Příspěvky od autora
332 příspěvků
Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní provozuje knihkupectví a galerii. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně.
Nevím, jestli má smysl podepisovat petice za vyhozeného vyučujícího. Domnívám se, že by na svém pracovišti už beztak nebyl rád při vědomí, že je tam nechtěný. Možná na něj čekají daleko zajímavější pracovní nabídky. Mám radost z vlny podpory, která se pozdvihla, a vlastně se k ní sama tímto připojuji.
Sdílet
Zamyslela jsem se nad tím, že jedno docela obyčejné slovo ve mně mohlo vzbudit tak silné vzpomínky. Možná, že adresátka mého dopisu by si ničeho nevšimla. Ale mně to vadilo.
Sdílet
Napsala jsem jednomu známému přání k narozeninám. Na mé přání zareagoval okamžitě. Cítila jsem potřebu nějak trochu víc komunikovat, a tak jsem se zeptala: Jak se máš? Taková obligátní otázka. Někdy však taková jednoduchá otázka může otevřít tajné komnaty.
Sdílet
V souladu s filmem o slavné panence Barbie musím přiznat, že ta moje se jmenovala podle šatů, které na sobě měla. Byla to Nevěsta. Panenka v bílé krajkové róbě se závojem na vlasech a bílými střevíčky na podpatcích. Nikdy jsem ji nepojmenovala jinak. Jako by to snad byla její jediná identita.
Sdílet
Podobně jako hodně dalších lidí si sama o sobě myslím, že s internetem nemám potíže. Sociální sítě samozřejmě používám, posílám a přijímám maily, platím faktury, provozuju e-shop. Nic zvláště odborného. Myslela jsem si, že nepoužívání internetu po nějaký čas pro mne nebude nic těžkého. Možná jen odpočinek od povinnosti sledovat to, co potřebuju k práci.
Sdílet
Jako ten malý chlapeček na okraji bazénu, který se ohlíží na svou maminku na lehátku, tak stejně i já se ohlížím na tebe. Co říkáš? Dáváš mi vztyčeným palcem najevo, že jsem to dobře zvládla a obstála jsem? Bože, potřebuju vědět, že mi říkáš: „Já tě vidím.“
Sdílet
Nikdy nevíte, kdy váš příklad může někoho ovlivnit. Slova hýbají, ale příklady táhnou. Jak bych mohla nabádat své svěřence k řádnému chování, když bych se tak sama nechovala? Takové nabádání je naprosto k ničemu. Slova a činy mají být v souladu.
Sdílet
Smíme odpočívat, když nemáme všechno hotovo? Vy víte, jak je to správně. Bůh neřekl, abychom odpočívali, až budeme mít hotovo. Řekl, abychom odpočívali pravidelně. Splněné, nebo nedokončené úkoly v tom nehrají žádnou roli. Víme to? Víme. Děláme to? Neděláme.
Sdílet
Teoreticky je mi jasné, že k věčnosti se nedá nic přidat. Věčnost je prostě věčnost, je nekonečná. Přesto mi připadá logické, že patnáct vteřin, které člověk věnuje nějakému projevu laskavosti nebo milosrdenství, se k věčnosti přičítá. Nejsou ztracené. Nemohou být.
Sdílet
Ležela jsem na mořské pláži, slunce pražilo, mírný vánek přinášel vůni kvetoucích žlutých čilimníků, vlny s pravidelným tichým šplouchnutím urovnávaly drobné kamínky na okraji pláže a průzračné jako sklo se jedna za druhou zase stahovaly zpět. Ve větvích borovice se někde mezi šiškami skrýval kos a popěvoval úplně tak jako u nás doma.
Sdílet









