Koupila jsem si nový oční krém. Byl dost drahý, ale říkala jsem si, že v mém věku už bych si ho mohla dopřát. Navíc jsem se cítila dost vyčerpaná. Vdávat dceru, dopsat knihu, zahájit novou sezónu vernisáží výstavy a vůbec přežít podzim s jeho brzkým stmíváním a ranními mlhami – to si nový krém zaslouží.
První večer, kdy jsem si ho přinesla domů, jsem stála před zrcadlem v koupelně s pletí vyčištěnou a připravenou na péči. S nábožnou úctou jsem otevírala kartonovou krabičku s logem úctyhodné firmy a vyjmula jsem krásný kelímek se zlatým víčkem. V krabičce byl na kelímku položen bílý sáček se zlatým znakem firmy a v něm se ukrývala malá špachtlička k nabírání krému.
Už před časem jsem byla poučena, že do vzácných krémů se nemá sahat rukama, aby si tam člověk nezanesl nějakou nečistotu, která by krém znehodnotila. Měla jsem ruce opravdu čisté, ale přesto jsem vybalila špachtličku a nabrala si malinké množství krému. Nanesla jsem si je pod jedno i druhé oko. Jemně jsem vklepávala krém do pokožky a připadala jsem si vznešeně. Takhle o sebe pečují velké holky, šlo mi hlavou. Taky mě napadlo, jak jsem vděčná za své oči. Lehce jsem si poťupkávala kůži pod očima a cítila, že krém se krásně pomalu vstřebává.
Za tu chvilku jsem si připomněla několik momentů dnešního dne, kdy mi pohled na něco hezkého přinesl potěšení. Hbitý kos s očima jako korálky na kovovém plotě obrostlém podzimně zbarveným přísavníkem ozobával modré bobule, vydával u toho podivné zvuky kosího mlsání a krásně vynikal na červeném listí.
Nebo jiný útěšný obrázek se objevil přede mnou na ulici. Vysoký hubený vlasatý tatínek s malou holčičkou celou nastrojenou v růžovém šli spolu ruku v ruce po ulici a on se skláněl k její hlavičce, aby jí dobře rozuměl. Úplně mě dojal zástup malých dětiček, které se držely společného provazu a šly ze školky na hřiště v parku jako každé ráno, jenž se zastavil u mého výkladu a nalepil nosíky na sklo. Tak se jim líbily obrázkové knížky, které jsem nově naaranžovala do výlohy.
Ach, děkuji vám, mé oči, že tak dobře vidíte. Tím krémem vám chci vyjádřit vděčnost a prokázat péči. Jen služte dál a veďte mě po mých cestách. Jenže co je stvoření bez stvořitele? A tak jsem dál děkovala Stvořiteli za své oči, za to, co celý den viděly, a za všechny krásné zážitky a radosti. Soudím, že modlit se při aplikaci očního krému musí zvyšovat jeho účinnost. Taky jsem přemýšlela, jestli jsou oči krásné podle toho, na co hledí. Mohlo by hledání krásy formovat krásné oči?