Lidské dějiny jsou v podstatě jeden velký, dlouhotrvající podvod a my jsme jeho nadšenými zákazníky. Ať už jde o náboženská kázání, politické projevy nebo reklamní billboardy, poselství zůstává pozoruhodně stejné: nejste dost dobří, ale máme pro vás řešení. Je to nejstarší „letadlo“ na světě, do kterého se stále znovu a znovu zapisujeme.
Celý tento systém – náboženství, politika, kultura i ekonomika – běží na stejném principu: uměle vytvořit pocit nedostatku a následně prodat pocit sounáležitosti.
Zde jsou nejprodávanější lži a „poznámky pod čarou“, které nikdo nečte:
Oblíbeným produktem institucionálního náboženství je „řízená jistota“. Kupte si ji, zařaďte se do fronty a přestaňte klást otázky, které by představitele církví znervózňovaly. Když církve a sbory kážou, že poslušnost znamená svatost, ve skutečnosti se snaží prodat ticho a stabilitu.
Finta spočívá v tom, že si instituce rebely přivlastní, poslušnost svatořečí a jakýkoli náznak rozvratu pohřbí. Vezměte si Ježíše – člověka, který převracel stoly a kritizoval kolaboraci chrámu s impériem. Byl nezvladatelný, a tak instituce jeho vzpouru rámovala jako oběť, vytáhla z ní jen pasáže o podřízenosti a na troskách jeho skutečného působení vybudovala dvoutisíciletou byrokracii. Svatost nebyla nikdy o poslušnosti; byla to soucitná vzpoura.
Každý politický projev začíná slovy: „Jsem tu, abych sloužil lidu“. Problémem však není konkrétní strana, ale samotná architektura systému. Systém vám dává právě tolik prostoru k participaci, abyste měli pocit, že se podílíte na změně. Jednou za pár let se cítíte jako šéf, ale po zbytek času je „lid“ jen řečnickým obratem, který má prodat rozhodnutí učiněná dávno před otevřením volebních místností. Váš hlas má význam asi jako dotazník spokojenosti zákazníků – přečtou si ho, založí a pak udělají to, co chtějí akcionáři.
Kultura úspěchu nám už od školky našeptává, že štěstí na nás čeká až „za cílovou páskou“. Napiš písemku za jedna, získejte peníze, postupte výš. Ale jakmile tam dorazíte, laťka se opět posune. Právě posouvání laťky je tím hlavním produktem.
Česká společnost má silně zakořeněnou představu, že vysokoškolský titul je jako vstupenku k úspěchu, ale tato hodnota neustále devalvuje a z úspěchu se stává model založený na předplatném, který nikdy nekončí. Kultura neustálého shonu je jen sekulární verzí evangelia prosperity: pracuj tvrději, optimalizuj se a požehnání přijde. Co se ale neprodává, je odpočinek, přítomnost a obyčejné vztahy, protože jsou zdarma – a kdybyste je brali vážně, celá průmyslová odvětví by se zhroutila.
Pracujtete? Musíte víc!
Součástí společenského narativu je také tvrzení, že tvrdá práce se vždy vyplatí. Toto je pohádka, kterou kapitalismus vypráví k ochraně mýtu o meritokracii. Pracujte tvrdě a úspěch se dostaví. Jenže zatímco produktivita stoupá, mzdy napříč stagnují a průměrný ředitel vydělává 300krát více než běžný pracovník ne proto, že by pracoval 300krát tvrději, ale protože sedí u zdroje kapitálu.
Když si zkontrolujte po měsíci svůj účet, zjistíte tvrdou realitu, systém má připravenou odpověď: „Asi jsi nemakal dost“. Pokud uspějete, systém si připíše zásluhy; pokud selžete, vina je na vaší straně. Je to argument proti používání práce jako morální kategorie. A taky proti myšlence, že být k smrti vyčerpaný je ctnost a když si chcete odpočinout, tak jste líní.
Všechny tyto lži obíhají kolem jednoho slunce: máte nedostatek a někdo jiný drží lék. Náboženství tvrdí, že jste bez instituce rozbití, politika, že jste bez vedení bezmocní, a ekonomika, že jste bez výkonu bezcenní.
Skutečná pravda, na které nikdo neprofituje, zní: nejste projekt, který je třeba dokončit. Nejste pozadu ani nejste rozbití způsobem, který vyžaduje konkrétní opravnou sadu našeho systému. Celý ten podvod funguje jen do té doby, dokud věříte, že potřebujete to, co vám prodávají. Odmítnout tyto produkty není cynismus, je to ta nejstarší forma víry – taková, která nepotřebuje prostředníka.
Autor: Stuart Delony
