Tím, že se dobrovolně nebo vědomě jako společnost připravujeme o volný čas a především o odpočinek, riskujeme jak zdraví, tak i další neméně důležité aspekty našeho života. Toho si všímají různí koučové, life hackeři, time manažeři a také švédský pastor a spisovatel Tomas Sjödin. Jeho knihu Síla nicnedělání v letošním roce v českém překladu vydalo nakladatelství Portál a nabízí se zvolání, právě včas.
Podle aktuálního průzkumu agentury PwC pracují zhruba dvě třetiny lidí i doma, mimo místo zaměstnání a pracovní dobu. V praxi to znamená, že zůstávají v pracovním procesu po nocích, o víkendech nebo na dovolených. Taková zpráva by mě jinak asi nechala klidným, jenže chvíli po jejím dočtení jsem si uvědomil, že i já patřím mezi ty dvě třetiny, které neumí vypnout a nechat to na den, dva být. Pracovitý, pokud se to tak dá nazvat, jsem byl vždy a nikdy mi to nepřišlo úplně nepřirozené. Paradoxně se však mé pracovní tempo zvýšilo s příchodem pandemie.
A sedmý den odpočíval
Přestože kniha má vročení 2021, je psána ještě před příchodem pandemie. Sjödin tak reaguje zejména na zrychlující se dobu a rozvoj technologií, které nám umožňují být neustále přítomnými a připojenými. Síla nicnedělání má podtitul co se děje, když odpočíváme, který je trochu zavádějící. Naznačuje, že čtenáři se dostane nějakého zevrubného a možná i vědeckého popisu, co odpočinek přináší. Kniha však není o fyzických a mentálních procesech, jedná se totiž o text duchovní a místy velmi osobní.
Tomas Sjödin je především pastorem a drží se toho, co je mu známé a blízké. Pohybuje se tedy v křesťanském kontextu a přiznává fascinaci židovskou tradicí. Na půdorysu biblického stvoření světa, kdy Bůh sedmého dne odpočíval, postupně staví pomyslný chrám titulního nicnedělání. Zároveň poměrně velký prostor věnuje židovskému šabatu, jež pro něj znamená určité schéma či systém, který přepne člověka do odpočinkového módu.
Šabat neznamená flákání
Zde ale opět může čtenář narazit na zjevný rozpor, protože odpočinek, tak jak jej Sjödin popisuje, zdaleka není tím, že se člověk uvelebí na kanapi a nedělá nic. Odpočinek tak, jak ho autor popisuje, může mít mnoho podob. Může jít jen o prostou změnu životního rytmu, kdy člověk nechá práce a dělá něco jiného. Jedná se také o fyzickou aktivitu, která vyvažuje mentální tíhu, která dopadá zejména na pracovníky v kreativním odvětví. Samozřejmě zmiňuje také spánek, ať už dlouhý a nerušený nebo poobědového šlofíka.
Jen málokdy však Sjödin opouští osobní rovinu a když už sáhne po citacích a sekundárních zdrojích, nejsou to texty vědecké, nýbrž religionistické a filozofické. Sjödin se tak pravděpodobně liší snad ve všem, co čtenář od podobných textů očekává, což je dobře i špatné zároveň.
Když něco přebývá a něco chybí
Sjödin píše čtivě. Vyhýbá se přemíře odkazů a citací na Bibli a když už po části textu ze Starého nebo Nového zákona sáhne, dělá to citlivě s ohledem na čtenáře neznalého Písma. Zároveň se nesnaží koučovat nebo poučovat. Primární je pro autora odvyprávět příběh tak, aby byl pochopen a vstřebán.
A to je jednou ze slabin knihy. Sjödin v sobě nezapře pastora a místy čtenář nabývá dojmu, že čte přepis kázání. Na jiných místech se opakuje, vrací se k jevům nebo poznatkům z předchozích kapitol. V jeho případě pravděpodobně nešlo o “nahánění” normostran, ale často se pak stává, že čtete pasáž nebo odstavec, který se vám zdá povědomý, což znesnadňuje orientaci v textu.
Dalším nedostatkem je určitý zúžený pohled, kterým na odpočinek Sjödin nahlíží. Křesťansko-židovská tradice je sice pestrá, zejména šabat a jeho soubor pravidel, ale je to jen část duchovního spektra. Autor zcela opomíjí muslimský pohled na odpočinek nebo vzdálenější východní náboženské a duchovní směry. Pokud by jim věnoval více pozornosti, možná by přišel s ještě pestřejší mozaikou přístupů a možností, jak ulevit přetěžovaným myslím i tělům.
Odpočívat se prostě vyplatí
Tomas Sjödin se pozastavuje nad tím, jak o sobě může někdo prohlašovat, že “maká 24/7”, dokazovat si tím svou produktivitu. Produktivita podle něj nemusí vždy znamenat efektivitu, navíc vyčerpání spojené se stresem zvyšuje také riziko chyb a možnost vyhoření.
Je tedy v podstatě jedno, který způsob odpočinku si člověk zvolí, i kdyby to bylo jen lelkování a válení se na pohovce. Důležité je prostě občas vypnout a… Odpočívat. Workoholici namítnou, že tím ztratí drahocenný čas, který mohli věnovat práci. Jenže co když je ten čas strávený odpočinkem mnohem drahocennější? A to třeba tehdy, kdy jej můžeme trávit se svými blízkými a rodinou?
Sjödin si i kvůli těžkým chvílím v osobním životě uvědomuje právě onu hodnotu času. Na čtenáři pak je zamyslet se a rozhodnout se, jak se “proodpočívat” k vnitřní pohodě. Navíc samo čtení Síly nicnedělání je svým způsobem odpočinkem. Takže pokud se poohlížíte po knize, se kterou se jen tak uvelebíte do křesla a začtete se, tak touto knihou rozhodně nic nezkazíte.
Autor: Jan Delong
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: Jordan Bauer/unsplash