Jsou lidé, kteří si novoroční předsevzetí zásadně nedávají. Jsou tací, kteří si je opakovaně dávají i přesto, že jim vydrží jen krátce. A jsou tací, kterým se úspěšně daří naplňovat své plány a záměry bez ohledu na roční období.
Anglikánský kněz Nicky Gumbel mluví o své zkušenosti s fitness centrem, kam chodívá. Po Novém roce vždy rozšiřují své kapacity, aby zvládali nával nových zájemců o cvičení. Vytáhnou ze skladů cvičební nářadí a vytvoří improvizované tělocvičny i z chodeb a dalších prostor. Po týdnu dvou se však vše vrátí zpět do normálu. Nářadí zase uklidí do skladů, neboť počet zájemců o cvičení dramaticky klesne. Tak silná byla ta předsevzetí…
V Čechách si podle jednoho průzkumu 42% lidí dává novoroční předsevzetí, ale většina z nich je stejně nedodrží. Někteří vydrží pár dní, někteří pár měsíců a jen 10% více než rok. Podle jiného průzkumu se 62 % mileniálů v minulosti podařilo splnit jen některá předsevzetí, zatímco všechny se podařilo splnit jen 6 % z nich. Naopak 16 % mileniálů se nepodařilo splnit ani jedno ze svých předsevzetí, které si v minulosti dali.
Má tedy smysl si dávat předsevzetí, když tak často nevedou k ničemu, případně k ještě větší frustraci? Mít nedokonalý plán, který jsem ochoten opravovat, je stále lepší, než nemít žádný. Pokud někomu novoroční předsevzetí pomáhají posouvat se v životě dopředu, tak ať si je klidně dává bez ohledu na to, co říká okolí. Někteří si dávají předsevzetí bez ohledu na roční dobu. Když narazí na nějakou věc ve svém životě, kterou chtějí změnit nebo se jí zbavit, tak se snaží s tím udělat něco hned.
Pokud někoho novoroční předsevzetí demotivují, stále může hledat jiný způsob, jak pracovat na svém růstu. Nejhorší možnost je nedělat nic a spokojit se s daným stavem věcí. Nejít dopředu znamená nedojít do cíle. Ztratit cíl – to je přesně to, co znamená v řečtině slovo hřích (hamartia). Žít jen tak, náhodně, bez cíle, to vše je hřích, tedy promarnění života.
Lepší je malý krok vpřed dnes než sto neuskutečněných kroků zítra. Je lepší jít dopředu pomalu, byť nedokonale a s omyly, než přešlapovat na místě či dokonce jít špatným směrem… Kdo stojí na místě, může jen těžko očekávat, že dojde do nějakého smysluplného cíle.
Jak si udělat osobní plán?
„Cíl bez plánu je jen… přání,“ říká Antoine de Saint Exupéry. Pokud jsou naše předsevzetí jen přání a ne plány, tak mají jen malý efekt. Při tvorbě jakéhokoli osobního plánu je dobré si položit několik otázek.
- Výrazně pomůže, mám-li alespoň jednoho člověka, který splňuje alespoň jednu z těchto věcí, případně se několik z nich u něj prolíná. Může to být přítel, manželský partner, kolega a pod. Jisté role může částečně nahradit i dobrá kniha, podcast či videonávod. Otázka: "Kdo mi v tom pomůže" v sobě zahrnuje dvě věci. Jednak morální podporu, a pak doprovázení někým, kdo je v dané věci dál než jsem já.
- Kdy to udělám? Tato otázka pomáhá nadefinovat časový rámec (kdy začnu, jak dlouho to bude trvat, jak často, dokdy to chci skončit, apod.) Začít je nejlepší hned, ale to neznamená, že hned musím danou věc začít dělat. Hned bych však měl začít dělat přípravy, například. tím, že začnu prvním bodem. Pokud si řeknu, že se k tomu vrátím později, když budu mít čas, o měsíc apod., tak z dané věci pravděpodobně nic nakonec nebude. Pokud se vrhnu na danou věc bez ujasnění si motivace a stanovení plánu, počáteční nadšení rychle vyprchá. Jasná motivace a plán a podpůrná síť pomáhá člověku překlenout i náročná období, kterou jistě přijdou.
- Co mě odvádí od této změny? Tato otázka pomáhá uvědomit si překážky ke změně. Pokud si tyto překážky uvědomím a dokážu je pojmenovat, mnohem snáze je pak dokážu i eliminovat.
- Jak mohu své předsevzetí pro sebe zatraktivnit? Často naše předsevzetí spadají do kategorie „chtěl bych chtít“. Co můžu udělat, abych opravdu chtěl? Co mi může pomoci posílit moji touhu po změně? (např. odměna, nastavení připomínky v mobilu, napsat si svůj plán a dát si jej na viditelné místo, požádat někoho blízkého, aby mě kontroloval apod.)
Jakoukoli změnu v životě můžeme rámcovat podle těchto kroků a nejen na začátku roku, ale kdykoli si uvědomíme, že nějakou změnu potřebujeme v životě udělat. Nehledejme dokonalost, nepřistupujme ke změně způsobem „všechno, nebo nic“. I malý krok dobrým směrem je lepší než přešlapovat na místě. Udělat chybu na dobré cestě je lepší než se na cestu vůbec nevydat.
Anglikánský kněz Nicky Gumbel je znám jako tvůrce Alfa kurzu (základního úvodu do křesťanství podporovaného církvemi mnoha křesťanských tradic) či plánu čtení Bible za jeden rok: Bible in One Year. V letech 2005 až 2022 byl vikářem farnosti Nejsvětější Trojice Brompton v Londýně.
Autor: Ondrej Kolárovský
Zdroj: Idea-List