Mauritánie,“ odpovídala jsem na otázku, kam se právě chystám na dovolenou.: „A kde to vlastně je?“ následoval nejistý pohled tázajícího, doplněný tápajícím zjišťováním: „A co tam budeš dělat?“ „Pozorovat písek,“ dodávala jsem s pobaveným úsměvem. Což není nijak přehnané, protože z celkové rozlohy více než jednoho milionu kilometrů čtverečních asi tři čtvrtiny zaujímá poušť nebo polopoušť.
Se zhruba čtyřmi miliony obyvatel náleží Mauritánie k nejméně zalidněným zemím světa. Sousedí se Západní Saharou, Alžírskem, Senegalem a nejdelší, více než 2 000km hranici, má s Mali. Na západě její pobřeží omývá Atlantik.
Turisté dosud Mauritánii nezaplavili, což má paradoxně své výhody i nevýhody. Nezakopáváte na každém rohu o halekající výpravy, budete ušetřeni fůry otravných kýčovitých atrakcí a záplavy suvenýrů „made in China“. Daleko více se proto můžete ponořit do autentického prostředí afrického světa. Na druhé straně, rozvinutější turistický ruch by do této chudé země přinesl řadu nových pracovních příležitostí.
Milovníky silných zážitků přitahuje jízda na nákladním vlaku vozícím železnou rudu ze stanice Zouérat do přístavu v Nouadhibou. Využili jsme jej pro zpáteční cestu, kdy jsou vagóny prázdné. Jak konstatoval jeden místní znalec, vlak odjíždí přesně mezi druhou odpolední a druhou ranní. Naše souprava dorazila krátce po 22. hodině. Při jeho příjezdu jsem nejdříve nabyla dojmu, že to nemůže být náš vlak, protože bez jakéhokoliv zpomalení projel stanicí a nerušeně pokračoval v cestě. Vzhledem k jeho délce cca 2,5 km to ovšem chvíli trvá, než se ozvou brzdy a s mohutným rachotem, skřípěním a silnými nárazy zastaví poslední vagóny. Na náraznících mezi vagóny totiž chybějí tlumiče. Na úplném konci vlaku jsou zařazeny jeden či dva osobní vagóny.
Nákladní vozy jsou zcela zdarma, stačí vylézt po schůdkách nahoru a usadit se v prachu zbylém po železné rudě, případně si rovnou rozbalit spacák. Tato noc bude dlouhá. Vlak jezdí průměrnou rychlostí zhruba 60 km/hod a čeká nás cca 500 kilometrů do městečka Choum. Zkrátka až se ta potvora s mohutným rachotem po devíti hodinách zastaví a GPS bude ukazovat, že tam někde poblíž se nachází Choum, stačí vyskočit do pouště.
Při dlouhém čekání na nádraží před příjezdem vlaku jsem vysvětlovala jednomu chlapíkovi, který v zemi pomáhá jako dobrovolník, že jízda nákladním vlakem je pro mě zajímavá zkušenost. Pokýval hlavou a prohodil: „Jo, pro vás je to zajímavá zkušenost, pro místní každodenní realita a jediná možnost, jak cestovat.“ Rozumím tomu, a proto jsem se snažila přistupovat k této cestě nikoliv jako k atrakci pro znuděné Evropany, ale jako k možnosti, jak se přiblížit zkušenosti lidí žijících v diametrálně rozdílných poměrech.
Konverze zakázány
V této islámské republice je působení křesťanských církví limitováno náboženskými zákony striktně zakazujícími mimo jiné konverze. Rouhání, hereze, odpadlictví od víry či ateismus jsou trestnými činy, za které může být uložen trest smrti. Fakticky však platí od roku 1987 moratorium na popravy, což ale nijak nebrání tomu, aby za tyto činy byly ukládány peněžité tresty a též vězení. Důvodem pro trestní postih však alespoň v nedávno zveřejněných případech nebyla ani tak snaha o obranu ryzosti náboženství, jako spíše potlačování politické opozice.
V malém katolickém kostelíku v Nouadhibou jsme hovořili s místním duchovním správcem. Zmínil předpisy omezující výšku kostela, což vyřešili v případě katedrály v hlavním městě Nouakchottu jejím zvětšením do šířky. Více než 99 procent obyvatelstva tvoří muslimové. Ke křesťanství se kromě Evropanů hlásí migranti ze Subsaharské Afriky. Ačkoliv Mauritánie patří mezi chudé země, i sem přicházejí lidé z dalších stejně chudých či ještě chudších zemí za prací. V těchto končinách totiž lidé častěji přecházejí ze země do země ve snaze najít alespoň nějakou obživu. Mauritánie láká třeba k rybolovu. Původně saharští kočovníci totiž, s výjimkou jednoho kmene, příliš „nekamarádili“ s mořem.
Působení katolických kněží je omezeno islámským zákonodárstvím. To jim však nebrání úplně ve všem. Zřídili proto i školu, v níž se vzdělávají jak křesťanské, tak i muslimské děti. Nesmí sice vyučovat náboženství, ale snaží se proto alespoň o výchovu k hodnotám korespondujícím s křesťanstvím. Intenzivně se též věnují charitativním aktivitám. Mauritánská charita patří mezi respektované nevládní organizace. Její projekty se zaměřují na potravinové zabezpečení, integraci komunit a podporu integrovaného místního rozvoje a vzdělávání. Pomáhá též vyloučeným skupinám. Biskup Victor Ndione, vysvěcený loni v dubnu, spravuje diecézi o rozloze více než milion kilometrů čtverečních. Jak jinak, když se jedná o jedinou diecézi v zemi.
Čas vnímat barvy
Poté, co jsme opustili pobřeží, zamířili jsme do pouště. Nekonečné, pohlcující, krásné i varovné. Jak jsem zmínila v nadsázce o pozorování písku, vážně jsem toužila ponořit se do písečné krajiny a nechat se jí fascinovat. Batohy jsme svěřili velbloudům a putovali jsme po dunách. Nekonečný, přejemný písek, připomínající více prach než náš zrnitý písek, do kterého se při každém kroku zaboří noha, neumožňuje rychlý pohyb. Ponechává poutníkovi dostatek času, aby si vychutnal krásu všech odstínů barev. Náš zrychlený svět potřebuje výrazné barvy. Poutník v poušti má dostatek prostoru pro vnímaní jemných odstínů a klidného plynutí času. Vítr formuje písek do proměnlivých obrazců a nádherných tvarů. Zatímco běžně jsme zahrnováni neustále novými vjemy, poušť nám umožňuje zbavit se všeho zbytečného a soustředit se pouze na písečné proměny a nechat se jimi uchvacovat.
Dvě noci jsme strávili přímo v poušti. Romanticky jsem zatoužila spát pod širým nebem a ze spacáku pozorovat hvězdy. Jejich nekonečnou záplavu, jakou lze spatřit jen v místech dostatečně vzdálených od světelného smogu. Klid, ticho, bezmračná obloha s nespočítatelným množstvím zářících hvězd. Večer jsem ty hvězdy obdivovala, ale romantické vyhlídky ze spacáku se nekonaly. V pět ráno jsem se probudila zimou a s nadšením zjistila, že se ještě můžu přiodět péřovkou, načež jsem přes hlavu přetáhla kapuci od spacáku a pečlivě zkontrolovala, zda některou skulinou neproniká ta hnusná zima. Zase jsem se uklidnila, že díky chladu hibernují i jedovatí hadi, jak nás ubezpečil Sidi Ahmed, náš průvodce.
Kromě písku můžeme obdivovat stopy dávných časů, kdy Sahara bývala zeleným rájem. Procházeli jsme po dně dávného jezera a nacházeli malé úlomky keramiky a též droboučké mušličky. V jeskyni na severu jsou k vidění vyobrazení zvířat, jako jsou žirafy, ptáci a skot, která tehdy obývala zdejší končiny. Nechybí ani ztvárnění lidských postav.
Posvátné poutní místo
V městečku Chinguetti, středověkém centru islámské náboženské a vědecké vzdělanosti v západní Africe, se nacházejí vzácné rukopisy. Zdejší páteční mešita je považována za národní symbol země. Správce knihovny tvrdil, že městečko je sedmým nejposvátnějším místem islámu, byť připustil, že mnoho muslimů by jej asi marně hledalo na mapě. Vzhledem k tomu, že je zapsáno spolu s několika dalšími městy na seznam UNESCO, zavítají sem i turisté, pro které bylo zbudováno několik hotelů a kempů. Místní si díky nim mohou také přivydělat prodejem šperků.
Kromě kulturního obohacení jsem v tomto místě narazila též na Angličana s ryzím koloniálním smýšlením. Bez zábran prohlašoval, jak jsou všichni obyvatelé Mauritánie líní a nechtějí pracovat. Kritizoval jejich mentalitu otroků a neochotu k jakékoliv iniciativě. Je pravdou, že otroctví bylo v Mauritánii zrušeno až v roce 1981 a kriminalizováno o 26 let později. V zemi žije stále velký počet obyvatel v závislosti na bývalém otrokáři, byť formálně jsou všichni svobodní a mají plná lidská práva. Dotyčný Angličan měl však smůlu, protože Sidi Ahmed nám krátce předtím ukazoval okolní oázy s datlovými palmami. Díky zásobám podzemní vody se snaží Mauritánci rozšířit jejich pěstování. Jedna palma dokáže uživit jednoho člověka. V červenci, v době sklizně, kdy teploměr atakuje 50 stupňů Celsia, je okolí oázy zaplaveno stany sloužícími pro ubytování česačů datlí. To jen poznámka k té údajné lenosti.
Sám Sidi Ahmed zažil, co znamená postarat se o živobytí. Narodil se do rodiny kočovníků. V době velkého sucha v 70. letech zbylo jeho rodičům ze stáda o 200 kusech dobytka pouhých 25 zvířat. Dny kočování tím skončily. Sidi Ahmed posléze začal provozovat ubytování pro turisty s tím, že jim pronajímal vlastní dům a bydlel s rodinou několik let ve stanu. Nyní se živí též provozováním dopravy. Při prohlídce skalních reliéfů nám náš průvodce, mladý student, vyprávěl o svém oddaném vztahu k nástěnným malbám. Po studiu na univerzitě v Nuakchottu by si chtěl svoje vzdělání dále prohloubit.
Z hlediska dopadů klimatické změny patří Mauritánie mezi zvláště ohrožené země, a to ať už zvýšením hladiny oceánu, tak i pokračujícím suchem, záplavami, vlnami veder, a dalším úbytkem i toho mála půdy, které lze využít pro zemědělství. Její zranitelnost též pramení z její chudoby a vysoké závislosti na odvětvích citlivých na změnu klimatu. Vláda se proto snaží rozšířit dodávky elektřiny, investovat do obnovitelných zdrojů a také poskytnout i těm nejchudším zdravotní pojištění a základní zdravotní péči. Disponuje též technickým plánem pro monitorování změn životního prostředí.
Ráda navštěvuji země výrazně odlišné od našich podmínek. Mimo jiné to pomáhá v porozumění globálním souvislostem a získání plastičtějšího obrazu o našem světě. Vystoupit ze zavedené komfortní zóny se vyplatí.
