Změní se s předpokládanou výměnou polské politické reprezentace i velmi úzký vztah tamní katolické církve a státu? A je Polsko stále katolické, nebo spíše poznamenané sekularizací? Odpovědi na tyto otázky zaznívají v aktuálním podcastu Týden bez filtru.
Všichni tři hosté, polonistka a překladatelka Natálie Raclavská, religionista David Václavík i Arkadiusz Zając, Polák působící v neziskové organizaci Kolegium východní Evropy, poukazují na velké generační, regionální a další rozdíly, kvůli nimž nelze pohled na polskou společnost a církev nijak zobecňovat. Zvláště když například vztah Poláků k církvi prochází v poslední době zřetelným vývojem: „Polská národní identita je velmi spjata s církví. Situace se ale rapidně mění a už dnes vidíme, že toto spojení je vnímáno kriticky, hlavně mezi mladými, kteří to vnímají jako překonaný jev. Naopak na venkově je to sepětí ale stále silné,“ poukazuje David Václavík působící na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Technické univerzitě v Liberci.
Zmiňuje také rozmanitost postojů vůči církvi uvnitř tří dosud opozičních uskupení, která ve volbách 15. října získala parlamentní většinu: zastoupení v těchto subjektech mají třeba Zelení či levice západoevropského typu, ale i lidová strana, která má tradičně k církvi blízko – jak tomu ostatně bylo i v letech 2007-14, kdy byl premiérem Donald Tusk, nynější kandidát dosavadní opozice na předsedu vlády. „Ani polská katolická církev není žádným monolitem,“ upozorňuje dále s tím, že například katoličtí intelektuálové kolem časopisu Tygodnik Powszechny a další skupiny uvnitř církve nechtějí další klerikalizaci Polska a úbytek katolíků berou jako výzvu k oddělení církve od státních mocenských struktur. „Problém je, že tyto skupiny jsou v církvi na okraji. Jedno z velkých témat katolické církve v Polsku ale určitě bude, jak zastavit odliv od ní a jak oslovit mladé lidi,“ dodává religionista Václavík.
„Zajímavá je situace, kdy lidé v mém okruhu kritizují katolickou církev a distancují se od ní, ale když se pak chtějí oženit či vdát, chtějí svatbu v kostele. I liberálové v Polsku jsou silně ovlivněni katolickou kulturou a kontextem, ze kterého vychází,“ připojuje vlastní zkušenost polonistka a překladatelka Natálie Raclavská, která se pohybuje mezi Českem a Polskem. Tam si podle ní „lidé uvědomují, že je třeba změnit některé věci spojené s církví. Podle mě se trochu vymklo z rukou, jakým způsobem je součástí společenského a politického života.“ Vnímá také rostoucí názorovou radikalizaci v konzervativním i liberálním táboře, která přispívá silnému rozdělení – i napříč některými rodinami.
Všichni tři hosté podcastu poukázali na skutečnost, že stále doznívá koncept polské národní identity spojené s katolictvím, který v 19. století formuloval básník Adam Mickiewicz: „Tylko pod krzyżem, tylko pod tym znakiem | Polska jest Polską, a Polak Polakiem.“ Zároveň se v současných sekulárních proudech silně drolí. „Pro mladé Poláky, zejména z měst, to není aktuální. Ani kult Jana Pavla II., který pro mladou generaci nemá ten obsah hrdiny, jak ho cítili naši rodiče,“ uvádí z Krakova Arkadiusz Zając.
Autor: Filip Breindl