Příspěvky podle tagů
167 příspěvků
Už přes rok mám nový návyk. Každý den hledám na svých osvědčených stránkách nová zpravodajství o pokračující válce na Ukrajině. Někdy je mi smutno, jindy jsem z toho unavená, často také všem souvislostem nerozumím.
Sdílet
Nejspíš se nelze stát přístavem pro druhé jen z vlastního rozhodnutí. Jsem přesvědčená, že k takovému úkolu je zapotřebí mít ráda lidi a nacházet na nich něco pozitivního za všech okolností. V některých případech je to těžké více, v jiných méně.
Sdílet
Nemyslím, že odpočinek potřebujeme po neobvykle obtížných situacích, po mimořádném úsilí. Jsem přesvědčena, že odpočívat musíme po každé práci. Tak už se konečně přestaňme ostýchat.
Sdílet
Spoustu věcí dělám jen tak. Jakože na nich vlastně nezáleží. Přitom cokoli z nich může mít pro někoho jiného velký význam. A i kdyby si mé práce nikdo z lidí nevšímal, Bůh ano.
Sdílet
Zbavovat se věcí, opouštět je ne proto, že jsou zbytečné, ale protože někomu mohou udělat radost, to je symbol zrání. Možná jinými slovy důkaz duchovního růstu. Na počátku života člověk věci získává a hromadí, protože je potřebuje. Na konci by je měl opouštět, aby na nich nelpěl a neztěžovaly mu odcházení.
Sdílet
Dopřávejte si pravidelně a beze studu potěšující zážitky. Zejména pravidelné chvíle, kdy budete v tichu a teple sedět v Boží přítomnosti. Zkuste jen tak být v blízkosti Nejvyššího. Toho, kdo přijímá člověka kdykoli a bez podmínek.
Sdílet
Je tolik velmi ušlechtilých důvodů, pro něž bychom mohli nechtít, aby se děla Boží vůle. Je tolik rafinovaných křižovatek naší vůle s vůlí Otcovou. Kříž může mít jméno „čára přes rozpočet“. Jeho definicí může být také „spokojit se s dobrým místo nejlepšího“.
Sdílet
Kdy se stylizuju do nějaké role, do postavy, jakou ode mne mé okolí očekává? Kdy vystupuju jako obraz ženy, který je v daném čase a v aktuálních společenských souvislostech požadovaný? Možná je nejsilnější to, kým pod vším tím maskováním doopravdy jsem.
Sdílet
Nejednou jsem narazila na uzavřený kruh kamarádek a cítila se jimi odmítnutá. Styděla jsem se, když jsem nechápala, čemu se smějí. Připadala jsem si nedostatečná. Patrně ne dost dobrá, abych mohla být součástí tohoto úžasného, zářivého společenství, které náleželo zjevně pouze vyvoleným.
Sdílet
Lásku a víru jsem chápala asi vždy, ale co ta naděje? Ta se mi zdála být vždycky poněkud abstraktní a o hodně míň podstatná než zbylé dva symboly. Přála bych si být člověkem naděje, ale co to vlastně znamená?
Sdílet






