Příspěvky podle tagů
26 příspěvků
Jeden z hlavních prvků křesťanské praxe – odpuštění – stojí v centru pozornosti nového kurzu, který podle zahraničního vzoru (webu jesus.net) připravil projekt HledamBoha.cz.
Sdílet
„Pán Bůh je láska, to z Písma víš,“ zpíváme v jedné písni. V témže Písmu se ale také dočteme o Božích činech, které si s láskou obvykle nespojujeme. Boží hněv, tresty či soudy, ať už dopadají na jednotlivce, nebo na celé národy, jdou těžko dohromady s příběhem Ježíše Krista, který místo trestání odpouštěl a Boží soud určený nám lidem vzal na sebe.
Sdílet
Je celkem jedno, kdo modlitbu sepsal. Důležitější je, že ji moskevský patriarcha Kirill 25. září 2022 vyhlásil jako podmínku věrnosti státní autoritě i jako měřítko pravé konfese. Kdo z pravoslavných popů se vzepře, bude postižen exkomunikací. Jakákoli změna v textu je trestná. Andrej Kurajev potrestán byl, protože si text pozměnil. Nevyzýval k vítězství, nýbrž k míru, protože už nechtěl žít ve lži a nadále kolaborovat s agresorským ruským režimem.
Sdílet
Při předvánoční tragédii na Filozofické fakultě jsme se zblízka setkali s radikálním zlem, vymykajícím se racionálnímu pochopení. Řadu polemik vzbudila růže za vraha přinesená na oltář během zádušní mše společně s růžemi za oběti střelby. Odpuštění však nelze přinášet zástupně za druhé. Odpuštění není růže bez trní.
Sdílet
Při pietní bohoslužbě za oběti útoku střelby na Filozofické fakultě, konané ve svatovítské katedrále, byla jedna z růží přinesena též za vraha. Podle arcibiskupa vyjadřuje víru, že láska vždy nakonec musí zvítězit. Na sociálních sítích se však nad tímto gestem strhla bouřlivá debata, v níž zaznívaly jak pohledy reflektující křesťanské odpuštění, tak kritika spojená podle některých s necitlivostí k truchlícím a relativizací zla.
Sdílet
Mnohá Ježíšova slova zaznamenaná v evangeliích působí nejednoznačně až zmatečně. Řeč o „nastavení druhé tváře“ bezesporu patří k jedněm z nich. Jak je máme chápat? A jak se k nim jako křesťané 21. století stavět?
Sdílet
Setkal jsem se v životě s lidmi, na nichž se viditelně podepsalo, že nedokázali odpustit sami sobě ani druhým. Je zvláštní, že strach odpustit a smířit se dokáže paralyzovat i ty, kteří se pokládají za křesťany. Kdyby nás – nedejbůh – Bůh soudil podle toho, jak se díváme na sebe a na druhé, byli bychom dávno ztraceni. Kněz Antonín Hýža uměl jako málokdo pochopit, že odpuštění a smíření není jen věcí terapeutickou, ale že jde o uzdravení celé lidské bytosti.
Sdílet
Nejsou slova jako slova. Některá slova sklouznou po povrchu našeho vědomí a jiná v naší mysli otevřou dveře k příběhům, zkušenostem, emocím a zážitkům.
Sdílet
Tak nějak všichni víme, že hřešíme. Mnohem složitější je, pokud nás někdo s nějakým konkrétním hříchem nebo selháním konfrontuje. Na to býváme alergičtí.
Sdílet
Někteří spisovatelé píšou desítky knih, a přitom jako by stále jednu jedinou. Ze všech prosakuje jedno celoživotní téma. Stále se vracejí například ke svému dětství nebo k prožitému traumatu.
Sdílet








