Ateističtí humanisté nabízejí rozporuplné prohlášení k tradičním hodnotám, jako jsou láska a soužití.
Ateističtí humanisté nabízejí rozporuplné prohlášení k tradičním hodnotám, jako jsou láska a soužití. Camus byl právem kritizován za to, že se snažil spojit dvě neslučitelné věci, a to absurdnost života a etiku lidské lásky a soužití, protože jsou logicky nekompatibilní. I Bertrand Russell si ve svých tvrzeních protiřečil. Byl sice ateistou, ale otevřeně kritizoval sociální situaci, válku a obhajoval omezení v sexuální svobodě. Russel připustil, že sám nemohl žít tak, jako kdyby etické hodnoty byly pouze záležitostí osobní chuti. Problém je v tom, že pokud není Boha, není ani objektivní dobro a zlo. Tak jak to řekl i Dostojevskij: “Všechno je dovoleno.”
Dostojevskij také ukázal, že člověk nemůže žít takový život. Člověk nemůže připustit, že pokud vojáci vraždí nevinné děti, je to v nejlepším pořádku. Nemůžeme žít tak, že je vše v pořádku, pokud diktátorské režimy systematicky vraždí a týrají politické vězně. Že je v pořádku, když diktátoři, jakým byl Pol Pot, vyvražďují miliony obyvatel své země. Vše v nás si žádá, aby bylo řečeno, toto je zlo, skutečné zlo. Ale pokud není Bůh, nemůžeme to říct. A tak děláme skok víry a za každou cenu hledáme hodnoty. A když to uděláme, zjistíme, že svět bez Boha je nedostatečný.
Před několika lety vysílala BBC dokument s názvem “Společenství”. V něm je jasně viditelný horor, jakým se může stát život, který nemá hodnoty. Dotýkal se seskupení těch, kteří přežili holocaust. Odehrával se v Jeruzalémě, kde tito muži a ženy znovu objevili ztracené přátelství a sdíleli mezi sebou své zkušenosti. Pokud jste někdy viděli na vlastní oči koncentrační tábory Dachau či Buchenwald, určitě nám to stačilo k tomu, abychom si řekli, že to už nemohlo být horší. Ale ještě jsme neviděli všechno. V zmíněném dokumentu mluvila jedna vězněná žena. Vzpomínala, jak byly těhotné ženy vybírány podle nařízení Dr. Mengeleho a spolu ubytovány ve vyhrazených ubytovnách. Pak tato žena dodala, že už nikdy více tyto ženy neviděla. Snažila se to zjistit a tak kladla otázky: “Kde jsou ty těhotné ženy, které tady byly ubytovány? Neslyšeli jste o nich?” Dr. Mengele je použil k pitvám.
Jiná žena sdílela, že jí Mengele zavázal prsa tak, aby nemohla kojit své dítě. Chtěl “pouze” vědět, jak dlouho přežije kojenec bez výživy. Tato nebohá žena se zoufale snažila nakrmit své dítě kousky chleba namočenými v kávě, ale bylo to beznadějné. Za vášnivého Mengeleho pozorování ztrácelo děťátko den co den svou váhu. Sestřička přišla k této ženě a tajně jí řekla: “Našla jsem cestu, jak vás odtud dostanu ven, ale své dítě musíte nechat zde. Přinesla jsem injekci morfia, kterou můžete dát svému dítěti a ukončit tak jeho trápení.” Když žena protestovala, sestřička naléhala:” Podívejte se, vaše dítě tak či tak zemře. Zachraňte aspoň sebe. “A tak tato matka vzala život svému vlastnímu dítěti. Dr. Mengele byl zcela šílený, když se doslechl, že dítě zemřelo. Ztratil přece svůj výzkumný materiál. Proto hledal tělíčko děťátka mezi mrtvými, aby ho mohl naposledy zvážit.
Lidské srdce musí být takovými příběhy otřeseny. Jeden rabín tvrdil, že v Osvětimi to bylo tak, jako kdyby bylo všech deset Božích přikázání překroucených. Lidské stvoření nikdy nevidělo takové peklo.
Pokud Bůh neexistuje, tak v určitém smyslu je náš svět takovým Auschwitz, kde neexistuje absolutní dobro či zlo a všechny věci jsou dovoleny. Ani ateisté a agnostici však nedokáží žít zásadově a stále s takovým názorem na život. Nitzsche, který prohlašoval nutnost života “za hranicemi dobra a zla”, se také neshodl s Richardem Wagnerem v otázce antisemitismu a německého nacionalismu. Podobně když Sartre psal o důsledcích 2. světové války, odsoudil antisemitismus a prohlásil, že názor, který vede k likvidaci, není pouze názorem či záležitostí osobní chuti. Ve své významné práci “Existencialismus je humanismus” Sartre marně zápasí s tím, aby unikl rozporu mezi popřením hodnot, které byly Bohem dány pro život na této zemi a mezi vlastní touhou potvrdit, že lidské bytosti jsou samy o sobě zdrojem hodnot. Podobně jako Russell, ani on nemohl žít se svými závěry odmítnutí absolutních etických hodnot, které nemají svůj původ v člověku.
Druhým problémem je, že pokud Bůh neexistuje, a tudíž neexistuje ani nesmrtelnost, potom všechny špatné skutky lidí nebudou nikdy potrestány a všechny dobré skutky nebudou nikdy odměněny. Ale kdo může žít s takovým pohledem na dění kolem nás? Richard Wurmbrandt, který trpěl pro svou víru v rumunském komunistickém vězení, řekl:
“Krutosti ateismu je jen těžko věřit tehdy, pokud člověk nemá víru v odměnění dobra a potrestání zla. Tehdy není důvod, být lidský. Tehdy neexistuje žádné omezení pro velikost zla, která je v člověku. “Komunističtí trýznitelé často říkali: “Bůh neexistuje, není žádný věčný život, žádné potrestání zla. Můžeme si dělat, co chceme.” Slyšel jsem, jak jeden z nich řekl: “Děkuji Bohu, v jehož nevěřím, že jsem se mohl dožít této hodiny, když můžu konat všechno zlo, které mám v srdci. “Vyjadřoval ho neuvěřitelnou brutalitou a trýzněním vězňů.”
Anglický teolog Cardinal Newman jednou řekl, že pokud by nevěřil, že všechno zlo a nespravedlnost spáchané během celé historie, bude Bohem potrestáno a napraveno po smrti, tak by se z toho zbláznil.
Něco podobného se dá říci i o sebeobětování. Několik let dozadu se během chladné zimy zřítilo letadlo, které právě opouštělo washingtonské letiště. Při pádu narazilo na most přes řeku Potomac a jeho pasažéři skončili v její studené vodě. Během záchrany byla pozornost upřena na muže, který posouval lanový žebřík ostatním pasažérům namísto toho, aby se na něj sám dostal. Tak to udělal šestkrát. Když se helikoptéra vrátila, už tam nebyl. Dobrovolně dal svůj život, aby jiní mohli žít. Celý národ tehdy zaměřil své oči s respektem a obdivem na člověka, který prokázal nesobecké chování.
Pokud mají ateisté pravdu, tak tento muž neudělal nic šlechetného, ale naopak, udělal ten najnerozumnejší skutek, jaký mohl. Tento muž měl vystoupit na žebřík první. Zemřít za ostatní a nevědět proč? Dát všechno, co mám, ale z jakého důvodu? Pro ateistu tu nikdy nebude žádné vysvětlení. Ale i ateisté, podobně jako většina z nás, reaguje na tento nesobecký čin s úctou a chválou. No ve skutečnosti, bychom nikdy nenašli ateistu, který žije důsledně podle systému, v který věří. Náš svět bez morální odpovědnosti a hodnot je nepředstavitelně těžký.
Autor: William Lane Craig
Zdroj: Chcemviac.com