Příspěvky od autora
207 příspěvků
Je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění. Ve svých odborných i esejistických pojednáních, článcích a promluvách se soustředí na obecně lidské otázky křesťanské etiky, kultury a umění v kontextu současného dění. Vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a doktorát získal na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém snažení a v některých svých pracích (např. Teologie a kultura, Trinitas; Domov [Paměť, přítomnost a zaslíbení], Dauphin) se pokouší o přetlumočení křesťanského světa víry a tradice do jazyka a myšlení člověka dnešních dnů. Kromě putování městy a krajinou a mimo své odborné zájmy je milovníkem umění a vyznavačem silniční cyklistiky a běhu na dlouhé tratě.
Biřmování volá ke křesťanské dospělosti děcka, která odpoledne potkáte jezdit na kole nebo hrát fotbal. Je toho mnoho, co bychom se měli od dětí naučit. Církev nemá být márnicí, v níž se parta dospělých a dávno biřmovaných mužů tváří jako v posledním tažení. Duchovní přítomnost mladých v církvi se brzy stane jedním z pilířů záchrany a obnovy kredibility římské církve, zamýšlí se v komentáři Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Na symbolické úrovni stále existují oblasti, v nichž je křesťanství vnímáno jako exkluzivistické. U oltáře stojí až na výjimky samí muži, biskupové a kněží žijí stranou od ostatních členů Božího lidu. Ježíš ale rozhodně nebyl exkluzivistický. Stýkal se s lidmi, o něž není zájem ani v dnešní společnosti, konstatuje v glose Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Bůh se zprofesionalizovat nedal a nedá. Nevěřím, že potřebuje, aby mu člověk jako křesťanský profesionál přinášel oběti a modlitby jako na běžícím pásu. Ježíš, jak víme, byl v úkonech zbožnosti a modlitbě svobodomyslný. Rád se modlil o samotě a vybízel k tomu i ostatní. Nebyl natolik odtržen od života těch, ke kterým a pro které přišel, aby neviděl, že daleko víc než profesionalitu potřebujeme lásku, svobodu a společně sdílený čas.
Sdílet
Druhý vatikánský koncil je dnes podceňovaný a jeho reformy v praxi nedotažené. Vznikají mnohdy centrální stavby s oltářem u jedné ze stěn jako v nějakém starém kostele. Je to rozpor, promarněná šance, míní architekt a vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK Norbert Schmidt.
Sdílet
Bouřlivé období takzvané třetí republiky připravilo živnou půdu nástupu komunismu, který si v osobách bezskrupulózních fanatiků a zločinců z povolání s nějakým právem, spravedlností, či dokonce etikou hlavu nelámal. Padevětova kniha fascinuje věcným, emočně nepodbarveným popisem událostí, hodnotí v recenzi Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Dikasterium pro nauky víry zveřejnilo minulý týden kladné odpovědi na otázky od brazilského biskupa, týkající se křtu transsexuálů nebo možnosti homosexuálů být kmotry či svědky svátosti manželství. Vyslovilo se také pro křest dětí homosexuálních párů, a to i v případě surogátního mateřství. Jednotlivé body přibližuje v textu teolog Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Česku schází sebevědomí myslet ve velkém a provádět radikální změny. Chybí tu také konstruktivní opozice, míní politolog a komentátor Andrej Ruščák. Před jakými výzvami stojí dnešní církev a kde je hranice mezi rozdílnými názory a morální relativizací? Na to odpovídá v rozhovoru se Zdeňkem A. Emingerem.
Sdílet
Člověk ze sebe někdy touží fyzicky smýt nejen prach a pot všedního dne, ale také svoje viny, bolesti, utrpení, ponížení, kterého se mu dostalo, i to, čím ublížil sobě, Bohu a druhým. Bylo by to nekonečně krásné, kdybychom se mohli ve vodách kdekoliv na světě nebo i jen ve venkovském rybníku obmýt z toho, čím jsme se před Bohem provinili, zamýšlí se v komentáři Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Představte si, že by třeba Praha nebo Brno byly kolébkou židovské, křesťanské a islámské civilizace. Představte si, že by vedle ostatních rozporů, které mezi sebou jako obyvatelé jednoho malého státu máme, bychom byli od pomyslného bodu nula až do konce věků správcem posvátného území, kam se chtějí ročně podívat víc než 4 milióny lidí z celého světa a někteří z nich tam chtějí také dočasně nebo natrvalo žít.
Sdílet
Zatímco v Itálii bývají ženy běžně soudkyněmi církevních soudů, na Slovensku nebo v Polsku ženy v těchto orgánech nenajdeme. Jednou z několika církevních soudkyň v Česku je Martina Vintrová, která mimo jiné pomáhá obětem sexuálního zneužívání v církvi. „Oběti potřebují uznání toho, co se jim stalo, a potřebují vědět, že pachatel už jim ani nikomu dalšímu neublíží,“ říká v rozhovoru se Zdeňkem A. Emingerem.
Sdílet








