Příspěvky od autora
314 příspěvků
Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní provozuje knihkupectví a galerii. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně.
Když člověk promrzne a zase se ohřeje, nic světoborného se nestalo. Když si při tom ale uvědomí, co jeho pocity znamenají, může dospět k existenciálnímu zjištění. Totiž, že žije.
Sdílet
Já se ráda hádám. Nemyslím tím zlou palbu do protivníka s cílem zranit. Hádkou rozumím vášnivou výměnu názorů mezi přáteli s cílem dojít ke společnému dorozumění. Doma se mi to moc netrpí. Uznávám, že hádat se správně se musí umět. A taky uznávám, že to ne vždy správně dovedu.
Sdílet
Každý jsme měli ve třídě někoho, kdo na úspěšnou životní kariéru nevypadal. Takový ten třídní šašek, jehož známky nebyly nikdy nic moc, zato samé průšvihy, provokace a kázeňské potíže. Snad existovala jedna nebo dvě oblasti, v nichž vynikal – fotbal nebo holky.
Sdílet
Všichni se zamýšlejí nad dvěma zavražděnými mladíky v Bratislavě. Co k tomu říct, jak se k tomu postavit? My jsme v jejich botách nechodili a nežili jejich životy. My jen víme, že není tak důležité, jestli chodí kluk s klukem nebo s holkou, ale je velmi důležité, jestli chodí s Ježíšem. Protože on si všechno ostatní srovná.
Sdílet
Nevím, jestli napsat, že jsem byla překvapená, je ten nejvýstižnější popis. Asi ne. Nejspíš jsem překvapená vlastně nebyla. Chvíli jsem musela přemýšlet, jakým slovem bych popsala svou reakci na jednu krátkou větu v jednom drobném odstavci reportážní knížky.
Sdílet
Je to velké tajemství. Většinou tomu vůbec nerozumím. Nechápu, jak to funguje. Čekala bych, že na velké problémy je zapotřebí velké útěchy, zatímco na malé bolístky postačí malé potěšení. Překvapivě tomu tak nebývá.
Sdílet
Mám slabost pro květiny a zeleň všeho druhu, ráda se procházím v parcích a zahradách, kde je to hezké. Cítím vyložené zklamání, když je někde možnost vysadit nějaké keře nebo trsy a místo toho tam nasypou jen štěrk. Kdo by se chtěl koukat na štěrk?
Sdílet
Má duše toho má dost. Je přesycená zprávami z fronty, ztrácím se v měnících se bojových liniích. Nedokážu už hořet tak jako v prvních měsících a nesmírně obdivuju své oblíbené zpravodaje, kteří po všechny ty měsíce den co den přinášejí souhrnné a zasvěcené zprávy z bojišť. Jsou to také bojovníci, jen v jiné zbrani.
Sdílet
Hned na začátku se musím přiznat. Mé první zaměstnání mne ovlivnilo na celý život. Možná jde o deformaci, možná je to jen nastavení mé mysli. Hned po škole mě přijali do redakce hudebního časopisu, kde jsem pracovala pár let jako hudební kritik. Později jsem si mockrát musela vyslechnout, že jsem příliš kritická.
Sdílet
Minulý týden jsem šla naší ulicí tak jako každý den ráno do práce. Svítilo slunce, bylo hezky. U popelnic před sousedním domem stál starý muž, nahýbal se do jedné z nich a něco v ní lovil. On totiž celkem pravidelně kontroluje obsah všech popelnic v celé ulici a pravděpodobně i v širším okolí.
Sdílet









