“Meditovat v kostele během bohoslužeb? Já bych byl hrozně rád, ale bojím se, že by to nebylo přijato,” přiznává v rozhovoru farář a jeden z Pastoral Brothers Karel Müller. Spolu s “farářským týmem” skládajícím se ze Saši Fleka, Martina C. Putny a Davida Balcara založil projekt experimentálních evangelických bohoslužeb “Nekostel”. Přidala se k nim ještě farářka Saša Jacobea a v tomto složení pořádají úterní neformální bohoslužby v pražském Rock Café.
Jsi farář a působíš v klasickém kostele, co tedy stálo za myšlenkou založit projekt Nekostel?
V týmu je nás víc, kteří máme různé pohledy na Nekostel, tak tady budu mluvit za sebe. Pro mě Nekostel byla dlouho taková nesplněná touha zkusit oslovit lidi v nějakém jiném prostředí, než v kostelním. Poprvé jsem se o téhle myšlence, že lze dělat bohoslužby v baru nebo kdekoli jinde, dozvěděl na přípravě na farářskou službu. Vyprávěli nám, jak naši kolegové dělali bohoslužby v klubu Batyskaf ve Žďáru nad Sázavou nebo v hospodě. Dlouhé roky takové bohoslužby dělal kolega Štěpán Hájek v Brně. To vše bylo takové zaseté semínko, ale nic více se nedělo.
Pak jsem se stal farářem a ten nápad šel na čas k ledu. Později se nám s Jakubem Malým podařilo - podle nás díky velkému Božímu požehnání - rozjet projekt Pastoral Brothers. V jednom momentu jsem si říkali, že bychom chtěli otestovat náš dosah i v reálném světě. Jestli Pastoral Brothers nejsou jen virtuální záležitost, kdy lidé dají maximálně lajk a nic víc. Řekli jsem si tedy, že zkusíme udělat nějaké kurzy křesťanství, které by se jmenovaly Nekostel. Jenže přišla korona a vše se zavřelo, takže to nebylo vůbec možné.

Později jsme zkusili oslovit další lidi, jako Sašu Fleka, Martina C. Putnu, Davida Balcara, jestli by nechtěli s námi rozjet Nekostel v kostele u Martina ve zdi. Původní plán byl rozjet to sice v kostelních prostorách, ale zkusit bohoslužbu vést jinak.
Bylo složení týmu spontánní, nebo jste o tom spolu mluvili už dřív?
Bylo to hodně spontánní. Chodím do kostela u Martina ve zdi jako farář pro mládež každou naděli a poslouchám ostatní kazatele. Zaujali mě tam někteří lidé a řekl jsem si, že s těmi do toho chci jít. Byl to Martin, David a Saša. Koncem léta jsme do rozjíždějícího vlaku nabrali farářku Sašu Jacobeu. Tak vzniklo tzv. “Sousaší”, Saša Flek a Saša Jacobea.
Říkal jsi, že jste chtěli, aby to bylo jiné, v čem?
V té formě! Nechtěli jsme tradiční bohoslužby, které jsou každou neděli stejné. V procesu hledání té vhodné formy do toho zasáhla důležitá věc, kdy jsme s Jakubem při jedné akci čepovali pivo v otevřeném okénku v Rock Café a já se tehdy tak blbě zeptal, jestli tam nemůžeme dělat bohoslužby. Oni souhlasili!
Během prázdnin jsme na to dostali část peněz od naší církve a mě došlo, že pokud to chceme dělat opravdu pořádně, tak potřebujeme lidi, kteří za to budou částečně zaplaceni. Kdyby to každý z jednotlivých kazatelů měl nést na svých bedrech a individuálně řešit, tak bychom to nikdy nebyli schopni zorganizovat. Všichni máme vlastní práce víc než dost. Proto jsme sehnali lidi, kteří mají na starosti organizaci setkání.
Nechtěli jsme to dělat jen na dobré slovo a myslím si, že je dobré lidi ocenit, a to i finančně, nejen slovy. Bylo tedy jasné, že musíme udělat nějakou fundraisingovou kampaň. Jednak se tím mělo vytvořit povědomí projektu a jednak vybrat peníze na rozjezd. Což se nám během září povedlo a Nekostel mohl začít fungovat.
Co se týče teologické ideje, chceme vyjít z klasického církevního prostředí a zkusit mluvit srozumitelně pro “nekostelní” lidi. Ono si spousta lidí myslí, že to je nějaký antikostel, že nemáme rádi tu naši domovskou církev, ale tak to opravdu není.
Z jakého prostředí k vám proudí účastníci Nekostela?
Jako starting point jsme brali diváky Pastoral Brothers, z nichže je zhruba polovina římských katolíků, třetina nevěřících a zbytek je mix lidí z různých církví. Řekli jsme si, že chceme oslovit všechny, kteří by do kostela normálně nešli, buď protože se jim tam něco nelíbí, nebo protože je odtamtud vyloučili. I z vlastní zkušenosti vím, že je lepší nabídnout nejprve nějaký nízkoprahový nárazník. Inspirujeme se církvemi, které to už dělají, akorát to chceme dělat tak trošku po našem.
Není to spíš krok k vytvoření další protestantské evangelikální církve?
Může to tak na venek vypadat. První recenze nám dala nálepku evangelikálů. Tomu jsme se hodně zasmáli. V další textu o nás psali jako o mši. Chápeme, že je těžké nás někam zařadit, zvlášť pro lidi zvenku. Chceme aby, každé úterý bylo trošku jiné, hodně záleží na tom, kdo ho zrovna vede. Centrum všeho je ale Bible - Boží slovo.

Snažíme se do toho zakomponovat to, co nám jako farářům v církevním prostředí chybí, ale bojíme se, že by to třeba nebylo přijato. Klasické bohoslužby totiž mají nějaký řád a lidi už od toho něco očekávají. Meditovat v kostele? Já bych to rád zkusil, ale v klasických bohoslužbách k tomu asi není místo. Zato v experimentálním prostředí Nekostela můžeme zkoušet různé formy, hrát si a vytvářet něco nového.
Může to být pro někoho cesta, jakým způsobem se třeba následně dostat do církve?
Já bych nechtěl, aby to byla naše priorita. Nerad bych k těm lidem přistupoval tak, že je chci hlavně přitáhnout k nám do církve. Na druhou stranu netajíme, že jsme faráři z konkrétních pražských sborů, Martin Putna je učitel na vysoké škole, Saša Flek zase nakladatel a jak o sobě říká, potulný kazatel. Když nás budou lidé chtít navštívit v našem přirozeném prostředí, tak budu rád, ale není to tím hlavním cílem.
Nevytváří se Nekostelem nějaká nová forma funkční komunity, kam začnou lidé pravidelně docházet?
Jedeme teprve druhý měsíc a už začínáme potkávat lidi, kteří tam chodí pravidelně. Já osobně bych byl velmi rád, kdybychom se navzájem znali. To ovšem neznamená, že z toho chceme dělat nový sbor nebo novou církev. Pokud by samozřejmě chtěli sami hosté Nekostela, museli bychom na to reagovat. Může se to stát, zatím však nechci nic předjímat.
Takže se jedná o takovou tvorbu bezpečného prostředí, kde mohou lidé nějakým způsobem ohmatávat svět víry?
“Safe space” je jedno z našich základních hesel. Bezpečný prostor, kam mohu kdykoliv přijít, nikdo mě nebude do ničeho tahat ani mi nic nutit a když se to podle mě nedá poslouchat, tak prostě odejdu na bar na panáka. Výhoda je, že je tam tma, takže si všichni mohou připadat anonymně. Ovšem pokud chtějí z té anonymity vyjít a bavit se tam s námi, ta možnost je. Kdo chce zůstat a pokecat, může.
Je to pro tu sekularizovanou společnost signál, že kostel může být i tím Nekostelem?
Každý to vnímá nějak. Pro takového Sašu Fleka je přirozeným prostředím klub, ne kostel. Pro mě je zase kostel přirozené prostředí, takže chci spíš udělat ten krok ven a potkat lidi, kteří by normálně za mnou nepřišli. Zpráva pro sekularizovanou společnost tedy zní: “Hele, my nejsme ghetto obrněné kostelními zdmi. Nevadí, že se vám k nám nechce, nám se chce k vám!” Přijďte se setkat v rockovém klubu a uvidíme, co z toho bude.

Má to z vaší snahy být také signál, že zvěst popsaná v evangeliích je naprosto nadčasová?
Inspiruji se u samotného Ježíše, kde jinde! Chodil na hostiny a tam povídal. Chodil do synagog a tam povídal. Chodil do chrámu a tam povídal. Chodil do planin, k moři na pláž, všude povídal. Proč si tedy myslíme, že zvěst evangelia má být izolovaná jen do našeho církevního prostoru? Vždyť Ježíš nás vyloženě posílá ven.
Jak by jsi popsal průběh setkávání Nekostela pro člověka, který o vás nemá vůbec ponětí?
Každé setkání probíhá úplně jinak. Máme společné intro a “outro”, tedy přivítání a požehnání, ale každý z nás ten zbytek pojímá po svém. Pevný bod by se dal nazvat jako čtení z Bible a následný výklad. Nerad používám slovo kázání, radši tomu říkám povídání nebo ještě pro nás s Jakubem - stand up. Chceme nechat na lidech, aby si to pojmenovali po svém. David Balcar byl pro mě jeden z nejúžasnějších zážitků za tento měsíc, když vykládal příběh z Genesis a najednou se začali ozývat lidé z obecenstva, že s ním nesouhlasí a že si myslí něco jiného. To byla bomba, protože se najednou rozjela diskuze až do pozdního večera.
Křesťanské bohoslužby jsou hodně spjaty s hudbou. Jak se v takovém Nekostele realizuje právě ona hudební část programu?
Každý z nás si na setkání připraví hudbu dle svého výběru. Naposled jsme si pozvali reggae kapelu, Martin Putna mívá čelistu a “Sousaší” zase pozvali skupinu Šarközi, což byl moc fajn folk. Nemáme tedy primárně křesťanskou hudbu, ale chceme hudbu s přesahem. Umělci mají často schopnost pohlédnout za plátno reality a zprostředkovat transcendentno.

Karel Müller - Pražský evangelický farář a youtuber dělá Boha zase cool. Spolu s Jakubem Malým založil Pastoral Brothers, tedy jediné duo křesťanských youtuberů u nás, které ve svých videích vtipně, s nadsázkou a humorem seznamuje lidi s křesťanskými hodnotami a historií. Nebojí se dotknout ani témat sexu nebo alkoholu, což způsobilo poprask. Jejich kázání, která rezonují celou společností, odebírá na YouTube skoro šest tisíc sledujících a dalších 15 tisíc na Facebooku, a to napříč evangelickou, katolickou i ateistickou společností. (Zdroj: Forbes)
Ptal se: Václav Radoš
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: Petr Vrabec, se souhlasem Nekostela
Kánon 932
1. Mše svatá ať se slaví na posvátném místě, leč by ve výjimečném případě si nutnost žádala něco jiného. V tom případě se musí konat na čestném místě.