Sociální témata představují jedno z těžišť zájmu papeže Františka, což je vidět nejenom na příkladu jeho dvou sociálních encyklik Laudato si‘ (2015) a Fratelli tutti (2020), ale už v Evagelii gaudium, dokumentu o hlásání evangelia v současném světě, který předložil jako programový text na začátku svého pontifikátu (2013). V těchto souvislostech zaznívá také řada podnětů k cestě synodality, se kterou se světová církev v současnosti potýká. Právě těmto, v rámci politického vývoje posledních měsíců o to více, aktuálním důrazům, se ve své přednášce s názvem Péče o společný domov v Dominikánské 8 věnoval teolog a etik Petr Štica.
„Zájem a starost o sociální otázky je něco, co náleží ke křesťanskému kérygmatu – tedy k podstatě radostné zvěsti evangelia,“ otevírá Štica přednášku a vysvětluje, že podle papeže Františka se hlásání evangelia a obnova místní církve neobejde bez skutečného pochopení sociálně-etických témat relevantních pro dané prostředí. Sociální angažmá a nasazení jednotlivců je zároveň integrální součástí procesu evangelizace.
Poznat „znamení doby“ je však nutné nejen kvůli tomu, aby církev odpovídala na právě ty otázky, které si lidé naléhavě kladou, a aby přitom mluvila jazykem, kterému jsou schopni rozumět. Prostor pro obohacení je v obou směrech. „Dialog může vést k hlubšímu pochopení křesťanské zvěsti jako takové,“ poukazuje Štica na jednu ze zásadních perspektiv papeže Františka, kterou přebírá od papeže Jana XXIII. a z koncilní konstituce Gaudium et spes, přičemž mluví o dialogu jak navenek, tak dovnitř církve.
„Dějiny jsou místem Božího zjevení,“ říká jasně sám papež v předmluvě ke knize, v níž kard. M. Czerny a Ch. Barone popisují vztah Františkovy sociální nauky ke koncilní teologii. Proto „pastorace není jenom praktickou aplikací doktrinálních formulací a principů získaných dedukcí, ale je také konstitutivní pro teologii,“ doplňuje Štica. Závažné teologické argumenty mohou být nacházeny také induktivní metodou, tj. zezdola – v interakci s konkrétní skutečností a v rámci specifických podmínek místních církví.
Jedním z nových prvků, které papež František do sociálního učení církve přináší, jsou jednoznačně otázky životního prostředí. Díky encyklice Laudato si‘ se jim v církevním prostředí poprvé, i když dost pozdě, dostalo explicitního uznání a soustředěné pozornosti. Nejsou reflektovány izolovaně, ale v souvislosti s jejich sociálními následky jako jeden z aspektů komplexní environmentálně-sociální krize současnosti, kterou nelze přehlížet nebo zlehčovat. Papež používá příhodný pojem antroporelacionalita, který sice zachycuje zvláštní postavení člověka jako jediného tvora, jenž je schopen jednat mravně, zároveň však akcentuje síť vztahů, ve které se člověk přirozeně nachází a za kterou také nese odpovědnost.
Navzdory velmi kritické analýze a obraznému, burcujícímu stylu se papeži daří nešířit v tomto směru apokalyptickou náladu, ale s nadějí vyzývat k možné konverzi, poněvadž „lidská svoboda, která nás přivedla do krize, nás také uschopňuje nacházet a volit nové cesty,“ cituje Štica v závěru přednášky. Typickým prvkem papežových textů je přitom propojování individuální etiky – tedy nasazení jednotlivce a potřeby, aby převzal svůj podíl spoluodpovědnosti – se sociální etikou – proměnou struktur a politickými kroky na úrovni státu a globálních organizací.
Záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Zuzana Matisovská
