Hodně čtu o názorech různých lidí na rusko-ukrajinskou válku. Jedni tvrdí to, jiní ono. Někteří zatahují do konfliktu další světové mocnosti a ukazují na jejich vliv a vinu. Pojďme se teď od všech těch úvah oprostit. Představme si, že naše dítě se nachladilo a má horečku.
Sledovala jsem na sociální síti drobnou konverzaci. Jeden muž psal o tom, jak byl s kamionem potravin na Ukrajině, kde se mu podařilo snídat s mužem, který jeho potravinovou pomoc distribuoval. Při snídani se samozřejmě ptal na to, co je zapotřebí kromě běžných základních potravin. Co by lidé na Ukrajině potřebovali dostat, co nemohou zajistit vlastními silami v podmínkách, v jakých žijí.
Dozvěděl se, že kvůli tomu, v jaké zimě stále žijí jejich děti, jsou mnohé nachlazené a potřebovaly by léky na horečku. Takové ty dětské sirupy a pilulky. Jenže ty se nedají v té konkrétní oblasti na Ukrajině snadno sehnat.
Daný facebookový status byl vlastně nenápadný. Přesto vzbudil zájem jedné maminky, která právě bděla u své dcerky s teplotou a čekala, až její horečka opadne. Brouzdala po internetu a četla zprávu o ukrajinských dětech a říkala si: Co dělají ukrajinské mámy? Nejdou spát? Modlí se celou noc, aby teplota klesla?
Kdo jste někdy bděli u nemocného dítěte, víte, jak trýznivé to je. Dítě zmítané horečkou je tak drahé a tak křehké. Napadlo ji: Co mohu udělat? Je mi tak líto těch ukrajinských maminek, co mají nachlazené děti. Vyhlásila proto soukromou sbírku na účet organizace, která se pomocí na Ukrajině zabývá, se speciálním určením na léky pro nemocné ukrajinské děti.
Když jsem to četla, plakala jsem. Tak moc se mě to dotklo. Jedna maminka, která bděla u lůžka svého nemocného dítěte, může vymyslet a dát do pohybu sbírku na léky pro jiné nemocné děti. Každá z maminek, která někdy seděla u lůžka svého dítěte a neklidně sledovala stoupající teplotu, která pořád ne a ne klesnout do přijatelných mezí, si dost přesně vybaví své vlastní pocity. Bezmoc, zoufalství, osamocenost, tíseň.
Všechno byste dali za to, aby horečka poklesla a dítě bylo zdravé. Stačí obyčejný Paralen. Ale když ho nemáte? A není kam pro něj jít, protože poslední lékárnu ve vašem městě vybombardovali minulý týden? Neumím si představit tíseň tohoto druhu. O to víc se moje srdce radostně chvěje při návrhu sbírky jedné nenápadné maminky. Pojďme dát dohromady peníze na léky pro malé ukrajinské děti. Známe cesty, jak jim je dopravit. Dokážeme mnohé. Záleží jen na našem srdci, které se může rozhodnout být milosrdným.
Víte, hodně čtu o názorech různých lidí na rusko-ukrajinskou válku. Jedni tvrdí to, jiní ono. Někteří zatahují do konfliktu další světové mocnosti a ukazují na jejich vliv a vinu. Pojďme se teď od všech těch úvah oprostit. Představme si, že naše dítě se nachladilo (a ponechávám stranou, proč se tak stalo) a má horečku. Zmítá se v peřinách, jeho tělíčko hoří a my coby jeho rodiče se bojíme o jeho život.
Víme, že existují léky, které by pomohly, ale nemáme je. Co bychom dali za to, abychom je mohli získat? Všechno. Protože jde o naše děti. Protože jde o jejich děti. Protože jde o děti. My můžeme koupit pár balení Paralenu. My můžeme pomoci několika maminkám v jejich bezesných nocích u horečkou zmítaných dětí. My můžeme několika rodinám pomoci uvěřit v Boha, který se zajímá o jejich starosti, o jejich děti, o jejich štěstí. Chápete, jakou moc máme? Zkuste navštívit webové stránky krmtehladové.cz.
Širší centrum Prahy 13. 12. 2022, syn 6 let, teplota 39,7, v okolí vetší množství lékáren – žádná nemá léky na horečku pro děti…. Mě fakt nedojmete.
No tak pokud paní čekáte, až Vám někdo pomůže, tak v tom je asi zakopaný pes. Jste dámička zvyklá na civilizaci, která vše vyřeší za Vás. Nad dětmi jsem nebděla, protože by to ničemu nepomohlo, buď bylo líp nebo hůř nezávisle na mém bdění nebo nebdění. A pokud by nebyl ten paralen, zašla bych k vrbě a rozdrtila vrbovou kůru nebo na tužebník na louku, jak se to dělalo po staletí. Je to salycilát jako acylpyrin. Ano, jako děti jsme ho jedli na horečku, nic jiného nebylo a nic tragického se nestalo, jak se nám dneska civilizace, která potřebuje prodat svoje sajrajty, snaží namluvit. Sbírky netřeba, každého je třeba naučit poradit si sám, teprve pak bude bohatší.