Uplynulé prezidentské volby ve Spojených státech znovu rozjitřily bouřlivé emoce ohledně potratů. Ve vnášení této palčivé problematiky do politiky často hrají roli křesťanské argumenty, už jen proto, že křesťané tvoří většinu americké populace. Jak se američtí křesťané staví k potratům? A jak se v takovém postoji odráží jejich hodnoty? O tom a taky o americkém křesťanství v širším kontextu je nový díl podcastu Týdne bez filtru.
Martin Strašák se na takové otázky ptá odborníků religionisty Davida Václavíka, amerikanisty Kryštofa Kozáka a politologa Petra Kratochvíla. O bezprostřední zkušenost se dělí na Floridě žijící novinářka Jana Ciglerová.
„Dělící linie dnes není mezi protestanty hlavní linie, evangelikály a katolíky, ale uvnitř těchto křesťanských proudů na základě hodnot a postojů,“ otevírá téma religionista David Václavík, a ukazuje tak nejen na členění amerického křesťanství, ale taky na rozmanitost postojů v každém z proudů. Spolu s amerikanistou Kryštofem Kozákem dávají nahlédnout na charakteristické rysy těchto křesťanských směrů a na jejich volební chování.
Potraty jsou téma pro všechny. Od zrušení Ústavou garantovaného práva na potrat na federální úrovni v roce 2022 se pro progresivně orientované křesťany (především mnohé protestanty hlavní linie a katolíky) stal symbolem boje za individuální svobody, pro fundamentalisty (zejména bílé evangelikály) naopak morální bojem nepřipouštějící potrat v žádném případě.
Novinářka Jana Ciglerová, která žije na Floridě, k aktuálnímu dění ohledně potratů očima křesťanů nabízí bezprostřední zážitky. „My si musíme uvědomit, že Američané žijí v tomto stavu už dva roky, kdy v některých státech není možné přistoupit k potratu vůbec, jindy pouze ve výjimečných případech,“ odpovídá na otázku, jak je možné, že většina protestantů hlavní linie a také katolíků souhlasí se znovuobnovením přístupu k interrupci. Přesto ve vítězství Donalda Trumpa vidí Ciglerová triumf stavu ekonomiky a strachu z migrace nad potřebou potraty zpřístupnit. Právě Kamala Harrisová, neúspěšná kandidátka, totiž postavila svou kampaň na snaze ústavní právo na potrat obnovit.
Na druhou stranu, mnozí křesťané jsou spokojeni s jistým omezením potratů a určováním potratové politiky na úrovni jednotlivých států. Takové postoje nahrávají Republikánům. „V tomto byli křesťané ochotni zvolit si člověka, který tak ostentativně nezastává stejné morální hodnoty jako oni – třikrát ženatý, mimo manželské vztahy, obviněný a odsouzený v případu znásilnění, mnohokrát obviněný z nevyžádaného osahávání a sexuálního obtěžování žen… Pro křesťanské voliče toto bylo sekundární, protože jim Donald Trump slíbil zvolení konzervativního ústavního soudce v otázce potratů,“ uvádí Ciglerová a dodává, že mezi takto smýšlející křesťany patří zvláště američtí evangelikálové.
Samotnou Ciglerovou překvapilo, do jaké míry jsou američtí katolíci oproti těm českým otevření a liberálně smýšlející. „Z Evropy jsem zvyklá na to, že protestanté patří mezi progresivnější, ale tady na Floridě je to naopak.“ K tomu přidává politolog Petr Kratochvíl: „Je zajímavé, že americká katolická církev je dlouhodobě rozdělena. Existuje velký rozdíl mezi katolickou laickou sférou, která je velmi progresivní, a mezi biskupy a hierarchií, které jsou konzervativní nejen ve srovnání s jinými americkými křesťany, ale globálně.“
Kratochvíl hovoří o americkém křesťanství v širším, mezinárodním kontextu. Dotýká se jeho vnitřní rozmanitosti, která se projevuje také v politice. V právě uplynulých volbách tím, že především protestanské proudy výrazně podporují Donalda Trumpa. Kratochvíl si všímá křesťanského nacionalismu v USA a způsobu, jakým Trump používá křesťanskou rétoriku. Vyhodnocuje předpokládaný postupný úbytek tamějších křesťanů: „USA ztratí za několik desetiletí křesťanskou většinu. Myslím, že paradox spočívá v tom, že početní úbytek často neznamená snížení aktivity ve veřejném prostoru. Intenzivní pocit ohrožení je totiž provázen větší politickou mobilizací křesťanů obávajících se o svou budoucnost. A pro Ameriku toto zdá se bude platit.“
Více v nejnovější epizodě podcastu Týden bez filtru.
Autor: Martin Strašák
1) Je úplně irelevantní, co chce „většina křesťanů“. Podstatné je, co chce Bůh.
2) Proč je zákaz vražd, loupežných přepadení nebo třeba šíření dětské pornografie bez výjimek „snesitelný“, zatímco zákaz potratů ne?
3) „V tomto byli křesťané ochotni zvolit si člověka, který tak ostentativně nezastává stejné morální hodnoty jako oni – třikrát ženatý, mimo manželské vztahy, obviněný a odsouzený v případu znásilnění, mnohokrát obviněný z nevyžádaného osahávání a sexuálního obtěžování žen…“
Prezidentské volby nejsou kanonizační proces. Prezident v demokratickém státě je člověk, kterého si jako daňový poplatník najímám k odvedení určité služby, za kterou je z mých daní placený. Když si v pekárně kupujete rohlíky, zpovídáte pekaře, kolikrát je rozvedený a kolik měl mimomanželských vztahů? Já ne, protože od pekaře nepotřebuji, aby „ostentativně zastával stejné morální hodnoty jako já“, ale aby mi prodal kvalitní pečivo. Totéž platí u prezidenta.
1) Není vůbec irelevantní, co chce většina křesťanů, protože prezidenta a jiné politiky volí lidé (občané), ne Bůh.
2) Vraždy a zákazy atp. pokud vím zakázané jsou a takové záležitosti se řeší před zákonem. Proč není zákaz potratů snesitelný, k tomu si doporučuju pustit podcast, ke kterému tento článek referuje (např. protože v některých státech jsou potraty zakázány absolutně a tisíce žen procházejí traumatem znásilnění a následně i traumatem těhotenství, porodem a výchovou dítěte, které si vůbec nepřály, a navíc zákonně patří biologickému otci-pachateli).
3) Ano. Nicméně to, jakou politiku daný jedinec provádí, je do značné míry ovlivněno jeho morální kredibilitou. A ta je u DT nevábná.
To, že někdo má trauma z toho, že nemůže jít na potrat, je jistě smutné.
Ale pokud by měl někdo trauma z toho, že se nemůže dopustit vraždy (člověka v postnatálním stádiu), loupežného přepadení nebo šíření dětské pornografie, nebyl by to důvod pro legalizaci těchto zločinů a odvolávání se na to, že ho zákaz traumatizuje, by pachateli nijak nepomohlo.
Trauma z kriminalizace obecně není důvod k legalizaci u žádného jiného trestného činu, tak proč by u potratu mělo být?