Je farářkou, rozhlasovou moderátorkou, sládkovou, včelařkou a především mámou dvou dětí, se kterými žije sama. V rozhovoru pro platformu Bez filtru mluví mimo jiné o tom, proč si vybrala právě Církev československou husitskou, co ji pohání k tomu, zkoušet a učit se nové věci, nebo jak kloubí bohatý profesní život s péčí o dva syny. Prozradila také, které její aktivity by podle některých lidí mohly vadit Bohu. O tom všem a mnohém dalším mluvila Sandra Silná v novém díle Příběhů bez filtru.
Sandra Silná je od roku 2007 farářkou Církve československé husitské. Od roku 2016 působí v Husově sboru na Botanické ulici v Brně, kde propojuje tradici s moderním pohledem na víru. K duchovní službě přidala na podzim loňského roku profesi rozhlasové moderátorky v Českém rozhlasu Brno.
Na otázku, co ji k tomu vedlo, uvádí: „Tady to byla vyloženě taková i potřeba, protože mě ta služba farářky vlastně neuživí. Je to taková věc, která vlastně je úplně v rozporu s tím, co mi třeba doma rodiče říkali, když jsem byla malá, prostě dobře se uč, vystuduješ školu, najdeš si dobrou práci, budeš se mít dobře.“
Zároveň dodává, že zásadním faktorem je v tomto případě skutečnost, že Silná sama vychovává dva nezletilé syny. I přes podporu jejich otců je péče finančně náročná. Při hledání další práce se pak podle svých slov pohlížela po takové, která by svou podstatou korespondovala s duchovní službou a bylo možné ji časově kombinovat s rolí farářky. To práce moderátorky zdravotních poraden v dopoledním vysílání Českého rozhlasu Brno splňuje. Nehledě k tomu, že Sandra Silná si tak prostřednictvím tohoto tématu plní svůj dávný sen, věnovat se medicíně.
Pravda je, že za rozhlasovým mikrofonem rozhodně nebyla nováčkem. Už léta mohli posluchači slyšet na vlnách Českém rozhlasu její denní zamyšlení v duchovním magazínu Mezi nebem a zemí. A za mikrofon v roli hosta ji do svých pořadů zvala taková jména jako Lucie Výborná, Barbora Tachecí nebo naposledy Marek Němec v Blízkých setkáních na Dvojce Českého rozhlasu.
Na otázku, jaké jsou důvody toho, že vzbuzuje takový zájem médií, Silná odpovídá: „Možná to, že jako farářka bourám určité stereotypy. Což nedělám nějak záměrně, nebo že bych si řekla, začnu bourat stereotypy a budu taková. Já prostě jsem svá a možná, že to jde proti určité zažité představě, jací jsou faráři nebo farářky, a tím je to vlastně pro ty lidi zajímavé,” dodává.
K bourání stereotypů jistě napomáhá i farářčin vzhled – potetované ruce a piercing (zatím) zřejmě nepatří k běžným atributům duchovních ani v představách nevěřících. Nicméně, jak Silná podotýká, komentářů k těmto záležitostem už podala v různých pořadech nesčetně a nerada by, aby se právě tyto motivy staly dominantními. Mnohem důležitější je pro ni podstata služby, otevřenost a blízkost, kterou svým farníkům nabízí.
Farářka svým přístupem dokazuje, že duchovní služba nemusí být uzavřená sama do sebe a oddělená od běžného života, ale může se s ním přirozeně prolínat. Právě tato propojenost může být jedním z klíčů k tomu, proč její působení oslovuje nejen věřící, ale i širší veřejnost. Jako matka dvou dětí přináší do své služby zkušenost, která ji přibližuje lidem, s nimiž přichází do kontaktu.
„To, že já žiju život vlastně i rodinný, že mám ty děti, že jsem se rozvedla, tak tohle je něco, co pro lidi zvenčí působí paradoxně jako normálně. V tomhle mám nějakou výhodu, že jsem těm lidem blíž, aniž bych o to v podstatě nějak usilovala,” říká Silná a jedním dechem dodává: „Já si uvědomuji, jak je těžký být v mnoha náročných životních situacích sama doma.”
Farářka dále otevřeně hovoří o náročnosti svých rolí. Kombinace duchovní služby, rodičovství a dalších pracovních aktivit klade vysoké nároky na organizaci času i psychickou odolnost. Její pracovní týden sice má určitou pevně danou strukturu, ale často se přizpůsobuje aktuálním potřebám – od individuálních setkání až po obřady, jako jsou svatby či pohřby. Ty se totiž neřídí běžným pracovním režimem a mohou probíhat i ve dnech, které by jinak sloužily k odpočinku.
Může hejt na sociálních sítích vést až k vlastnímu pivu? Jak se Sandra Silná učí říkat ne? A co jsou „rozvodové rituály“? Více v rozhovoru!
Autor: Jannis Moras
