Příspěvky podle tagů
167 příspěvků
To si tak čtete knížku, abyste věděli, komu byste ji mohli ve svém knihkupectví doporučit, a říkáte si: „To je hrůza, jak se někdo může takhle ke svým dětem chovat?!“ Je to totiž knížka o temných matkách s toxickým chováním. A čtete dál a při každém dalším příběhu máte neodbytný pocit, že to už odněkud znáte. Není divu, přečetli jste toho už přece tolik.
Sdílet
Má dnešní úvaha je vyprovokována jednou fotkou ze sociálních sítí. Je na ní ulice z obou stran lemovaná historickými budovami, obchody, kavárnami se zahrádkou, prostě městský bulvár. Foceno je to nejspíš brzy ráno. Soudím tak podle ranního světla a ještě také podle toho, že na ulici zatím skoro nikdo není. Jízdní dráhu od chodníku oddělují vysoké truhlíky s květinami. Jsou evidentně čerstvě osázené.
Sdílet
Postávala jsem za pultem svého knihkupectví a pozorovala zákazníky. Když vstoupili do obchodu, musela jsem přerušit čtení zpravodajství o nekonečném rokování sněmovny, o dlouhotrvajících obstrukcích, kdy žádná ze stran nejevila dobrou vůli ke konstruktivnímu jednání. Měla jsem ze článku dojem, že si dělají naschvály jako malé děti. Článek jsem nedočetla a ani mě to už vlastně nelákalo. Soustředila jsem se na to, co se dělo před mýma očima.
Sdílet
Všichni to dobře víme, a přesto to neděláme. Všichni máme v mysli tolik pokynů, rad a pravidel o dobrých vztazích, že bychom je mohli vyučovat. Přesto naše vztahy podle toho nevypadají. Čím to může být? Vědět ještě neznamená činit.
Sdílet
„Hlavně to zdraví!“ přálo mi nespočet zákazníků na konci loňského roku. Řeklo by se, že to bylo přiléhavé, protože jsem zdravě nevypadala a ani jsem moc zdravá nebyla. Někde jsem se nachladila a do toho jsem chytla poprvé v životě covid. Pár dní jsem strávila v posteli, ale v předvánočním čase žádný knihkupec v posteli nevydrží. Ani já ne.
Sdílet
Podobně jako hodně dalších lidí si sama o sobě myslím, že s internetem nemám potíže. Sociální sítě samozřejmě používám, posílám a přijímám maily, platím faktury, provozuju e-shop. Nic zvláště odborného. Myslela jsem si, že nepoužívání internetu po nějaký čas pro mne nebude nic těžkého. Možná jen odpočinek od povinnosti sledovat to, co potřebuju k práci.
Sdílet
Jako ten malý chlapeček na okraji bazénu, který se ohlíží na svou maminku na lehátku, tak stejně i já se ohlížím na tebe. Co říkáš? Dáváš mi vztyčeným palcem najevo, že jsem to dobře zvládla a obstála jsem? Bože, potřebuju vědět, že mi říkáš: „Já tě vidím.“
Sdílet
Smíme odpočívat, když nemáme všechno hotovo? Vy víte, jak je to správně. Bůh neřekl, abychom odpočívali, až budeme mít hotovo. Řekl, abychom odpočívali pravidelně. Splněné, nebo nedokončené úkoly v tom nehrají žádnou roli. Víme to? Víme. Děláme to? Neděláme.
Sdílet
Teoreticky je mi jasné, že k věčnosti se nedá nic přidat. Věčnost je prostě věčnost, je nekonečná. Přesto mi připadá logické, že patnáct vteřin, které člověk věnuje nějakému projevu laskavosti nebo milosrdenství, se k věčnosti přičítá. Nejsou ztracené. Nemohou být.
Sdílet
Z některých promluv, přednášek nebo kázání člověku utkví určitá formulace, věta nebo pár slov, která hned tak z paměti nevymaže. Někdy to ani nebývají klíčová slova, vůbec nemusí úzce souviset s hlavním tématem. Přesto se zaryjí do paměti a zůstávají tam.
Sdílet









