Vzdělávání je nezbytností v každém oboru, bez kvalitního a cílevědomého učení se novému totiž nelze reagovat na změny. Ty se nevyhýbají ani církvím. I my se musíme učit, neboť také nám hrozí v opačném případě konec. Kde ale začít?
Během pracovní kariéry jediného člověka se prostředí, v němž funguje, změní klidně několikrát. Přitom mnohdy platí fráze: Změň se, anebo zemři. Neboli pokud tvoje firma či jakákoliv organizace, ve které pracuješ, nereaguje na změny dost rychle a odvážně, za čas zanikne.
Viděl jsem řadu firem i jednotlivců, kteří se v jisté chvíli odmítli dále učit. Neinvestovali do vzdělání svého ani svých zaměstnanců, odmítli se seznamovat s novými výrobky, odmítli pracovat s počítačem, odmítli prodávat na internetu, prohlásili: „Starého psa novým kouskům nenaučíš“. Pak to ale museli zabalit. Znám také spoustu příkladů opačného přístupu, lidí, kteří byli ochotni se učit a změny ustáli.
Pamatuji si, že jeden známý založil firmu v době, kdy jiní měli už několik let praxe za sebou. Pokaždé, když jsem ho navštívil, mě pozval k sobě do kanceláře a důkladně si mě „proklepl“, nebál se ptát na cokoli. Za několik let se stal v oboru tygrem. Tajemství jeho úspěchu? Touha a ochota učit se.
Změny se nevyhýbají ani církvím. Je nezbytné pochopit, že mnohé z toho, co nyní děláme a jak to děláme, musíme nutně změnit. I my se musíme učit, neboť také nám hrozí v opačném případě konec. Ale kde začít?
Třeba u Komenského, člověka, jenž se chtěl měnit a skutečně zásadním způsobem měnil své postoje. Tématu změny v názorové oblasti se dotýká v programovém spisku Vějička moudrosti. Už samotný název dílka předznamenává postoj Komenského: vějička je nástrojem pro oddělování zrna od plev a stejně jako ona i my máme zachovat jen to dobré, kvalitní, naopak nepotřebného se zbavit.
Komenský používá pro poučení se z vlastních chyb živá přirovnání: „Jako Herkules lví kůží a jako Samson medem vybraným z chřtánu lva, tak i my se máme honosit opuštěnými omyly.“ Dále je podle něj ubohý ten, komu poroučejí jeho dogmata.
Co nás může měnit? Třeba četba. „Kdo se chce stát vzdělaným, musí si nad zlato a stříbro vážit knih.“ Tato slova byla pronesena v Blatném Potoku v Sedmihradsku, kam byl Komenský povolán, aby se postaral o zlepšení stavu školství. Nedalo se to udělat, aniž by se ve školách začalo číst s porozuměním. Komenský trval na tom, že nestačí opakovat nesrozumitelné poučky v latině, mladí lidé se podle něj musí naučit s textem pracovat tak, aby ho pochopili a dokázali použít v praxi.
Které knihy číst? Učitel národů je v této otázce poměrně odvážný: všechny. Někdo by snad mohl namítat: „Nestačí Bible?“ Boží slovo je opravdu „zlatým dolem moudrosti“, ale jiné knihy sepsané lidmi jsou také cenným zdrojem poznání. Jak praví Komenský, žádná kniha není tak špatná, aby neobsahovala něco dobrého.
Komenský k četbě s porozuměním uvádí hned několik tipů: „Avšak nestačí knihy jen číst, musí být čteny pozorně a nejdůležitější místa musí být podtržena a vypsána.“ „Dělej si poznámky, neboť knihy tě učeným neučiní, nýbrž studium knih.“ „Nevybírat si z knih nic znamená zanedbávat všechno. Chtít pak věci svěřovat pouhé paměti znamená zapisovat je do větru.“ Jak? „Nejjednodušší způsob je užívat deníku s abecedním rejstříkem.“ Poznámky a citáty z přečtených knih nazývá „pokladem výpisků“.
Proč je vzdělávání tak důležité? A proč je zvlášť důležité vzdělávání mladých potenciálních vedoucích v církvi? V brněnském antikvariátu jsem našel kraťoučký spisek nadepsaný Nový komeniologický nález: Kázání pohřební nad Pavlem Fabriciem z r. 1649. Onen spisek nepojednává o ledajakém pohřbu a ani pohřební řeč v něm obsažená není obyčejná. Šlo o proslov Komenského na pohřbu poslední naděje Jednoty bratrské na budoucího vedoucího církve, biskupa. Zemřel ten, kdo měl převzít otěže.
O Komenském se někdy mluví jako o posledním biskupovi Jednoty bratrské. Ve skutečnosti to vůbec není dobrá vizitka. Ve své řeči se Komenský ptá slovy básníka Petra Bezruče: „Kdo na moje místo. Kdo zvedne můj štít?“ A nedostává se mu odpovědi. Své kázání staví na textu, v němž Mojžíš odebírá velekněžské roucho umírajícímu Aronovi a dává je jeho synu Eleazarovi.
Komenský se s pohledem na rakev modlí: „Odjímáš-li Arony, dávej na jejich místa Eleazary! Odjímáš-li Mojžíše, dávej na jejich místa Jozuy!“ Stejně jako potřebovala Jednota bratrská dalšího vůdce, i my potřebujeme nové vedoucí. Nepotřebujeme „poslední Mohykány“, potřebujeme nástupce.
Komenský je občas nazýván mužem touhy. Celý život jej provázela touha po vlastním vzdělávání a touha po uvedení do moudrosti dalších. Tuto touhu přeje církvi. Proč? Protože povolávání a školení je snad jediná cesta k zachování kontinuity.
Co pro to děláme my? Každé setkání Božího lidu by mělo být zároveň vzděláváním. Ale pro dorosty a mládeže zvláště platí výzva: Vzdělávejme se v biblických pravdách. Pokud se toho neujmeme my, vzdělávat budou „vlci v ovčím oděvu“.
Odbor mládeže naší církve Slezské církve evangelické a.v. a Evangelizační centrum M.I.S.E. se snaží vzdělávat mladé budoucí vedoucí. Tomuto účelu slouží projekty jako Louč čili vzdělávání pro budoucí vedoucí dorostu, ID CAMP čili formační dny pro kluky a další aktivity. Kromě toho je zde samozřejmě také již několik desítek let nabídka Biblického školení pracovníků, které připravovalo pro službu v církvi i mimo ni generace pracovníků.
Palčivá otázka „Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít?“ nemusí být tragédií jako u Komenského, ale radostným zjištěním: Bůh bere Arony a dává Eleazary.
Redakčně upraveno
Zdroj: Časopis Přítel/Przyjaciel
