4. díl série Zjevení
První křesťané žili v prostředí masivní propagandy, která oslavovala Římskou říši jako věčnou a neporazitelnou. Janova apokalypsa ale tento mýtus rozbíjí. Pomocí parodie, dobových symbolů a podvratných obrazů ukazuje, že každé impérium postavené na násilí má své dny sečteny.
Můj kamarád vzpomínal, jak na budově vlakového nádraží v Návsí u Jablunkova visel za minulého režimu rudý banner s nápisem „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Když se komunismus zhroutil, někdo k němu sprejem připsal: „To nám to rychle uteklo.“ Myslím si, že tato historka výstižným způsobem vyjadřuje to, jak Jan ve své knize Zjevení odhaluje skutečnou povahu Římské říše.
Žádné impérium, které svou moc staví na násilí a útisku, neobstojí
Křesťané, kteří četli Zjevení, žili uprostřed propagandy oslavující věčnost a neporazitelnost římského impéria. Podobně jako za doby komunismu: „Na věčné časy…“ Jan v celé své knize paroduje říši, která o sobě vytváří mýtus neporazitelnosti. Namísto oslavované bohyně Romy jako velké matky impéria ji představuje jako „matku všeho smilstva a všech ohavností na zemi“ (Zj 17,5).
Jedním z hlavních poselství této apokalypsy je, že žádné impérium, které svou moc staví na násilí a útisku, neobstojí! S Beránkem však přichází nový svět, kde bude setřena každá slza z očí. Jeho vítězství nepřišlo skrze sílu, ale skrze ponížení na kříži. Vítězství Beránka však neznamená okamžitý konec všech pozemských říší. Boží království se neprosazuje mocí impéria, ale věrným svědectvím Kristových následovníků.
Co Jan myslí „celým světem“?
Abychom správně pochopili Janovo poselství, je důležité rozumět tomu, jak ve své knize používá slovo „svět“. Když Jan mluví o „celém světě“ nebo o „obyvatelích země“, často tím myslí obydlený svět římského impéria, nikoli naši moderní představu celé planety. Myslí se tím tehdejší známý svět – Římská říše byla oním pomyslným „pupkem světa“.
Podobně evangelista Lukáš píše: „Vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl zapsán celý svět“ (Lk 2,1). Lukáš tím těžko mohl mít na mysli třeba Eskymáky nebo původní obyvatele Ameriky.
Jan často používá výraz „obyvatelé země“ pro ty, kdo se ztotožňují s mocí impéria a jeho hodnotami. Nepopisuje však Řím jako všemocnou říši. I ta nejmocnější lidská moc má své hranice. Kdo by se mohl římskému impériu postavit? Ve skutečnosti tady byli protivníci, kterých se Řím přes veškerou svou vojenskou sílu obával…
Kobylky s dlouhými vlasy a výklady populárního futurismu
Možná jste už narazili na různá vyobrazení strašlivých kobylek s mocí škorpionů, lidskou tváří, ženskými vlasy a lvími zuby (Zj 9,3–11). Hal Lindsey ve své knize There’s a New World Coming tvrdil, že kobylky mohou být černé helikoptéry Cobra, které ze zadní části vypouštějí nervový plyn. Tento výklad se stal jedním z nejznámějších příkladů populárního futurismu. Kobylky se objevují také v románové sérii Left Behind (Ponecháni napospas) jako nástroj budoucího soudu.
Left Behind (v češtině známá také jako Ponechání napospas) je úspěšná americká apokalyptická knižní série z let 1995–2007, kterou napsali Tim LaHaye a Jerry B. Jenkins. Děj se opírá o křesťanské pojetí konce světa a popisuje události kolem takzvaného vytržení církve, po kterém na Zemi zůstanou lidé nezatížení vírou, a následné období sedmiletého soužení pod vládou Antikrista. Prezentuje specifický teologický směr zvaný dispenzacionalistický premillennialismus.
Jako součást futuristických interpretací jde o zajímavou představu, Jan však měl podle všeho na mysli něco úplně jiného. Když popisuje běsnící kobylky, které mají hřívu jako vlasy žen, biblista Craig Keener si všímá podstatného detailu: každý v Římské říši věděl, že „barbaři“ žijící mimo území říše nosí na rozdíl od většiny v řecko-římské společnosti dlouhé vlasy.
Následující soud popisovaný Janem navíc vychází od velké řeky Eufrat. Nebyla to jen tak nějaká řeka, ale hranice, odkud mohl přijít obávaný nepřítel. To území bylo spojeno s říší Parthů – nejmocnějším východním soupeřem Říma, který se jako jediný ve své době mohl římskému impériu postavit. A to se skutečně několikrát v historii stalo. Římské impérium Parthskou říši nikdy trvale nedobylo. Řím nakonec padl pod tlakem germánských národů, které Římané souhrnně označovali jako barbary.
Janova pointa však nebyla přesně předpovědět, kdo Řím porazí. Chtěl ukázat, že i impérium, které se považuje za neotřesitelné, je smrtelné.
Podvratná práce se symboly
Jan neustále přebírá obrazy, které oslavovaly moc impéria, a obrací je proti němu: Mocný anděl rozkročený mezi mořem a pevninou (Zj 10,1–2) mohl jeho čtenářům evokovat slavný Rhodský kolos. Jenže zatímco kolos oslavoval lidskou moc a slávu, Jan ukazuje, že nad mořem i pevninou stojí výhradně Boží posel.
Obraz moře zbarveného krví zase odkazoval k legendě o Caesarově překročení Rubikonu.
Zánik Babylónu: Tento způsob práce se symboly vrcholí v obrazu Babylónu, který Jan používá jako krycí název pro impérium stavějící se proti Bohu. V 17. a 18. kapitole je líčen zánik tohoto systému. Vypadá to, jako by šlo o zánik celého starověkého světa. Jak ale vysvětluje teolog Jiří Mrázek, je zde líčen zánik světa spíše z perspektivy Římana, pro kterého jeho impérium představovalo celé veškerenstvo.
Mnohým narážkám autora museli první adresáti Zjevení velmi dobře rozumět. Jan dokonce přímo předpokládá, že jeho čtenáři některé symboly rozpoznají. Jinak by nedávala smysl jeho výzva: „Kdo tomu rozumí, ať spočte číslo té šelmy.“
Zaostřeno na potřeby prvních posluchačů
K mnohým z nás dnes obrazy knihy Zjevení nepromlouvají s takovou intenzitou jako jejím prvním čtenářům. Dnes, kdy máme všeho dostatek (ba nadbytek), nás obraz dlouhotrvající svatební hostiny Beránkovy tolik neosloví. Ale pro mnoho křesťanů prvního století, kteří zakoušeli chudobu, společenské vyloučení nebo pronásledování, musel tento obraz znít neuvěřitelně silně.
Podobně nám dnes moc neříká informace, že Nový Jeruzalém, který sestupuje z nebe, má v Janově vizi hradby vysoké přes 60 metrů. Dnešní města už hradby nemají, protože se proměnil způsob vedení válek. Ve starověku však představovaly hlavní ochranu před nepřítelem, zatímco moderní zbraně je učinily vojensky bezvýznamnými. Představa takto obrovských hradeb musela být pro pronásledované křesťany silným symbolem absolutního bezpečí a dostatku.
V knize Zjevení tak můžeme objevovat symboly, které dávaly naději raným pronásledovaným křesťanům. Přestože jejich hlavním smyslem není popisovat konkrétní dějiny církve ani naši vzdálenou budoucnost, mohou k nám znovu a znovu promlouvat – zvláště když se dnes setkáváme s tragikomickými figurami a systémy, které svým jednáním znovu vytvářejí mýtus o neporazitelné říši.
Foto: Lightstock
