Bůh nečeká s láskou, až se polepšíme. Miluje bez rozdílu

Občas se po přečtení mého textu někdo snaží mne poučit a všechno mi to správně vysvětlit. Je to milé. Nepovažuju se za neomylnou a snad ani nejsem tak nafoukaná, abych to nesnesla. Teď naposledy mi jeden čtenář napsal docela dlouhý mail a v něm mi vysvětlil, jak se mýlím. Poslal mi i odkaz na zdroj, abych si mohla doplnit vědomosti. Bylo to od něj vážně milé. Psal celkem zdvořile, nicméně jsem měla pocit, že jsem mu trochu hnula žlučí. Chápu.

Vyložil mi, že pokud člověk – hříšník – činí pokání, má před Bohem šanci a Bůh ho bude milovat. Jinak ne. Ať se na mne milý pisatel nezlobí, ale takového Boha já neznám. Kdyby měl Bůh čekat, že nás bude moci milovat, až budeme hodní a budeme litovat všech svých špatností, asi by se k tomu nikdy nedostal. Tohle on vůbec nedokáže, protože on je Láska. Miluje všechny tak moc, že už to víc nejde. Když píšu všechny, myslím tím všechny. Ať ho dotyční znají, nebo neznají, nebo nechtějí znát, ať ho zapírají nebo nenávidí, ať jsou docela hodní a vegetariáni, ať jsou to vrazi a násilníci, muži, ženy nebo ti, kdo vůbec nevědí, kdo vlastně jsou, a doplňte si jakoukoli další kategorii, která vás napadne. Bůh si nemůže pomoct, prostě nás musí milovat. Jsme přece jeho děti.

Zarazilo mě, když jsem si uvědomila, že mě nemůže milovat víc, když budu hodná a pravdomluvná, laskavá ke všem protivům, když budu zdravit všechny první a pomáhat babičkám s taškami nákupů, když v tramvaji pustím každého sednout a nebudu předbíhat ve frontách. Vášnivě, žárlivě a nekonečně vřele mě miloval ještě předtím, než jsem se uráčila ho vzít na vědomí a ze všech nejvíc jsem milovala samu sebe. No jasně, byla to jeho láska, která mě přiměla k rozhodnutí, že se chci nechat milovat a tou láskou proměňovat.

Myslím, že je to opravdu velký problém, když považujeme lidi, kteří nějak zjevně hřeší, za Bohem nemilované. Říká to o nás, že jsme ho ještě dostatečně nepoznali. Nechápeme, kdo je a jaký je. Jako bychom si Boží lásku mohli zasloužit svým lepším chováním! To ale nejde. Boží lásku si zasloužit nedokážeme, její podstatou je, že ji dostáváme zdarma. Kdyby Bůh uměl milovat někoho víc a někoho méně, troufla bych si tipovat, že by ti špinaví, hříšní, zoufalí, zranění a zraňující, jinými nemilovaní a všemi opovrhovaní a odsuzovaní dostávali extra porci. Protože to nejvíc potřebují. Napadá mě pár příběhů v Bibli, které o tom mluví dost jasně.

Odříkáním správné modlitby a dodržováním nějakých zbožných pravidel v životě se člověk opravdovým křesťanem nestane. Tím je, až když pochopí a přijme Boží lásku. Bohem milovaným je ale každý člověk bez ohledu na cokoli a vždycky. Bůh totiž nemilovat neumí.