Samota, vyhoření, potlačovaná sexualita. Zasvěcený život vede k nejedné bolesti. Chceme, aby nám tito lidé byli duchovními vzory, ale zároveň aby rozuměli každodennímu životu. Nový seriál podcastu Bez filtru s názvem Když celibát bolí odkrývá skutečnost, že i zasvěcení Bohu někdy prorůstá bolestí. První host boromejka Angelika Pintířová vypráví o zkušenosti s depresí a úzkostmi.
„Mám zvýšený pocit odpovědnosti, zjistila jsem to na psychologických kurzech. Někdo mě požádá o pomoc, ale já už jsem úplně napnutá, tak mu řeknu, že fakt nemůžu. Jenže uvnitř mám takový pocit, kdybys trošku chtěla, tak by se to ještě dalo. Mívám taky falešný pocit viny, když si čtu a vedle někdo uklízí. Ale musím si uvědomit, že ona si zase třeba četla, když já jsem pracovala,” sdílí Angelika Pintířová pro podcast Bez filtru. Právě zvýšený pocit odpovědnosti a mnoho povinností a činností, kterým se věnovala, vedly postupem času ke zhroucení organismu a k rozvinutí deprese doprovázené úzkostmi.
„Velmi mi pomohla představená, velmi rezolutně trvala na tom, abych šla na psychiatrickou kontrolu. Už jsme se domlouvaly, že by to bylo potřeba, ale člověk se tomu pořád brání - tak si teďka odpočinu, ještě se vyspím … ale nemohla jsem spát, jíst, hrozně jsem zhubla. Když jsem jí volala, že to na té dovolené nefunguje, že je mi zle, mám hroznou úzkost, bušení srdce, strach sejít dolů, jsem celá opocená, tak ona mi řekla: přece jsme se domluvily, že na tu psychiatrickou kontrolu půjdeš. To člověku pomůže, někdy prostě potřebuje pomoc zvenku,” popsala sestra Angelika s tím, že sama měla prošlapanou cestu od jiných řeholnic s podobnou zkušeností.
„Na ty byly útoky ve smyslu, vyhoďte všechny prášky a pořádně se modlete! Kdybyste pořádně duchovně zabraly… Já už jsem to neměla tak komplikované, protože se vědělo, že tudy cesta nevede. Když se na to dneska podívám, tak je opravdu zázrak, že ti lidé žijí. V některých případech bylo opravdu namále,” popisuje.
Angelika Pintířová popisovala v podcastu Bez filtru také svou zkušenost z opačné strany - jako mladá představená zažila, že se v komunitě zhroutilo několik sester najednou. „Rovnou jsem se snažila hledat odbornou pomoc v křesťanském prostředí. Protože jsem měla v komunitě sestru, která našla psychiatra, a ten jí řekl: 'to máte z toho, že věříte. Když přestanete věřit, tak všechny problémy zmizí. Odejděte z řádu, přestaňte chodit do kostela.' Což ji sesypalo ještě víc. Je důležité hledat pomoc tak, aby to bylo srozumitelné.” To podle boromejky Angeliky znamená například i to, že věřící psychiatři by neměli nutit víru nevěřícím klientům.
Jsou ženy, které se rozhodly zasvětit svůj život Bohu, obzvlášť náchylné k vyhoření? Dokázala se sestra Angelika v těch nejtěžších chvílích modlit? Jak se vypořádala s návštěvou u psychiatra a s braním antidepresiv? A co na to říkalo její okolí? Celý rozhovor najdete tady.
Autorka: Anežka Wiewiorková
