Je potřeba si uvědomit, že člověk, který má za sebou zkušenost života v sektě, může být zraněn, dezorientován, může prožívat ztrátu svých nejbližších osob, které stále miluje, ale není mu umožněno s nimi udržovat kontakty. Je „ostrakizován“, ponižen, cítí se osamocen a často je nucen nově řešit své existenční a existenciální otázky. Je nazýván „odpadlíkem“ a taky se takto cítí.
Jeho dosavadní víra se zdá být v troskách. Mnohé z těchto osob se odvracejí od Boha, někteří hledají nové kontakty, což je mnohdy docela složité vzhledem k věku a nepochopení života ve „světě“.
Ti, kteří uvěřili Ježíši Kristu, se pokoušejí navázat vztahy v různých křesťanských církvích nebo skupinách. Je zřejmé, že jen několik z nich je schopno tam vytrvat. Mnozí z nich zkouší nalézt to pravé poznání. Často po krátké době putují dál a pokračují znova v hledání na jiném místě. Je známo, že na konci je zklamání, frustrace a smutek. Někteří zůstanou osamoceni až do konce života, pokud nepřilnou ke svým příbuzným nebo novým přátelům.
Budu-li vycházet z případů, které znám, tak případní hledači společenství mají obavu, aby se nedostali znova do spárů jiné organizace. Zdá se, že mají přímo hrůzu z každého pokusu ovlivnit jejich život. Brání se jiným pohledům, než jaké i po delší době nosí ve svém srdci. Mají obavu z toho, aby se nedostali z „deště pod okap“. Mají za to, že jen ti, kteří prožili stejnou zkušenost jako oni sami, jsou schopni jim rozumět. Proto je jejich integrace mezi jiné křesťany velmi složitá.
Pokud máme tu výsadu, že mezi nás přijdou lidé mající tyto zkušenosti ze „sektářského“ prostředí, je potřeba být velmi empatický a připravený na náročné poslání.
Není možné, abychom takové lidi poučovali, jak mají žít dle našich měřítek a pravidel. Na to jsou velmi citliví. Bytostně potřebují cítit svobodu, lásku a opravdové nezištné přijetí. Ve svých společenstvích byli léta pod tlakem a povinností pečlivě zachovávat jejich zákony. Mnohdy láska, která jim byla nabízená ze strany vedení, byla podmíněna jen jejich naprostým podřízením se a loajalitou. Zdá se, že na zraněná srdce je lékem ovzduší milosti a naprostého přijetí.
V žádném případě není možné je odsuzovat, napomínat, nebo dokonce jim vyčítat falešné učení, kterému obětovali svůj život. V mnoha věcech nás křesťany zahanbovali svou věrností, misijní činností a odevzdáním se „svému Bohu“.
Co se týká učení, není vhodné se dohadovat a pokoušet se přesvědčovat podle našich kritérií a pochopení Písma. Jen čas, naše trpělivost, biblické příběhy, modlitba mohou způsobit, že jejich myšlení bude osvobozováno postupně, možná i spontánně mocí Ducha svatého. Snad nejdůležitějším prvkem jsou opravdové, upřímné vzájemné vztahy, které vytvoří ovzduší, ve kterém budou tito lidé chtít zůstat a budovat již nyní Boží království společně ve společenství Božích dětí.
Je dobré připomenout, že tito příchozí jsou velmi citliví také na otázku našeho přístupu k financím a dobrovolnické službě lidem potřebným nevěřícím.
Zdroj: Časopis Brána
