V nakladatelství KMS vyšla v těchto dnech kniha předsedy Církve bratrské Davida Nováka s názvem Jak zničit církev? a podtitulem Rady zkušeného ďábla. Útlá publikace, které zcela určitě neprospívají nyní zavřená knihkupectví, přistála na mém pracovním stole a já si ji s chutí přečetl.
Jak napovídá podtitul, jedná se o navázání na veleúspěšnou knihu C. S. Lewise Rady zkušeného ďábla. David Novák přitom používá dokonce stejnou metodu – text má podobu fiktivních dopisů. Před otevřením oné brožury čítající necelých sto stran, se tak člověk sám sebe ptá: dá se ještě vůbec o boji dobra a zla v této formě něco povědět? Kupodivu dá.
Autor využívá starý postup neotřele. Uplatňuje ho na něco, čemu lze s nadsázkou říkat česká církev – tj. (z jistého hlediska) na malou, nevýznamnou, rozštěpenou, dále se štěpící a hašteřivou skupinu, která si říká evangelikální křesťané. Mladý pekelník Bezejmen řízený starším a zkušenějším ďáblem Maluglorem je nasazen (pozor!) do nově založeného sboru. A to je to opravdu objevné.
David Novák čerpá ze svých dlouholetých zkušeností kazatele, zakladatele sboru i z pozice člena úzkého vedení své denominace. Církve, která má právě v oblasti zakládání sborů dlouholeté, měřitelné a pozitivní zkušenosti. Už proto snad kniha stojí za přečtení.
Čteme v ní o porodních bolestech mladých sborů i o napětí, kterému musí členové takových společenství čelit. Je popsána i jejich náročná dynamika. Autor na dálku polemizuje se svými oponenty, a ač je nejmenuje, z popisu lze pochopit, o koho se jedná. Názory, které prezentuje jsou totiž stejné jako ty, jež zaznívají z jeho blogu i jiných textových zdrojů nejen evangelikálních médií, v nichž pravidelně publikuje.
Pokud má kniha nějakou slabinu, pak by jí mohla být určitá teologická nevyhraněnost. Zdá se však, že i toto je spíše záměrem. Po čistě formální stránce by bylo fajn, kdyby redakce před vydáním vychytala místa se zdvojeným názvoslovím. Pokud autor přejmenovává církev na nemocnici (z hlediska pekelníků jsou křesťané „nemocní“ vírou v Krista a sbor je „nemocnice“ plná takto postižených lidí), jedná se o krásně, objevné přirovnání a nebylo by špatné se tohoto označení v celém textu přidržet.
Vnímám, že publikace otvírá mnoho otázek, které stojí za to promýšlet. Některé pak může k přečtení knížečky povzbudit i to, že se dá přečíst za několik desítek minut.
Myslím si, že v tomto čase napětí v církvi i mimo ni, je dobré si uvědomit, že jak sbory, tak celé církve jsou objekty zájmu pekelníků.
Autor: Zbyšek Kaleta
Foto: unsplash.com