jordán pandemie.
Uvědomila jsem si, že jsme našim dětem narozeným po revoluci nedovedli ukázat, jak žít ve svobodě, protože jsme se to sami v dětství nenaučili. Tak jsme jim alespoň předali touhu po svobodě, která se teď, podbarvená podněty spolku „Milion chvilek pro demokracii“, v mladých lidech projevila v jejich předvolební a volební zaangažovanosti. Jejich víra, že změna je možná, dotáhla 0,67 neskutečně malých, ale i neskutečně mladými lidmi odedřených procent rozdílu ve volebních výsledcích, rozdílu mezi břehem pravdy a hlubinou lži. Tak přinesla obrovskou vlnu zadostiučinění všem těm, kteří ladili své nástroje v předvolebním klání na demokratickou notu.
Autor: Olga Pikousová
Zdroj: Protestant
¨ To i za minulého režimu byla daleko větší volnost co se projevů týče.¨”
Já si ty roky pamatuji.
Nebudu mluvit o Miladě Horákové.
Ale vzpomenu na Michala Mrtvého.
I osmdesátá léta plnila kriminál.
A není pochyb,že tu s námi žijí komunisté,rasisté i xenofobové.
Já sám bych chtěl být vysmívaným lepšočlověkem.
Mojmír Vrba: Horákovou raději nezmiňujte – za vlastizradu je v normální společnosti oprátka, a dodnes nikdo neřekl, zda opravdu měla spolupracovat s cizími rozvědkami – pokud ano, po právu si smrt zasloužila. Jistá indicie tu ovšem je – už na války byla obviněna gestapem, a za skutky, ze kterých ji obvinili, byla smrt – jako zázrakem ovšem oprátce unikla, což znamená, že pravděpodobně kývla na spolupráci… Takže vaše teze o “mučednici” dostává povážlivé trhliny.
To, že tento zločinný režim glorifikuje zrádce, a podporuje podvodníky a lháře, je jen symptomatické – díky lžím havla a jeho zlodějského gangu Lži a Nenávisti tu mohli lumpové jeho ražení za dvaatřicet let tuto zemi zdevastovat, zadlužit a rozkrast dle Zákona. Takže nepochybuji, že v tomto státě žijí i vrbové, havlové a další…
dobře dejme mladým co nabízeli komunisti :po vyučení 14 dní dovolené, vojnu 2 roky ,politické školení(vymývání mozku) zákaz cestování v západníh zemí,po známostí možná Polsko, cenzura na muziku. Myslím že by se mládí divili o co všechno by přišli,
Povinnost prace anebo basa.Zadne podnikani.Stejny plat jako kazdy neschopny soudruh.
No tak pro “nevěřícího” je směrodatný pouze poslední odstavec.Nemoho uvěřit,že je pořád někdo takto hloupý a vyznává Milion chvilek……jehož zakladatel M.Minář utekl s 6 miliony určenými původně na propagaci a zdejchl se bůhví kam.Ale to,že někdo napíše,že vyhrál “břeh pravdy”…..tak k tomu je zapotřebí neskutečná idiocie nebo naivita.V neposlední řadě nechybělo moc a KDU by se klidně přidala k Babišovi(jak už to jednou udělala) kdyby měl o pár procent víc.Docela by mě zajímalo co by psala paní Pikousová pak??
Jo a ty mladé lidi k tomu nevedla touha po svobodě,ale propaganda médií a lži slepenců,opobloků,Pirstanů…..někteří se z toho proberou dřív jiní později a někdo jako autorka článku asi nikdy.
dobře dejme mladým co nabízeli komunisti :po vyučení 14 dní dovolené, vojnu 2 roky ,politické školení(vymývání mozku) zákaz cestování v západníh zemí,po známostí možná Polsko, cenzura na muziku. Myslím že by se mládí divili o co všechno by přišli,
Politickou svobodu jsme ztratili v letošních volbách rozdělením procent pro koalice a samostatné strany.
Naivita dámě budiž odpušténa, velmi brzy pozná tu hlubinu vítězné pravdy, která rychle zmizí spolu s předvolebními proklamacemi.Svoboda má více rovin a pakliže dnes máme politickou svobodu( jak dlouho ještě) , tak ekonomickou svobodu určitě ne, doživotní okovy hypoték velmi limitují odvahu se postavit zlu u mladých lidí a obava o příjem je často modeluje daleko více než politická nesvoboda v minulém režimu jejich rodiče.
žít ve svobodě je i o pochopení, že svoboda je jedna věc, ale odpovědnost vůči své svobodě druhá. Jedno úsloví zní, že svoboda jednoho končí tam, kde končí svoboda druhého. Po revoluci přišla velmi nepěkná zkušenost, kdy si někteří tu svobodu vykládali jako možnost nekonečně se rozšoupnout bez ohledu na ostatní. Některým to vyšlo a tím bylo dáno, že důvěra ve společenský systém na to doplatí. Ani nevím, jestli se teď ještě hledáme náplast na společenský deficit z dob socialismu nebo z dob po revoluci. Přijde mi, že to naše tápání v demokracii je ovlivněno hlavně tím našim nešťastným chápáním demokracie, ve kterém vůbec nezohledňujeme jakoukoliv společenskou odpovědnost. A toto pojetí je prorostlé do nejvyšších politických kruhů. Děsím se toho, co bude dále. Snad Petr Fiala bude konečně jiný.
Nebude, vzešel z líhně strany, která to tu aktivně rozkrádala, a pomohla svou pasivou i své pseudoopozici, aby se i ta napakovala. Ona totiž ve skutečnosti žádná pravo-levá politika neexistuje; jsou jen bohatí a chudí, a tzv. demokracie není nic jiného, než-li udržování těch chudých v chudobě.
Autorka si zjevně plete pojmys dojmy: svoboda je stav vnitřní rovnováhy, nikoliv deklarované sametové lži… ;vždyť dnes a denně vidíme, jaká je tu “svoboda” – kdo nesdílí naše názory, je xenofob, rasista, komunista atd. To i za minulého režimu byla daleko větší volnost co se projevů týče. Policejní provokace při demonstracích nespokojených občanů s tímto režimem, uměle vytvářené problémy a rasismus naruby, justiční mafie se svou pravou rukou exekutorskou chobotnicí…, to vše považujete za “svobodu”? 😀
Mám jen dotaz.Ta nenaučená svoboda spočívala v tom,že pánbíčkáři nodákazali dotlačit novou generaci do kostelních lavic?Pokud je můj dotaz hloupý,tak v čem se změnila touha po svobodě?