Příspěvky od autora
207 příspěvků
Je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění. Ve svých odborných i esejistických pojednáních, článcích a promluvách se soustředí na obecně lidské otázky křesťanské etiky, kultury a umění v kontextu současného dění. Vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a doktorát získal na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém snažení a v některých svých pracích (např. Teologie a kultura, Trinitas; Domov [Paměť, přítomnost a zaslíbení], Dauphin) se pokouší o přetlumočení křesťanského světa víry a tradice do jazyka a myšlení člověka dnešních dnů. Kromě putování městy a krajinou a mimo své odborné zájmy je milovníkem umění a vyznavačem silniční cyklistiky a běhu na dlouhé tratě.
Vědomí, že každý lidský život je vzácný a skrývá v sobě hluboký smysl, mne naplňuje nadějí. Zlo ovšem existuje a projevuje se i skrze porušenou lidskou přirozenost. To, co občas označujeme jako „nelidské“, všechnu tu krutost a barbarství, jichž je svět plný, je ve skutečnosti až příliš lidské,“ uvádí v rozhovoru Petr Hlaváček, ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání v Ústavu pro studium totalitních režimů.
Sdílet
Žijeme v těžké době zkoušené válkami, pandemiemi a dalšími katastrofami. Někteří věřící tak přijali narativ, že náš svět musí být Božím hněvem očištěn. Ježíš je ale Pánem nade vším. Nepotřebuje vyčištěný a hygienicky nezávadný svět, aby se do něj odvážil vstoupit. Jeho moc, provázená milosrdenstvím a odpuštěním, se vždycky nejvíc ukazuje na nás, na lidech hříšných.
Sdílet
Ježíšovo zmrtvýchvstání, po němž se zjevil učedníkům, aby jim nakonec před očima vystoupil do nebe a vrátil se zpátky ke svému Otci, je, jak se dnes říká, megazázrak, hodnocený jako dvanáct z deseti. Řada bohoslužeb v mé církvi připomíná napříč liturgickým rokem spíše smuteční procesí.
Sdílet
Teologové v průběhu staletí vytvořili takřka ucelený návod na život podle toho, jak v té které době rozuměli jádru Kristova vykupitelského příběhu. Neexistuje skoro nic, na co bychom nenašli odpověď v příručkách křesťanské morální teologie. Má ale smysl Ježíšův příběh číst jako návod na to, jak žít ten svůj?
Sdílet
Na otázce svěcení žen v rané církvi se badatelé dodnes neshodnou, jeden ze směrů však předpokládá, že až do pátého století přístup k oltáři měly. Ivan Foletti ve své knize Ženy u oltáře předkládá důkazy o aktivním zapojení žen do liturgie a služby v antické církvi pomocí interpretace některých výtvarných děl či doložených zákazů ženského svěcení a bere tuto skutečnost jako výzvu církvi současné. Ta totiž svěcením žen nic neztratí, neutrpí, nezeslábne. Spíš naopak.
Sdílet
Je čas se sejít a začít promýšlet život církve na počátku 21. století, které, jak se zdá, chce v krutostech překonat století předcházející. Církve právě teď musí rozhodnout, co budou dělat, až po současných obětech informační ruské války dojde na oběti reálné.
Sdílet
Je mi líto, že teologie ztratila kontakt s většinovou společností. Zvykli jsme si například na to, že v oblasti sexuality nic nemůžeme udělat „správně“, většina naší sexuality byla zahalená do studu a neustálého pocitu viny. Abychom ji dokázali vnímat zdravě, musíme přijmout, že jsme také tvory sexuálními, erotickými, říká v rozhovoru se Zdeňkem A. Emingerem teoložka a publicistka Magdalena Šipka.
Sdílet
Lidi Masaryka dodnes většinou uctívají proto, že byl prezident a zakladatel republiky, mně ale přijde, že po roce 1918 byl slabší než předtím, válka mu vzala obrovskou spoustu sil, které už neobnovil. Vlastně mě TGM jako prezident asi nejvíc zajímá skrze tu mou lítost, že ho víra opustila, říká v rozhovoru badatel a publicista Pavel Kosatík.
Sdílet
Otevírat si ústa na ty, kteří jsou odlišní, je nekřesťanské. Každý z nás je totiž odlišný a každý z nás má svá tajemství, s nimiž se nepotřebuje chlubit před ostatními. Všude kolem nás, v našich rodinách a mezi našimi přáteli a blízkými máme někoho, kdo je v jádru odlišný, jiný, svůj, zmiňuje teolog a publicista Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Někteří věřící mají tendenci připisovat odchod věřících z církví Druhému vatikánskému koncilu a s nostalgií hledět k dobám před ním. Podle mé zkušenosti se však některá církevní společenství nerozpadla proto, že by byla příliš progresivní. Nepřekonatelné problémy se objevily v okamžiku, kdy jedna skupina lidí začala protlačovat do centra dané komunity své vlastní ego, píše v komentáři Zdeněk A. Eminger.
Sdílet









