Je načase něco napsat o nejstarší konspirační teorii světa. Mluvím tu o konspiraci par excellence, konspiraci, které věřili ještě donedávna prakticky všichni. Této konspiraci věří i dnes většina obyvatel této planety, ať už v jedné formě či jiné. A patřím mezi ně i já a možná i vy.
To, že je něco konspirace, totiž ještě nutně neznamená, že je to nepravdivé. Konspirace znamená jen to, že je to skryté, že se něco pronáší šeptem, že s vámi manipulují síly, o kterých nic přesného nevíme, že něco nebo někdo tahá za struny, o kterých nemáme potuchy. Že je zde něco mocnějšího, co ovlivňuje skutečný běh věcí, a tento konspirační režisér z nás brilantními pohyby dělá nevědomé herce svých vlastních rolí.
Tato nejpradávnější a nejpodivuhodnější konspirace tvrdí, že ten svět kolem nás, „realita naše vezdejší“, není tou reálnou realitou. Že tady je jiný, další svět, hned za tím, který vidíme, nebo pod ním nebo nějak v něm. Že „někde“ za oponou „něco“ je, jakási vůle, co řídí věci, jakási neuchopitelná inteligence a síla, která to celé vymyslela a zařídila tak, že veliký třesk pár chemických prvků za 13,7 miliardy let došel tak daleko, že se zformovaly planety a zažehly hvězdy a vznikl život v takové formě, že zde máme tramvajový řád, překypující život a zároveň básně.
A že to není jen šťastná shoda tisíců náhod a přesného vyvážení vesmíru, že zde jsme. A že se o tom neví nic moc přesnějšího, že se o tom jenom tak šeptá. Zkrátka, jak říkám, tato konspirační teorie s námi je od začátku věků a i moderní člověk, který si myslí, že ničemu oficiálně nevěří, se často přistihne, že v „něco“ přece jen věří.
Mýtus postuluje dva světy zcela očividně (náboženství též) – jeden je duchovní svět Boha, ďábla, andělů a démonů a ten druhý, řekněme, hmotný svět „vezdejší“, svět každodenní. Ale něčím podobným se zabývá i západní filozofie již přinejmenším od dob Sokrata. Platonovo podobenství o jeskyni vidí náš svět jako stínohru, jako černobílou, dvojrozměrnou projekci (redukci) mnohem barevnějšího, trojrozměrného světa. Ta skutečná realita – svět čistých idejí – je sice prostupující naším světem (jako bychom byli jeho stínem), ale existuje mimo náš svět každodenní zkušenosti. A tento skutečný svět hýbe realitou, my jsme jen jeho stínem. Nemáme žádný způsob, jak se do tohoto jiného světa, jiné vibrace, přímo ponořit, a tak se o tom jen šušká, spekuluje.
Samo slovo konspirace pochází z latinského con (spolu) spirare (dýchat) a existuje prý několik způsobů, jak to číst. Zaprvé jako ono šuškání, ale též jako společné dýchání. Rakouský teolog Ivan Illich vypráví, jak se zřejmě zdravili prvotní křesťané: bratři k sobě přiložili tváře a dýchali spolu pár dechů. Conspirare znamená – máme spolu tajnou společnost, dýcháme spolu, věříme, doufáme spolu a tam, kde se dva v jeho duchu (dechu) shromáždí, tam je Kristus mezi nimi, jak praví Bible. My konspiračním teoriím nevěříme, my jimi dýcháme. A tato konspirační teorie, o které se nemluví, jen šušká, třeba v kostelích zcela odtržených od světa běžícího kolem, postuluje také to, že nás něco neustále z našeho těla tahá pryč, ven.
Odnepaměti rádi utíkáme z reality do neexistujících světů příběhů, mýtů, chceme objevit přírodní zákony, které jsou „za“ realitou, které, ač nehmotné, hmotou mocně manipulují bez jediné kapky potu, bez jediného zaskřípání, bez jediné chyby, bez jediné změny, po miliardy let, neúnavně. Děláme to při čtení knih, při myšlení, ve snění, při mluvení – kdykoli můžeme, pohybujeme se v neexistujících světech. Co jiného je hudební koncert než řízená meditace pro našeho ducha, stejně jako hvězdné války. Umění, věda, jakékoli konstrukty dělané z jazyka naznačují, že je zde síla, která nás z tohoto světa povolává ke světu vyššímu, duchovnímu.
Že by byla škoda zaseknout se pouze na materiálním pojetí světa, byť je to dnes krásně možné. Toť ona konspirační teorie: že nás láká svět za světem, vidět kuchyň za závěsem, vidět všechny dimenze prostoru, nejen černobílé, dvojrozměrné, že tam nás náš duch táhne, po tom prahne. Mimo tělo, tělo je jako odrazový můstek. Můstek, o který je třeba pečovat, ale jen jako o můstek, nikoli jako náplň života. Tak touto nejstarší konspirací my jako lidstvo této planety od svého počátku dýcháme, ať už je pravdivá či ne.
Psáno pro Hospodářské noviny
Autor: Tomáš Sedláček
Zdroj: tomassedlacek.cz
