Co dřív dezinformátoři jen naznačovali, dneska Fico hlásá do mikrofonu, říká Český elf

Dezinformační scéna je dnes mnohem otevřenější a agresivnější než před několika lety. Je omyl, že konspiračnímu světu „alternativní pravdy“ propadají jen určité skupiny jako senioři nebo lidi s malým rozhledem. Proruští dezinformátoři cílí i na křesťany a jejich slabá místa. V budoucnu přitom budou dezinformační kampaně ještě profesionálnější a propracovanější, upozorňuje v rozhovoru publicista a mluvčí Českých elfů Vít Kučík.

Jsou Čeští Elfové bojovníci proti lžím, nebo kontroverzní aktivisté? Jak byste popsal vaši činnost někomu, kdo o vás slyší poprvé?

Nejsme vlastně ani jedno. Ani nějaká Kancelář pro uvádění omylů na pravou míru, ani aktivisté s transparenty, kteří na někoho naléhají. Nejsme žádní cenzoři jak o nás potrefení dezinformátoři rozhlašují. Nemůžeme jimi být, ani kdybychom chtěli, nemáme k tomu moc ani prostředky. Naše všední práce se nejvíce podobá agentuře, která systematicky monitoruje cizí dezinformační kampaně. Všímá si, jakými kanály do naší země proudí a co se v nich píše.

Jak se ukazuje, je to velmi užitečná práce, protože tyto kampaně mohou zásadně ovlivňovat politický i společenský život v zemi, a to negativním směrem. My jako elfové s danými kampaněmi nemůžeme přímo něco udělat. Jen je monitorujeme, píšeme o nich, odpovídáme na otázky novinářů, eventuálně některých státních institucí, projeví-li zájem. Šíříme maximálně osvětu. 

Změnil se svět dezinformací, nebo jsme se jen naučili žít s lží? Jak se podle vás proměnila dezinformační scéna v Česku za poslední roky?

Dezinfoscéna je narozdíl od roku 2018, kdy jsme začínali, podstatně profesionálnější, ale i otevřenější, agresivnější. Mnoho věcí, které ještě před  pěti lety jen ostýchavě naznačovala, dnes drze říká napřímo – například opovržení demokracií, západními hodnotami a naopak příklon k Rusku, komunismu, diktatuře. To, co říká Fico dnes do mikrofonu, jste před dvěma lety četli jen na hard-core dezinfowebech, žádný relevantní politik by si takový skandál nedovolil. A před šesti lety i ty dezinfoweby byly trochu „upejpavější“. Takový je vývoj.

Proč lidé věří nesmyslům? Jsou k dezinformacím náchylnější určité skupiny? Třeba právě věřící? 

Bylo by omylem myslet si, že konspiracím propadají jen určité skupiny. Že se jedná o ty “méně informované” jako třeba seniory, nebo lidi s malým rozhledem. Během covidu šířili nesmysly i medici s diplomem, stejně jako vysokoškolský učitel prohlašoval naprosté nesmysly o islámu. Pád do konspirativního vesmíru není ani otázkou vzdělání, ani nedostatku informací. Přesné příčiny nejsou známy, přestože se ohledně toho vedou intenzivní výzkumy. Jedná se složitý psychologicko-sociální fenomén, velmi podobný vstupu do náboženských sekt.

Setkáváte se s tím, že dezinformace využívají náboženskou rétoriku?

Já dlouhodobě bydlím v severní Itálii. Už před více než deseti lety mi v Lidových novinách vyšel článek, ve kterém popisuji turné jistého Alexeje Komova po Itálii, který se tituloval jako „ruský ambassador při OSN pro otázky rodiny“, přičemž se soustředil právě na konzervativní katolíky. Těm na různých mítinzích vyprávěl pohádky, jak je putinovo Rusko poslední baštou křesťanských rodin a zbytek Evropy ve spárech homosexualismu, který chce odebírat děti rodičům, přeoperovávat jejich pohlaví a vychovávat z nich homosexuály. Můj kamarád, upřímně věřící katolík, který se mnou předzpívával v kostele, to poslouchal s úděsem v sousedním městě Schio a v následujících dnech opakoval Komovovy teze bizarní ruské propagandy. 

To byl můj osobní kontakt s nefalšovanou akcí ruských bezpečnostních složek v členské zemi EU, zaměřenou speciálně na konzervativní katolíky, a efektem, který to působí. Když zatlačíte na speciální citlivé místo, tak to funguje. Velká část nejen italské, ale i české aktivně praktikující katolické komunity je ruskou konspirační propagandou vážně ovlivněna. 

„Bůh to tak chtěl!“ Když se víra stává zbraní propagandy 

Proč části křesťanského prostředí v Česku vadí víc papež František, než Putin?

Podívejte, my katolíci – ale obecně všichni nábožensky založení lidé, myslím ty aktivně praktikující, upřímně a hluboce věřící – jsme velmi malá společenská minorita. Tvoříme jednotky procent populace. Je nám vlastní takový ten minoritní, rezervovaný, disidentský pohled na společnost. Mnoho pohledů – převážně etického charakteru - s většinovou společností z principu nesdílíme. To je ono naše slabé, citlivé místo. 

Když zacílíte na status rodiny, etickou výchovy dětí, potraty, manželství, ... už tady sami od sebe cítíme jisté pnutí. Máme pocit, že vývoj většinové společnosti nejde zrovna „našim“ směrem. Když se na toto místo navíc napne profesionální, nám na míru šitá dezinformační kampaň, na které někde v Moskvě pracují desítky špičkových psychologů, která na naše přirozené strachy a “břichaboly” vytvoří jednoduchá vysvětlení o satanské EU a andělském Rusku, mnohým z nás to vleze pod kůži. 

Jak taková dezinformační kampaň vzniká?

Funguje to tak, že daleko za hranicemi stvoří nějaký základní příběh. My tomu říkáme narativ. Třeba o působení satana skrze spiknutí elit, které pomocí popularizace homosexuality chce snížit porodnost. A o tom, že Putinovo Rusko je poslední křesťanskou pevností, která se těmto útokům postavila. 

Takový narativ je chytlavý, odlišný, dobře se pamatuje. Určitými kanály – obvykle sociálními sítěmi, nebo „alternativními“ weby – se dostane do našeho kyberprostoru. Tam si získá zanícené sympatizanty, kteří dál sami vymýšlejí jeho obměny, varianty a pokračování. Vzájemně se utvrzují a hledají nové „důkazy“. Nikdo z nich nemá kontakty na Rusko, Rusa možná nikdy neviděli. Přitom zde vzniká komunita jednak vážně odtržená od své vlasti a jednak velmi přichýlená k cizí východní diktatuře. Přesně, jak tvůrci kampaně chtějí.

Přitom pravda – o kterou nám křesťanům by mělo jít především – je téměř opačná. V Rusku je nejvyšší míra potratů z celé Evropy, ruský režim má nejmenší úctu k lidskému životu, nejen k tomu nenarozenému, nejhorší vztah k pravdě, lidské svobodě, lidské důstojnosti, atd., atd. Země Evropské unie jsou ve všech těchto základních křesťanských parametrech i přes občasné a hojně nafukované výstřelky objektivně lepší. 

Jaký vliv mají církevní autority na šíření (nebo potlačování) dezinformací?

Mohou mít velký, určitě větší, než dosud předvádí. Otec Dominik je v tomto skutečně kontroverzní postavou i v rámci samotné církve. Nicméně i další otcové biskupové by mohli a měli ve svých diecézích sehrát aktivnější roli. Nejde přitom o žádný politický aktivismus, ze kterého asi mají obavy. Jde o přirozený boj proti nepravdám a bludům, který je povinností každého křesťana, natož jejich pastýřů, kteří mají pastoraci jako hlavní úkol svého zaměstnání a své mise.

Studie „Who to Trust?“ naznačuje, že věřící mohou být k dezinformacím paradoxně náchylnější. Jak to vidíte v českém prostředí?

Neřekl bych, že křesťané obecně jsou k dezinformacím náchylnější, než jiné skupiny, jen mají své specifické citlivé body, na které se dezinformační predátoři zaměřují. Jiné skupiny, například penzisté, ezoterici nebo ženy na mateřské, mají tyto body jiné, a do konspiračního vesmíru padají jinými vchody. 

Četl jsem poučnou studii o jednom rumunském kriminálním gangu, který obíral lidi o peníze. Na muže středního věku na dálničních odpočívadlech nasazoval mladé ženy „v nouzi“, nabízející „zlato“ pod cenou – cílil tedy na hamižnost. Na věřící, vycházející po mši z kostela, nasazoval zase „matky s malými dětmi“, žádajícími almužnu – zde cílil na soucit. U každé kategorie obětí cílili na jiné slabé místo, výsledek byl ale stejný – peníze vždy končily v kapse šéfa gangu. U dezinformačních kampaní je to stejné. V konečném důsledku pak všechny konspirační teorie spojuje nenávist k Západu.

Je křesťanství v Česku rukojmím dezinformací? Co je spojuje evangelikály, kteří obdivují Donalda Trumpa, s katolíky, kteří sdílí proruské narativy?

Radikální evangelíci v Čechách, napojení na své mateřské či sesterské sbory v USA, jsou velmi malá, zato velmi agilní a specifická skupina. Jejich politická orientace má historické kořeny, vyplývající zejména z amerických reálií, které do Čech trochu uměle přenášejí. Myslím tím bezpodmínečnou podporu Izraele a všech jeho politických kroků, protipotratovou tématiku, a nebo „letniční“ zanícení v hledání charismat, stop působení satana nebo známek příchodu Krista. To skýtá spoustu „slabin“, na které se ruská propaganda soustředí.'

V Čechách jsme je ale v takové míře nezaznamenali. Podobné narativy, jako že Demokraté, Hillary a Biden jsou nástroji Bestie, kdežto světlovlasý Trump je obrazem archanděla, který ji svrhne do hořící jámy, jsou šité na míru USA. K nám se dostávají jen zprostředkovaně. Na širší publikum, dokonce ani to katolické, natož většinově ateistické, by to u nás nefungovalo, respektive by to působilo směšně. Na naše katolíky působí spíše zkazky o hodném „Jánošíkovi“ Putinovi, co zbojničí proti zlému Bruselu. Tento styl uvažování máme z dob komunismu dobře zarostlý pod kůží. 

Vidíte i příklady, kdy se duchovní aktivně zapojují do boje proti dezinformacím? 

Ano. Jsou tu jednak duchovní mediální „hvězdy“ typu profesora Tomáše Halíka a dalších. A je tu také neviditelná legie osvícených duchovních na farách, kteří mají dost rozumu, střízlivého úsudku a občanské kuráže neschovávat se za pohodlí liturgické rutiny a jít s kůží na trh. Mám na mysli třeba obraz svého zpovědníka a přítele Vladimíra Slámečky z pražské studentské farnosti, který se nebojí téma dezinformačních bludů otevírat ve svých homiliích i přes to, že to pravidelně schytává od farníků a spolubratrů, kteří daným dezinformacím podlehli. Vážím si jeho energie, že se nenechá odradit. A věřím, že není sám. 

Co jsou podle vás nejčastější nábožensky zabarvené dezinformace v Česku? Aneb jak nenaletět na „zázračné léky“ a „satanistická spiknutí“?

Musel bych si nechat vylistovat konkrétní hitparádu nejčastějších narativů s náboženským kontextem. Ale obecně všechny raší z jednoho narativního kmene, který má přibližně tuto podobu: 

"Současná západní společnost je dekadentní, prohnilá, bezbožná, její leadeři ji manévrují od křesťanských hodnot k pohanství, k ďáblovi, k požitkářství. Jediná naděje zbožného věřícího spočívá v podpoře posledních zdravých sil, které se snaží s tímto trendem bojovat a které mají oporu v poslední zdravé baště křesťanství na Východě."

Na tento narativní kmen se roubují stovky různých konkrétních příkladů zkaženosti na straně jedné a zdravé ctnosti na straně druhé. Když se do toho jeden zaplete, stráví celá léta čtením skazek o orgiích elit, jejich perverzních plánech na „konečné řešení“ a „ovládnutí světa“, „důkazů homosexualismu“, indoktrinace dětí, plánů na jejich odnímání rodičům. Nebo naopak o tom, jak Putin pečuje o zdravý rozvoj dětí, dává astronomické sumy a sociální benefity za každé narozené dítě, jak ruské děti vyrůstají v morálně čistém prostředí pouze dvou pohlaví a lásce k vlasti.

Přitom je to všechno čirá lež. Západní tolerance LGBT neznamená, že tyto preference někdo někomu vnucuje. Náboženská svoboda je u nás mimořádná, větší, než v Rusku, nemluvě o Číně.  Kdo chce žít i velmi konzervativním náboženským životem, má k tomu zde mnohem lepší podmínky než jinde. To, že se západní životní styl sekularizuje, není výsledkem spiknutí, ale individuálního svobodného rozhodnutí milionů lidí. Křesťané zde mají opět lepší a svobodnější evangelizační možnosti než jinde, chtějí-li to změnit a nenásilně své spoluobčany přesvědčit k návratu k náboženštějšímu životu. 

Proč takový pocit řada věřících tedy nesdílí?

Pro mnohé z nás, katolíků, věřících je příliš namáhavé osobně svým příkladem a slovem přesvědčovat své blízké. Často nejsme schopni k víře přivést ani vlastní děti. A taková konspirace o tom, že za úpadek zbožnosti mohou nějaké „elity“ nebo zkažená společnost  je velmi pohodlná. Stejně pohodlná je i představa, že nápravu zařídí zase někdo jiný, třeba osvícený vůdce z Východu, který zakáže interrupce i homosexuály, přikáže povinný katechismus na školách – a vymalováno, budeme bez osobní námahy krásná křesťanská společnost jako dřív! Takovým pitomostem mnoho farníků věří. 

Osobně si myslím, že věřit lžím je velký hřích. Věřit takovým lživým konspiracím, které vycházejí z očividných nepravd a demagogie, je jednoduše hřích. Natož je ještě šířit! Křesťanská víra má a musí stát na Pravdě. Na jejím aktivním hledání. Na jejím nenásilném šíření. Řád sv. Dominika vznikl po jeho osobní zkušenosti se zlem, které dokáží způsobit bludy, lež a nepravda. Tuším, že sv. Dominik by měl spousty práce i v dnešní době konspirací a dezinformací.

Dělá stát a školní systémy dost pro to, aby byli lidé odolnější vůči manipulaci?

Samozřejmě, že ne. Ale tady řeknu jednu kacířskou myšlenku – ono se moc ani neví, jak má přesně ono vzdělávání k mediální gramotnosti vypadat. V každém případě je ale mediální gramotnost nutná a nezpochybnitelně prospěšná. Dělejme pro ni více, zároveň neočekávejme všechno. 

Kam se posunou dezinformace dál? Jaké trendy ve světě manipulace a fake news vidíte?

Dezinformační a manipulativní kampaně budou v blízké budoucnosti technicky dokonalejší a zejména mnohem levnější. To bude mít za následek úplné zamoření informačního prostoru balastem a neautentickým obsahem. Už dnes říkáme, že jednotlivec sám o sobě není často schopen rozeznat, co je autentické a co manipulativní. V blízké budoucnosti to kvůli AI a realistické kvalitě generovaného obsahu bude zcela nemožné. 

Lidé se hrozí: „A jak poznám, která fotka je falešná?!“ Nebo „To AI bude moci z mojí fotky vygenerovat nerozpoznatelné porno a totálně kohokoli znemožnit?!“ A malují apokalyptické obrazy budoucnosti. Nebude to ale zdaleka tak strašné. Společnost se adaptuje i na toto, jako vždy v minulosti. Na jedné straně takové manipulace budou trestné a přísně stíhané. Na straně druhé si společnost zvykne, že jakýkoli audiovizuální záznam přestane být důkazem čehokoliv. Jakékoli anonymní video budeme brát stejně vážně jako zprávu „jedna paní povídala“, protože jej každé osmileté dítě prstem vytvoří na svém mobilu za třicet vteřin. 

Kdyby měl každý člověk znát jednu věc, aby nenaletěl dezinformacím, co by to bylo?

Nezkoumejte ani tak zprávu samotnou, jako její značku a původ. To je klíčem dnes a zůstane i do budoucna. Čokoládu si taky nevezmete užmoulanou od někoho cizího na ulici. Koupíte si ji v řádném obchodě, v neporušeném obalu. Nemáte šanci si u každé tabulky dělat podomácku chemickou analýzu, zda neobsahuje jedy. Zkrátka důvěřujete obchodu a značce. U informací je to stejné. Konzumujte jen značkové zprávy ze seriózních distribučních kanálů. Tam je minimální šance, že se otrávíte toxickým obsahem.