Na dveřích Uspenského chrámu v Kyjevě visí: vchid zaboroneno, vstup zakázán. Za nimi je oltářní část, kterou v noci na 15. června zasáhl ruský dron typu Geraň-2. Střecha je teď zakrytá – provizorně, aby dovnitř nezatékalo. Chrám má být podle místních opravený za dva roky.
Kyjev – Plánovala jsem tu cestu od prvního dne, kdy jsem dorazila do ukrajinského hlavního města. Kyjevskopečerská lávra není jen architektonickým divem tyčícím se nad Dněprem. Je to jedno z hlavních center východního pravoslaví, místo, odkud se od 11. století šířila víra a kultura. Skutečnost, že ruský dron zasáhl právě tento komplex, vyvolává hluboký otřes i v člověku, který není ani pravoslavného vyznání, ani není Ukrajinec. Je to bezprostřední konfrontace s destrukcí, která překračuje rámec běžného válečného ničení.
Ještě předtím, než se vydám směrem k Lávře, se ptám svých ukrajinských přátel, lidí různých profesí a věku, jak tuto událost prožívají. Odpovědi se shodují v jediné věci – lidem docházejí slova. Mluví především o pokrytectví Ruské federace. Rusko, které se ústy svých nejvyšších představitelů neustále zaklíná ochranou tradičních křesťanských hodnot a Lávru po celá desetiletí prezentovalo jako symbol společných historických kořenů Rusů a Ukrajinců, bez váhání vyslalo útočné drony přímo na její chrámy.
Marija, kterou potkávám v centru Kyjeva těsně před odjezdem k Lávře, však nabízí odlišnou a hlubší perspektivu, jež odkrývá složitost ukrajinsko-ruských vztahů posledních let. „Mnohem víc by mě zasáhlo, kdyby ruský dron poškodil katedrálu svaté Sofie,“ říká věcně. „Lávra byla příliš dlouho sídlem Moskevského patriarchátu. Pro mě je ten útok spíš završením ironie dějin. Rusové zničili to, o čem tvrdili, že jim patří.“
Zákaz vstupu a provizorní střechy
Když dorazím na samotné místo, areál se zdá být obrovským, klidným a krásným komplexem. U pokladny mě vítá starší paní. Slyší mou češtinu a okamžitě reaguje otázkou: „Po jakému to mluvíte?“ Když jí vysvětluji, že jsem novinářka, pokývá hlavou. „Ano, teď tady bylo pořád hodně novinářů,“ říká a podává mi lístek. Ptám se jí, odkud je nejlépe vidět poničený Uspenský chrám. Posílá mě na zvonici.
Stoupám po schodech Velké lavrské zvonice. Nahoře se otevírá panoramatický výhled na celý areál, ale rozsah katastrofy není na první pohled plně patrný. Střechu chrámu už stihli narychlo přikrýt. Moje pozorování mi potvrzuje i muž, který kontroluje lístky přímo u vstupu na zvonici.
Říká, že útočný dron zničil osmdesát procent střechy centrálního Uspenského chrámu. Požár způsobil ruský dron Geraň-2, jehož zbytky byly poté nalezeny v areálu kláštera. Aby do objektu nezatékalo, je střecha provizorně zakrytá krytinou, a proto shora není vidět skutečný rozsah škod.
Pohled ze zvonice však odhaluje ještě jedno zasažené místo. Těsně u Lávry stojí vedlejší budova, která nese stopy výbuchu a požáru a na rozdíl od chrámu zůstává neopravená. Jedná se o budovu archivu a muzea, která byla zasžena před dvěma týdny. Během oné noci se terčem ruských úderů stalo více kulturních a náboženských institucí v hlavním městě.
Když sejdu dolů ze zvonice, hodiny na věži zrovna odbíjejí půl páté odpoledne. Mířím ke dveřím chrámu, ale na vchodu visí nápis „Zaboroneno“. Chrám bude pro veřejnost ještě nějakou dobu uzavřen.
Na nádvoří zastavuji jednoho z pravoslavných kněží. Ptám se ho, kdy bude chrám opraven. Odpovídá, že rekonstrukce potrvá zhruba dva roky, omlouvá se a odchází. U východu z areálu potkávám hlídkujícího policistu. Na otázku, co pro něj útok na toto místo znamenal, odpovídá: „To je něco, co se nedá popsat slovy. Rusko se skutečně neštítí ničeho.“
Propagandistická ekvilibristika a proroctví
Zatímco na místě útoku pracují na opravách, ruská státní média a propagandistické kanály spustily kampaň s cílem zbavit se odpovědnosti za útok na slavný kyjevský klášter. Rusové jej sami považují za svaté místo a tvrdí, že by jej nikdy záměrně nepoškodili.
Vinu za incident okamžitě přisoudili Kyjevu. Propaganda celý incident vykresluje jako „trest“ za to, že ukrajinské úřady v uplynulých letech omezily vliv proruských struktur a přistoupily k vyhnání mnichů loajálních Moskevskému patriarchátu z prostorů lávry. Dokonce se objevují zmínky o údajném naplnění náboženských proroctví. Tím se Kreml snaží odvést pozornost od faktu, že v areálu kláštera byly zajištěny prokazatelné trosky ruské munice.
Zásah Kyjevskopečerské lávry však zapadá do širšího vzorce útoků na kulturní objekty, které jsou součástí kolektivní paměti a identity ukrajinské společnosti. Podle ukrajinské místopředsedkyně vlády pro humanitární politiku a ministryně kultury Taťjany Berežné byl zásah lávry ruským dronem součástí širší vlny útoků zaměřených na ukrajinská kulturní místa.
Během jediné noci Rusko zasáhlo muzeum, koncertní síň, dětský palác i Uspenský chrám. Rusové téže noci zasáhli i několik dalších kulturních institucí, včetně pokladnice Národního muzea dějin Ukrajiny, která uchovává největší sbírku zlatých předmětů a drahokamů v zemi, Muzea knih a tisku, Národní historické knihovny Ukrajiny a skladovacího zařízení Národního muzea lidové architektury a venkovského života. Samotné exponáty v těchto institucích podle ní poškozeny nebyly.
Destrukce historických objektů na Ukrajině vykazuje podle domácích i zahraničních analytiků jasné rysy promyšlené strategie. Pro tyto koordinované údery na národní dědictví s cílem oslabit kulturní svébytnost společnosti se v mezinárodním prostředí ujal termín kulturní genocida.
Asimilace a systematické umlčování ukrajinské kultury ze strany Moskvy nezačaly agresí
Snahy o eliminaci ukrajinské identity a jazykové svébytnosti nejsou novým fenoménem spojeným pouze s invazí z roku 2022. Asimilace a systematické umlčování ukrajinské kultury ze strany Moskvy trvají přibližně čtyři staletí, tedy od počátku ruského vlivu na ukrajinském území. Jak carský režim, tak sovětská moc uplatňovaly restriktivní politiku vůči ukrajinštině, což v mnoha dějinných etapách vedlo k perzekucím, zatýkání a likvidaci spisovatelů a umělců.
Dnešní raketové a dronové útoky na náboženské budovy na tuto historickou linii navazují. Specializovaný projekt „Náboženství v plamenech“ uvádí, že od začátku plnohodnotné války bylo zničeno nebo vážně poškozeno již zhruba 740 převážně křesťanských sakrálních staveb. Lávra tak představuje pouze jeden z mnoha zasažených svatostánků.
Zásah kyjevské Lávry je tak pouze jedním z mnoha článků dlouhého řetězce destrukce. Už v samotném úvodu války utrpěl fatální škody historický pravoslavný klášter ve Svjatohirsku na Donbase. Ruské dělostřelectvo a rakety následně zdevastovaly kostel v Lukašivce severně od Kyjeva, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v jihovýchodní Kyselivce, chrám v Derhači nedaleko Charkova a mnohé další.
Autorka: Julie Kaletová
