Když se řekne kreacionizmus, mnoho lidí si tento pojem ihned spojuje s tzv. kreacionizmem mladé Země, podle kterého vesmír i Země nejsou starší více než 10 tisíc let. Situace však není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Při zkoumání okolností kolem vzniku světa je nezbytná pokora před Písmem i před vědeckými poznatky.
Ve svém studentském věku jsem strávil hodně času při čtení, přemýšlení a diskusích o stvoření a evoluci. Když jsem se ptal docenta jedné biblické školy v Německu na jeho názor na vztah mezi vědou a biblickým stvořením, svou odpověď začal větou, kterou si pamatuji dodnes: „Existují dlouhá časová období...“. Tehdy jsem si myslel, že se brzy ukáže, že tato období byla ve skutečnosti krátká. Ale celá věc se naopak ukázala časem mnohem složitější.
V současné době existuje několik přístupů, jak vytvářet vztah mezi vědeckými poznatky a biblickou zprávou o stvoření. Jedním z těchto přístupů je kreacionismus. Je to přesvědčení, že vesmír a živé organismy nevznikly přirozenými procesy, jako je evoluce, ale zvláštním aktem stvoření, jak to popisuje Bible. V širším slova smyslu kreacionismus může být také chápán jako reinterpretace vědeckých poznatků ve shodě s biblickými pravdami, zejména týkajícími se vzniku hmoty, života a lidstva.
Když se řekne kreacionismus, většina lidí si vybaví tzv. kreacionismus mladé Země (nízkého staří Země) – KMZ. Avšak existují i jiné verze. Někteří kreacionisté zastávají starý věk Země (KSZ). Hlavní rozdíl mezi oběma pohledy spočívá v chápání délky dnů stvoření a v biblických genealogiích. Podívejme se nyní na to, jak jednotlivé pohledy interpretuji knihu Genesis.
Otázka biblických dnů stvoření
Základní otázkou při debatě mezi KMZ a KSZ je otázka délky biblických dnů stvoření, popř. povahy týdne stvoření. Je biblický den („yom“) vždy 24 hodin?Poprvé se se slovem „den“ setkáváme v Gn 1,5: „Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí.“ Zde je zřejmé, že den představuje denní dobu (tedy 12 hodin). Podruhé je den zmiňován ve stejném verši: „Byl večer a bylo jitro, den první.“ Zde den představuje délku 24 hodin. Takže už v jednom verši máme den s různými významy.
Další místo, kterému bychom měli věnovat pozornost, je sedmý den, kdy Bůh dokončil své dílo, přestal konat své dílo, a tento den požehnal a posvětil (Gn 2,2-3). Zde není uveden ani večer, ani jitro. Mnoho komentátorů to vysvětluje tak, že Bůh odpočívá až do dnešního dne. To je jeden z argumentů, který používají zastánci biblických dnů jako dlouhých časových období.
Dále je psáno: „V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe...“ (Gn 2,4). Z kontextu je zřejmé, že nejde o 24hodinový interval, ale o určitou dobu, stejně jako u Dne Páně nebo u „posledního dne.“ Je tedy zřejmé, že v jedné pasáži je slovo „yom“ použito nejméně ve čtyřech různých významech.
KMZ trvají na 24hodinové délce dne stvoření, a tedy celý týden stvoření trval 6 krát 24 hodin. KSZ interpretují stvořitelský týden různými způsoby. Někteří navrhovali vložit časovou prodlevu mezi počátkem, kdy Bůh stvořil nebi a Zemi, a prvním dnem stvoření. Když oddělíme počátek od prvního dne, stává se stáří vesmíru a Země neurčité.
Další KSZ chápou dny jako dlouhá období. Argumentuje se tím, že slovo „yom“ může v hebrejštině znamenat delší časový interval než 24 hodin. Kromě toho v prvních třech dnech nebyla na nebeské klenbě viditelná tělesa, která určují čas. Navíc sedmý den má své trvání až doposud. Je zde však problém mezi třetím a čtvrtým dnem, kdy třetí den byly stvořeny rostliny, které nemohou existovat bez světla. Jako vysvětlení se udává, že zdroje světla již byly stvořeny, pouze došlo k odstranění oparu v atmosféře a jejich zviditelnění.
Další možný pohled chápe dny pouze jako literární rámec. Jednotlivé dny představují spíše logické uspořádání než chronologický řád. Ještě jiný pohled říká, že je zde použita analogie pracovního týdne, která měla ukázat Izraelitům, že Bůh pracoval, aby stvořil věci. Není důležitá délka dne, ani jejich pořadí, pouze vykonaná práce – tedy stvoření.
Jako nejlepší se mi však jeví pohled, který navrhuje John Lennox ve své knize Sedm dní, které rozdělují svět. Na jednotlivé dny stvoření se podle něj můžeme dívat jako na skutečné 24hodinové dny, ve kterých Bůh tvořil. Dokončení obrovského tvůrčího potenciálu, který Bůh vnášel do tohoto světa v jednotlivých dnech, však vyžadovalo vždy blíže nespecifikovanou dobu pro realizaci tohoto působení. To také může vysvětlovat např. náhle objevení se fosilií živočichů s mnohem vyšší úrovni komplexity v různých geologických vrstvách bez zjevných předchůdců, jako např. při kambrické explozi.
Vědecké důkazy pro „starou Zemi“
Vědeckých pozorování, které tvoří argumenty pro „starou Zemi“, je mnoho. Jako první lze uvést expanzi vesmíru, která byla odvozena z tzv. rudého posuvu a reliktního záření. Na tomto základě se věk vesmíru odhaduje asi na 13,8 miliard let.
Dalším argumentem „pro“ je skutečnost, že při pohledu do vesmíru vidíme objekty tak, jak vypadaly ve velmi vzdálené minulosti. Při obrovských vzdálenostech, které byly změřeny precizními metodami, za předpokladu konstantní rychlosti šíření světla musely uplynout statisíce až miliony let od doby, kdy paprsek světla nastoupil svou cestu vesmírem. Kromě toho astronomové pozorují některé útvary, o nichž je známo, že jsou konečným produktem životního cyklu hvězd. Jsou to např. bílí trpaslíci, jejichž věk se podle klesající intenzity záření odhaduje na 10 miliard let.
Dále na základě současného pohybu kontinentálních desek a geologické či topografické podobnosti např. protilehlých pobřeží Atlantiku se předpokládá, že tato pobřeží byla kdysi spojena. Při vydělení současné vzdálenosti protilehlých kontinentů naměřenou rychlostí posunu za rok dostáváme kolem 180 milionů let, což je staří, které je neslučitelné s mladým věkem Země.
Nejvýznamnějším argumentem je však radiometrické datování. Tato metoda využívá rozpad radioaktivních prvků, kdy z rodičovských izotopů vznikají dceřiné prvky. Při znalosti tzv. poločasu rozpadu se dá matematicky vypočítat věk horniny, která v minulosti vyvřela v podobě lávy či magmatu a postupně vychladla a vytvořila pevný útvar. Pomocí této metody bylo měřeno stáří nejstarších hornin na Zemi v Západním Grónsku a naměřený věk se pohyboval mezi 3,55-3,71 miliard let. Kromě toho existuje celá řada tzv. vyhynulých prvků, které se v minulosti musely rozpadnout. Jejich existenci a rozpad v minulosti můžeme předpokládat na základě současné přítomnosti dceřiných prvků.
V této souvislosti se vedou diskuze o tom, zda poločas rozpadu byl vždy stejný. KMZ tvrdí, že během potopy došlo k urychlení rozpadu radioaktivních prvků, což nyní může generovat zdánlivě vysoké stáří po potopě vzniklých geologických útvarů. Vznikají však otázky, na které neexistuje odpověď. Urychlený rozpad by totiž znamenal vznik obrovského množství tepla, který by zcela roztavil zemskou kůru a přeměnil se v jeden neprodyšný krunýř (popř. Zemi zcela vypařil).
Argumentace zastánců „mladé Země“
Argumentace zastánců mladé Zemi spočívá ve zpochybnění datovacích metod, což je demonstrováno na příkladech nedávno vzniklých útvarů, jako lávový dům hory St. Helens (1980) nebo geologické útvary na Novém Zélandu. Celohorninová analýza vzorků těchto útvarů ukázala radiometrické stáří v rozmezí statisíců až milionů let. Avšak tyto geologické struktury prokazatelně vznikly před několika desítkami let. Dále je zpochybňována současné kosmologie, zejména teorie velkého třesku s ohledem na vysoké stáří vesmíru, které z této teorie vyplývá.
Zastánci KMZ zpochybňují také současné geologické teorie. Ukazují, že mnohé útvary (např. Grand Canyon) nemohly vzniknout konvenčními geologickými procesy. Jejich vznik vysvětlují pomocí tzv. potopové geologie, kdy jednotlivé vrstvy měly být vytvořeny naplaveninami v důsledku působení obrovských vodních mas. Velmi rychlá eroze během ustupující potopy měla způsobit jiné geologické jevy, které konvenční geologie nedostatečně vysvětluje. Pomocí vysokých tlaků a teplot měly vzniknout minerály a uhlí během velmi krátkých období. K dalším argumentům patří rychlá kontinentální eroze, relativně nízká koncentrace soli v oceánech, klesající intenzita magnetického pole Země a další.
Nejzajímavější jsou však objevy měkkých tkání v kostech různých dinosaurů, což je dnes považováno za nejsilnější argument pro mladou Zemi (resp. pro relativně mladý věk dinosaurů). Tento nález byl poprvé publikován Mary Schweitzerovou v časopise Science roku 2005. V kostech dinosaura Tyranosaurus rex byly nalezeny kolagenní vlákna, zbytky cév, a dokonce i zbytky červených krvinek. Protože nálezy byly zpochybňovány, provedla Schweitzerova v roce 2013 precizní studii, kde pomocí imunologických metod prokázala přítomnost živočišných bílkovin. V kostních buňkách těchto zvířat byly dokonce zachyceny zbytky DNA. Jiní vědci prokázali zbytky chrupavky a kolagenu. Hledá se proto vysvětlení, jak mohly tyto zbytky tkání vydržet minimálně 65 milionů let od doby, kdy dinosauři vyhynuli. Žádné uspokojivé vysvětlení neexistuje, a tak se nabízí reálná alternativa, že zkrátka kosti dinosaurů nejsou tak staré, za jaké je dnes oficiálně pokládáme.
Svoboda zkoumat a pátrat
Debata o věku Země a vesmíru stále pokračuje. V současné době však většina poznatků ukazuje na vysoké stáří země a vesmíru. Kreacionismus staré Země se proto jeví jako životaschopná alternativa poskytující konkordanci mezi biblickou zprávou o stvoření a mnohými poznatky moderní vědy. I když existuje mnoho nejasností, KMZ se zatím nepodařilo uspokojivě vměstnat různé nálezy do věku 10 tisíců let. Zdá se, že ani Bible nevylučuje možnost interpretace prvních kapitol Genesis jako dlouhých časových období.
Myslím si však, že tyto věci by měly být oblastí určité svobody. V této souvislosti se mi vybavují citáty dvou význačných křesťanů z minulosti. Sv. Augustín v letech 354-430 napsal: „Většinou i nekřesťané vědí něco o Zemi o nebi... a tyto znalosti zastávají na základě svých zkušeností a úsudku. Nyní je ostudné a nebezpečné, když nevěřící slyší křesťany, jak se snaží vysvětlovat význam Božího slova, a říkají přitom nesmysly. Měli bychom učinit vše, abychom zabránili těmto trapným situacím, kdy lidé odhalují u křesťanů obrovské neznalosti a s pohrdáním se tomu smějí... Pokud zjistí, že se křesťan mýlí v oblasti, kterou znají velmi dobře, a vidí, že zastává pošetilé názory týkající se našich knih, jak těmto knihám uvěří ve věcech vzkříšení z mrtvých, naděje věčného života a království Božího, když si myslí, že jejich stránky jsou plné klamů o skutečnostech, které poznali na základě své zkušenosti a světla úsudku.“
„Boží Duch nemá v úmyslu nás učit astronomii, a v poučení, které nám předkládá a které bylo určeno nejjednodušším a neučeným lidem, používá u Mojžíše a proroků běžný jazyk,“ připomíná Jan Kalvín.
Je to výzva i pro nás, abychom tyto otázky pečlivě zkoumali, na některé z nich nedávali příliš unáhlené odpovědi a byli poctiví nejen k Písmu, jako ke zjevení Boží pravdy, ale i k vědeckým poznatkům, které odhalují mnoha tajemství stvořeného světa.
Je to zapeklita otazka,13 miliard a nebo 13 tisic let….podle vedcu se neco prihodilo pred 13 tisici lety,katastrofa,naraz vesmirneho telesa nebo neco.Bylo by hezke rozlustit hadanky ktere se nam primo nabizi,aby jsme zjistili odkud jsme a jak jsme sem prisli.Kdo nas stvoril,byla to evoluce nebo zasah zvenci….Otazky,otazky a zase otazky.Zajimam se dost o artefakty ktere se vymykaji pravidlum nastavenym soucasnym archeologum.Vypada to jako by nechteli ani slyset a priznat neco co se vymika pravidlum soucasne doby.Chtelo by se to podivat na minulost novyma ocima.
Vzdálenosti byly změřeny precisními metodami, tak to určitě, fakticky jen velmi přibližně, to chce studovat geodetickou astronomii a ne jen opisovat.
Písmo jako channelovaný text hlavně nemá nic společného s pravdou. Ostatně jako jakýkoli jiný náboženský text. Hlavně buďme hloupí, neptejme se (kdo nebo co je zdrojem), držme hubu a krok.
Starý židovský vtip vypráví o rozhovoru anděla Páně s člověkem. Člověk se ptá, co je pro Boha milion korun. Anděl odpovídá, že jako haléř pro člověka. Další otázka je, co je pro Boha milion let. Odpověď říká, že jako pro člověka sekunda. A tak člověk poprosí Boha o milion korun. Anděl odvětí, že musí pár sekund počkat.
Naše a Boží chápání času se může velmi odlišovat. Obzvláště tím, že my nejsme pány času. Božích 7 dnů stvoření může odpovídat miliardám let lidské vědy.