Zasvěcený život vede k nejedné bolesti. Po tématech vyhoření a potlačované sexualitě přináší tvůrci podcastu Bez filtru třetí díl seriálu Když celibát bolí, tektokrát o poslušnosti a hierarchii v církvi. Hostem je kněz a emeritní letohradský farář Václav Vacek, ptá se Jaroslav Tomáš.
„Když s lidmi ve farnosti žijete a pracujete na porozumění Kristu, přilnete k nim. Pak ale přijde dekret. Je to, jakoby vás rozvedli s minulou manželkou a dali vám novou, cizí ženskou,“ sdílí své zkušenosti z kněžského života Václav Vacek. Dodává, že nejvíce byl přesouván z farnosti do farnosti ještě v minulém režimu. „Za prvních deset let kněžství jsem vystřídal sedm míst. Je hrozné se stěhovat. Tehdy to ale řídila Státní bezpečnost, “ dodává.
O poslušnosti se v církvi podle něj mluví až příliš. Už samotné kněžské svěcení Vacek označuje za zvláštní. „Ustrnulo ve středověku. Biskup sedí na křesle. Rituální řečí to znamená, že on je kníže, který sedí na koni. Máme nádherný svatební obřad, kdy se ženich odevzdává první, říká nádherný slib, a nevěsta říká totéž. Tak by měl vypadat i obřad svěcení. Pro mě to bylo objevné a našel jsem si tam to, co jsem dokázal pochopit. Až později mi ale došlo, že ten obřad se nepovedl a není biblický. Chybí mi tam srdečnost a velkorysost Krista, který s námi jedná úžasně,“ vysvětluje Vacek.
Kde je podle něj poslušnost v církvi nejbolestivější? Kdy je naopak zbytečná a postrádá smysl? Nejen na tyto otázky odpoví nový díl Příběhů bez filtru v podcastové sérii Když celibát bolí.
Ptal se: Jaroslav Tomáš
