Příspěvky podle tagů
162 příspěvků
Když to jen trochu jde, chodím v létě hned zrána plavat. Máme venkovní bazén pouhé čtvrthodinky pěší chůze od domu a ráno je vždycky krásné. Vedlejší výhodou bývá, že na koupališti není mnoho lidí, neječí tu děti, nevřískají po skluzavce do vody sjíždějící slečny a žádní mládenci se nestrkají a nesmrkají do vody. Dámy v minimalistických plavečkách nevzdychají, že voda je jako led, že to je tedy hrůza, protože loni na Mallorce, to bylo jiné koupání.
Sdílet
Jsou pojmy, které bych dokázala teoreticky popsat jen s obtížemi. Například noblesa. Nejsem si jistá, jak bych někomu popsala to slovo, kdybych nemohla použít příběh. Přitom je to tak důležitá věc. Slovo noblesa působí tak nějak staromódně, ale skutečnost, kterou označuje, je naprosto aktuální. Mé včerejší setkání s noblesou mi pomohlo ještě lépe pochopit, jak souvisí s milostí.
Sdílet
Ráda pozoruju ptáky. Sýkorky, kosy, sojky nebo strakapoudy obhlížím z okna kuchyně a někdy si na ně beru dalekohled. Ovšem jeden druh ptáků je mi vzácný. Volavky. Mám k volavkám zvláštní vztah. Nevím úplně přesně proč, ale je to tak.
Sdílet
„Tohle bych si tak moc přála,“ pronesla zasněně paní středního věku, když položila na pult hromádku knih, které si vybrala v mém knihkupectví. Podívala jsem se na její výběr, ale žádný z titulů mi nenapověděl, co tím asi má na mysli. Mám ráda rozhovory nad knihami, a tak jsem se zeptala.
Sdílet
Podle televizních záběrů se zdá, že se poslanci jen hádají, jdou si po krku a bolavě intrikují. To je ale výsek z celého obrazu. Mezi tím, co sledujeme v „přímém přenosu“ zpravodajů anebo přímo ze sněmovních kamer, se děje mnoho konstruktivních debat ve výborech a komisích, dokonce i v plénu, kde si poslanci navzájem naslouchají, občas si poděkují či dovedou hlasovat napříč koalicí a opozicí o návrzích, které jsou pod hladinou pozornosti. Kdo by totiž sledoval zákony, u nichž se nedá řečnit o zlotřilé vládě a nekonstruktivní opozici?
Sdílet
To si tak čtete knížku, abyste věděli, komu byste ji mohli ve svém knihkupectví doporučit, a říkáte si: „To je hrůza, jak se někdo může takhle ke svým dětem chovat?!“ Je to totiž knížka o temných matkách s toxickým chováním. A čtete dál a při každém dalším příběhu máte neodbytný pocit, že to už odněkud znáte. Není divu, přečetli jste toho už přece tolik.
Sdílet
Má dnešní úvaha je vyprovokována jednou fotkou ze sociálních sítí. Je na ní ulice z obou stran lemovaná historickými budovami, obchody, kavárnami se zahrádkou, prostě městský bulvár. Foceno je to nejspíš brzy ráno. Soudím tak podle ranního světla a ještě také podle toho, že na ulici zatím skoro nikdo není. Jízdní dráhu od chodníku oddělují vysoké truhlíky s květinami. Jsou evidentně čerstvě osázené.
Sdílet
Postávala jsem za pultem svého knihkupectví a pozorovala zákazníky. Když vstoupili do obchodu, musela jsem přerušit čtení zpravodajství o nekonečném rokování sněmovny, o dlouhotrvajících obstrukcích, kdy žádná ze stran nejevila dobrou vůli ke konstruktivnímu jednání. Měla jsem ze článku dojem, že si dělají naschvály jako malé děti. Článek jsem nedočetla a ani mě to už vlastně nelákalo. Soustředila jsem se na to, co se dělo před mýma očima.
Sdílet
Všichni to dobře víme, a přesto to neděláme. Všichni máme v mysli tolik pokynů, rad a pravidel o dobrých vztazích, že bychom je mohli vyučovat. Přesto naše vztahy podle toho nevypadají. Čím to může být? Vědět ještě neznamená činit.
Sdílet
„Hlavně to zdraví!“ přálo mi nespočet zákazníků na konci loňského roku. Řeklo by se, že to bylo přiléhavé, protože jsem zdravě nevypadala a ani jsem moc zdravá nebyla. Někde jsem se nachladila a do toho jsem chytla poprvé v životě covid. Pár dní jsem strávila v posteli, ale v předvánočním čase žádný knihkupec v posteli nevydrží. Ani já ne.
Sdílet









