Jeden z hlavních prvků křesťanské praxe – odpuštění – stojí v centru pozornosti nového kurzu, který podle zahraničního vzoru (webu jesus.net) připravil projekt HledamBoha.cz.
„Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům,“ modlí se křesťané slovy, která pocházejí od samotného Ježíše Krista. Život ukazuje, že odpustit nebo o odpuštění požádat není vůbec snadné. „Kurz účastníky vede k přemýšlení o obsahu těch slov, o tom, co vlastně znamená, když říkáme ‚omlouvám se‘, ‚je mi to líto‘, ‚odpusť mi to – odpouštím ti‘. Bývá to těžké vyslovit, zároveň tato slova, když zaznějí upřímně, přinášejí skutečné uzdravení,“ vysvětluje Alena Lupton, která připravila verzi tohoto kurzu v češtině.
Východiskem je Kniha o odpuštění: Čtyřnásobná cesta k uzdravení sebe sama a našeho světa (The Book of Forgiving: The Fourfold Path for Healing Ourselves and Our World), kterou napsal jihoafrický anglikánský arcibiskup Desmond Tutu (1931-2021), teolog a bojovník proti rasistickému apartheidu, vyznamenaný v roce 1987 Nobelovou cenou za mír. „Ukazuje, že odpuštění vyžaduje určitý čas, ale zároveň to není otázka jen vyššího věku, abychom dospěli k určité náklonnosti vůči odpuštění,“ uvádí Alena Lupton a dodává: „Kurz nezastírá, že odpuštění je náročný proces, ale mnohem více času a energie člověk spotřebuje, pokud neodpustí a žije s křivdou.“
Online kurz probíhá individuálně, tedy bez osoby e-kouče. „Sdílení zahraničních kurzů je pro nás stěžejní složkou činnosti a budeme v tom pokračovat. Nejde ale jen o překlad, ale i o nastavení pro české reálie,“ říká ředitel projektu HledamBoha.cz Marek Chvátal. Mezi kurzy, které se aktuálně připravují, zmiňuje už dříve avizovaný záměr spustit kurz zaměřený na svobodu od dluhů, tedy schopnost dřívější dluhy, materiální i duchovní, vyrovnat a nezabřednout do nich znovu. „Předpokládám, že by mohl být k dispozici po prázdninách,“ doplňuje Marek Chvátal.
Zdroj: HledámBoha.cz
Každý má právo žádat cokoliv,tedy i odpuštění . Ale odpuštění je výhradním právem poškozeného.Někdy to i udělá,ale pachatel na to žádné právo nemá.Zvlášť tehdy ne,když nelituje.Není tudíž možné se na někom provinit ,chlubit se tím a pak se ještě zlobit,že se odpuštění nekoná.
Mám tím na mysli divoký odsun Němců v r. 45,ale vešli by se do toho i komunisti nebo drzí kriminálníci .
Kromě toho nezáleží ani tak na člověku,jako spíše na Bohu,který jediný může odpustit hřích a dělá to rád pokud vidí pokání,ale to dělá jen za života,potom je už jen spravedlivý.Takže odpouštějme můžeme-li,ale nemysleme si,že je tím věc vyřízená.