Mé příjmení pochází z Palestiny a od počátků mé rodinné linie jsme byli křesťany. Když jsem byl ještě dítě, má rodina kvůli válce emigrovala do USA. Vyrůstal jsem v San Diegu a byl jsem součástí nezávislé církve, která milovala Bibli a Izrael. S mým palestinským původem jsem byl z některých věcí zmatený, ale nezpochybňoval jsem sionistické postavení církve.
Abrahámovská smlouva (Genesis 12); láska apoštola Pavla k jeho etnickým bratřím (Římanům 9-11); a pravidelné připomínání prorockého naplnění, to vše mi stačilo na podporu sionismu. Nebylo by přehnané říci, že téměř každou neděli po celé desetiletí jsem slýchával, že je důležité stát za Izraelem; že jsou Bohem vyvoleným lidem; a pokud by se Bůh otočil zády vůči zaslíbením Židům, nemohli bychom již více věřit jeho slibům, které nám dal skrze Krista.
Jsou tyto věci pravdivé?
Izraelsko-palestinský konflikt má vleklou historii a jak dnes vidíme, neustále propukává. Kam se má církev ubírat? Má vůbec nějakou pozici se k věci vyjádřit?
Jako ti, kteří chápou, že náš svět je zlomený, měli bychom být odhodlaní sdílet evangelium a v lásce se tímto tématem zaobírat. Je ale smutné, že si západní církev (především američtí evangelikálové) hlasitě a nestydatě zvolila stranu. Začalo se jí říkat „křesťanský sionismus“.
Jako věřící a služebník evangelia s palestinskými kořeny není mým cílem přesvědčovat církev, aby se stala pro-Palestinskou. Nedělám to proto, protože mám rodinu žijící v Betlémě, Gaze a Haifě – a mám přátele po celém Izraeli. Je mou prosbou, abychom viděli, že slepá a neústupná podpora Izraele ovlivňuje nejen naše svědectví evangelia, ale také velmi zraňuje naše ignorované křesťanské palestinské bratry a sestry – věřící, kteří jsou věrní Ježíši od doby, kdy Ježíš žil v Palestině.
Je to výzva vzít v potaz Ježíše a jeho dílo na kříži, než využijete první příležitost k obraně své strany nebo k protiútoku. Je to výzva mluvit pravdu a odsoudit ničemnost bez ohledu na následky. Je to připomínkou, že věrnost jakékoliv agendě než Velkému poslání evangelia je kompromisem našeho svědectví.
Jednoduše řečeno, sionismus je národovecké hnutí za návrat židovského lidu do vlasti a obnovy židovské svrchovanosti v zemi Izrael. Termín vytvořil v roce 1890 Nathan Birnbaum. V důsledku toho křesťanský sionismus podporuje právo na židovský návrat na základě biblických důvodů.
Pokud by „právo na návrat“ bylo jen o podpoře touhy určitého etnika vrátit se do země svých předků, měli by rovněž Palestinci stejná práva na stejnou zemi. Křesťanský sionismus však věří, že země patří Židům na základě smlouvy mezi Bohem a Abrahámem. Konkrétně to souvisí s přivolávaným požehnáním, které je ke smlouvě připojeno: “Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě.“ (1. Mojžíšova 12:3, Bible21) Jejich výklad biblického textu je tedy jednoduchý: Žehnej Izraeli, a bude ti Bohem požehnáno.
Vztahuje se Boží požehnání čistě na židovský národ; nebo v Ježíši Kristu k zaslíbenému potomstvu? Odpověď je vždy Ježíš. V tom spočívá hlavní problém evangelia ovlivněného křesťanským sionismem: povznáší jednu etnickou skupinu (Židy) nad všechny ostatní a přináší odsouzení jiné etnické skupině (Palestinci).
Může církev, která ohlašuje dobrou zprávu o spasení v Kristu, vyvyšovat jeden národ nad druhý? Neprolil Ježíš svou krev, aby vytvořil jednoho nového člověka, a strhl dělící zeď nepřátelství mezi Židy a pohany? Není to medvědí služba Židům, aby si mysleli, že jsou vybráni pro něco jiného, než pro Boží hněv jako zbytek lidstva?
Většina křesťanů, kteří podporují Izrael, tyto pojítka nevidí, ale sionismus nevyhnutelně vede k odstraňování palestinského lidu ze země. Tak tomu bylo vždy. Jak je historicky zaznamenáno, vždy to bylo o tom, že Židé vyhnali cizí lid ze zaslíbené země, aby mohli sami žít a vládnout.
Systematické a vynucené vysídlování Palestinců je skutečností a v Izraeli k němu dochází. To se stalo mým prarodičům v roce 1948, kdy byli při vzniku izraelského státu vyhnáni ze svých domovů. Současná erupce násilí byla zapříčiněna vystěhováním rodin z jejich vlastních domovů v jeruzalémské čtvrti Šejk Jarrah (skupina rodin, které byly již dříve v roce 1948 vystěhovány z Jaffy a Haify). A v roce 2006 jsem to viděl v Jeruzalémě na vlastní oči.
Byl jsem v Jeruzalémě v palestinské čtvrti se svým izraelským přítelem (mesiánským Židem), který stál před nedávno zbořeným domem. Řekl mi, že izraelská vláda srovnala tento dům kvůli sporu. Nejsem schopen potvrdit podrobnosti tohoto konkrétního incidentu, ale existuje nespočet podobných případů, které zdokumentoval Izraelský výbor proti demolicím domů. Můj přítel byl v rozpacích a zděšen. Osobně jsem tomu nemohl uvěřit, že dochází k takovému způsobu ničení rodinných domů. Opak byl ale pravdou. Bůh si ve své milosti použil izraelského Žida, který miloval Ježíše, aby mi otevřel oči před nevyslovenými hrůzami izraelsko-palestinského konfliktu.
Tehdy jsem poprvé uvažoval, že můžete lidi podporovat a přitom je stále činit zodpovědnými za jejich činy. Že můžete podpořit lid Izraele, ale postavit se proti jejich vládní agendě.
Lze tvrdit, že sám Ježíš se tím zabýval během své pozemské služby. Společné židovské očekávání v prvním století bylo, že nadcházející Mesiáš je osvobodí od římské okupace a vrátí jim zpět jejich zemi a postavení. Jedním z důvodů, proč byl Ježíš zrazen a opuštěn davy, bylo proto, že bylo všem jasné, že to není jeho záměr. Když se ho Pilát ptal na jeho království, Ježíš uznal, že je Král, ale jeho království není z tohoto světa. (Jan 18:36)
Židé se drží své strany, protože neznají Ježíše. Muslimové zase té své, protože jej rovněž neznají. Známe však Ježíše a naší velkou radostí je ohlašovat poselství nového a věčného království, kam mohou vstoupit všichni. Křesťanský sionismus tuto zprávu zaměňuje.
V jedné konkrétní teologii je prostor věřit, že Bůh s etnickým Izraelem nekončí. Já tomu věřím. Ale podle Nové smlouvy a ve jménu Ježíše nemůžeme bez ostychu podporovat žádnou pozemskou vládu bez kritiky a odpovědnosti, natož té, která je obviněna palestinskými, izraelskými a mezinárodními nevládními organizacemi z kruté nespravedlnosti.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že americký proizraelský postoj nejenže ztížil sdílení evangelia s muslimy v arabském světě, ale přinesl palestinským křesťanům zranění a velké zklamání. Důvěřujme našemu svrchovanému Bohu, že i když je evangelium pro lidi urážkou a překážkou, ať ale nic, co děláme, nezpůsobí, že by někdo zakopl nebo zavřel uši před tou jedinou zprávou, která člověka může zachránit.
Rád bych zmínil poznámku pod čarou: Palestinští křesťané. Jsou někteří z vás, kteří si tento článek přečtou a poprvé si uvědomí, že vůbec existují arabští a palestinští křesťané. Arabští věřící se scházejí ve stejných budovách a místech po stovky a stovky let.
Přátelé, máme rodinu ve víře, která žije v těch nejhorších podmínkách, jaké si lze představit; a jsou nejen přehlíženi jako lid, ale i ti, kteří jim způsobili mnoho problémů a utrpení, jsou křesťany silně financováni, podporováni a přimlouvá se za ně na modlitbách. Dokážete si představit, jaké to je?
Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Modleme se nejen za mír v Jeruzalémě, ale také za Gazu a Betlém. Modleme se a snažme se, aby byl Kristus uctíván v celém tomto regionu. Kéž dnes žijeme s naší nadějí upřenou na Krista a očima upřenýma na Nový Jeruzalém.
(Pro více informací o tom, co Písmo říká o křesťanském sionismu, doporučuji tento výstižný dokument od Philipa La Grange Du Toita a toto kázání od Johna Pipera.)
Marwan Aboul-Zelof je zakládajícím pastorem City Bible Church v libanonském Bejrútu. S manželkou Marci jsou manželé od roku 2010 a mají dva mladé syny: Noaha a Shaya. Marwan v současné době studuje magisterský program na Jižním baptistickém teologickém semináři.
Autor: Marwan Aboul-Zelof
Zdroj: The Christian Post
