K Vánocům jsem dostala od jednoho příbuzného balíček kvalitní kávy. Příbuzný je znalec a dobrou kávu dává rád. Pochopitelně byla v celých zrnech, nenamletá. Protože jsem čekala různé návštěvy, rozhodla jsem se pomlít kávu všechnu najednou.
Nemám doma tak výkonný mlýnek, respektive můj mlýnek na kávu neslouží jako mlýnek na kávu vůbec, ale používám ho na mletí koření. Vzala jsem tedy sáček kávových zrn s sebou na nákup do samoobsluhy. Ne do té v naší ulici, tam mlýnek nemají. Musela jsem o kousek dál, přes druhou křižovatku.
Bylo mi trochu trapné vstoupit do obchodu, kde se kromě mne a znuděné prodavačky nikdo jiný nevyskytoval, a hned se hnát k mlýnku. Taky jsem tento druh mlýnku už strašně dlouho nepoužila a nebyla jsem si jistá, jestli si pamatuju, jak na to. Prošla jsem tedy prodejnou, do košíčku vložila jedno balení zápalek a dva citrony a u pokladny jsem se zeptala, jestli mohu použít mlýnek na kávu.
Prodavačka podle mého očekávání ochotně souhlasila a já vsypala kávu do mlýnku. Stiskla jsem zelené tlačítko a přístroj začal hučet a mlít. Oddechla jsem si, že všechno funguje, jak má. Trvalo to, protože pomlet čtvrt kila kávy, to chvíli vezme. Opatrně jsem přidržovala sáček, do nějž tryskal voňavý hnědý prášek a kochala jsem se nádhernou vůní. Přes prosklenou výlohu hřálo slunce a mně bylo moc hezky.
Na okraji násypky mlýnku jsem si všimla jakéhosi chmýří. Neměla jsem brýle, tak jsem to neviděla úplně zřetelně. Zlehka jsem prsty smetla drobné chmýříčko, aby nespadlo dovnitř k zrnkům. Ono se sneslo na polici a rozeběhlo se k jejímu kraji. Tam se zastavilo a protahovalo se. Byl to podivuhodný malinký pavouček. Celý byl průhledný jakoby z kouřového skla. Ve slunečních paprscích vypadal jako živý šperk.
Ještěže mi tam nespadl, napadlo mě. Já se pavouků nebojím ani neštítím, ale můj muž je dost silně nemá rád. Takovou pavoukovou kávu by asi nepil. Mně by nejspíš nevadila. Takový jeden malinký pavouček a čtvrt kila kávy? To bych přece vůbec nepoznala. No ale mému muži by stačilo se jen zmínit a pojal by podezření. Určitě by najednou vnímal chuťovou odlišnost nápoje, káva by trochu jinak voněla a vůbec by bylo něco v nepořádku. Naštěstí mi do té kávy nespadl.
Pak se káva domlela, zaťukala jsem do trubice, aby i poslední zbytky kávy vypadly do sáčku a zmáčkla jsem červené tlačítko. Přístroj zmlkl.
Napadlo mě, jestli bych svému muži prozradila, že mi do kávových zrn v mlýnku spadl pavouk, kdyby tam byl býval spadl? Byla by to lež, kdybych si to nechala pro sebe? Co myslíte?
