Papež František učinil historický krok, když jmenoval prefektkou jednoho z ministerstev (dikasterií) Papežské kurie poprvé ženu, až dosud tyto posty zastávali výhradně duchovní, zpravidla kardinálové. Papež František tak jmenováním sestry Simony Brambilly pokračuje ve svěřování důležitých církevních úřadů ženám. Pozice prefektky je nepochybně neotřelou novinkou, která může sloužit i pro další rozlišování rozdílů mezi svátostným svěcením a řídící mocí.
O letošní slavnosti Zjevení Páně jsme si mohli, kromě obvyklého připomenutí příchodu a klanění mudrců právě narozenému božskému dítěti, vychutnat též jeden historický mezník, a to jmenování první ženy prefektkou. Papež František vybral do čela Dikasteria pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života dosavadní sekretářku této instituce sestru Simonu Brambillu, řeholnici Misionářek Consolaty (Panny Marie Utěšitelky). Spolu s ní byl jmenován proprefektem Dikasteria kardinál Ángel Fernández Artime.
Pro katolickou církev jde téměř revoluční čin, o kterém referovala řada světových agentur. Dosud byla dikasteria (dříve také kongregace) řízena výhradně duchovními, přičemž mnozí z nich dosáhli kardinálského jmenování. Papež František si připravil prostor pro toto jmenování před dvěma lety vydáním apoštolské konstituce Praedicate evangelium, jíž reformoval římskou kurii. Mimo jiné se nadále přestal používat pojem kongregace pro nejvýznamnější instituce a dikasteria pro ty ostatní, nadále se všechny společně označují jako dikasteria. Vedle nich mohou existovat v rámci římské kurie ještě další instituce.
Současně papež stanovil, že členy těchto úřadů se mohou stát duchovní, řeholníci i laici. Již dříve jmenoval několik žen podsekretářkami kuriálních a dalších úřadů. Sestra Brambilla dosud zastávala úřad sekretářky. Název této funkce však v češtině trochu klame, ve skutečnosti šlo o druhou nejdůležitější osobu dikasteria, která je nejbližší spolupracovnicí prefekta. Kongregace v minulosti nejčastěji existovaly v podobě prefekt-kardinál a sekretář-arcibiskup. Například, když byl v roce 2009 jmenován sekretářem Kongregace pro východní církve profesor slovenský jezuita Cyril Vasil, byl současně jmenován též titulárním arcibiskupem.
Nevysvěcení v řídících funkcích
Papež František jmenováním sestry Brambilly pokračuje ve svěřování důležitých církevních úřadů ženám, jak o tom opakovaně v minulosti hovořil, a stále znovu vyzývá k dalšímu promýšlení role žen v církvi. Rovněž kardinál Fernández promlouval během synodálních jednání v Římě o možnostech udělování nových úřadů ženám. Pozice prefektky je nepochybně neotřelou novinkou, která může sloužit i pro další rozlišování rozdílů mezi svátostným svěcením a řídící mocí, která nemusí jít nutně ruku v ruce.
Za povšimnutí stojí rovněž inovativní postup, který papež zvolil. Jmenování prefektky (nesvěcené ženy) umožňuje zmíněná konstituce Praedicate evangelium, aniž by byl současně změněn Kodex kanonického práva, který řídící moc a moc ze svěcení neodděluje. Praedicate evangelium jako speciální předpis by teoreticky mohl pro konkrétní případy v něm zmíněné toto ustanovení prolomit. Papež ale nechává otevřené dveře pro další upřesňování. Konstituce totiž zná funkci proprefekta pouze v případě Dikasteria pro evangelizaci, kterému předsedá přímo papež. Jmenování kardinála Artimeho proprefektem, tedy technicky podřízeným sestry Brambilly, který je ale současně nadán řídící mocí biskupa, můžeme vnímat jako zajímavý mezikrok a sledovat, jak se dál bude slaďovat moc vedení úřadu a moc vyplývající ze svěcení.
Každopádně papež František už během svého pontifikátu jmenoval více žen do kuriálních úřadů, např. podsekretářek do Dikasteria pro laiky, rodinu a život a do Dikasteria pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, na Generální sekretariát synody i na další vedoucí místa. Sestra Simona Brambilla byla loni společně s Marií Líu Zervino jmenována rovněž členkou XVI. Řádné rady Generálního sekretariátu.
Sestra od Panny Marie Utěšitelky
Sestra Simona Brambilla působila v minulosti jako misionářka v Mosambiku. Od roku 2011 do loňska vedla jako generální představená Misijní institut sester Consolata. Na svých webových stránkách představují sestry charisma institutu, které je vyzývá, aby přinášely lidem, kterým slouží, pravou útěchu, Ježíše Krista, a posilovaly integritu stvoření. Přístup sester ke službě je zaměřen na evangelium, má celostní charakter a jeho cílem je růst a proměna člověka.
Naše paní Consolata je titul, pod nímž je Panna Marie uctívána nejméně 1 600 let. Podle tradice tuto ikonu připisovanou sv. Lukášovi přinesl z Egypta do Itálie sv. Eusebius ve 4. století. Titul Consolata představuje Pannu Marii jako Utěšitelku, jako tu, která přináší pokoj a pomáhá překonávat obtíže s klidem a vírou. Sestry popisují jejich vnitřní postoj obrazem pohostinného srdce, které představuje pozornost vůči zkušenosti a naslouchání jí. Pozorné naslouchání totiž nejenže inspiruje k vhodným odpovědím, ale především naznačuje vhodné otázky, ty otázky, které vyvolává rozpor mezi Božím plánem pro lidstvo a skutečností, která Boží záměr znesvěcuje.
Tříkrálová hvězda
Na závěr se můžeme na chvíli zastavit u řeči symbolů. Oznámení jmenování o slavnosti Zjevení Páně, spojovanou též s hvězdou, která se zjevila mudrcům a která se může zjevit i dnes nám jako Boží znamení. I proto můžeme vnímat toto jmenování jako důležité znamení, jako Tříkrálovou hvězdu, na další cestu pro celé církevní společenství, nikoliv jen dosazení ženy na jednu novou pozici.
Pouhé dva dny před jmenováním sestry Brambilly se papež setkal s účastnicemi 15. generální kapituly Unie školských misionářek svaté Kateřiny Sienské. Hovořil o významu přívětivosti, který kontrastuje s „nakyslými tvářemi“ nebo postoji, které působí nepřátelsky a věřící spíše od církve vzdalují, než aby je přitahovaly. Vyzval proto řeholnice, aby se staly posly štěstí, které je „darem Ducha“. Volba sestry Brambilly z institutu Misionářek Consolaty (útěchy) je odpovědí právě na potřebu vlídnosti, přívětivosti a útěchy.
Papež na uvedeném setkání také hovořil o potřebě porozumět přítomnosti, abychom společně pochopili budoucnost na cestě. Nesmíme stát na místě, na místě stojí mrtví. Naším úkolem je proto poskytovat tvůrčí odpovědi na otázky naší doby. Učme se proto všichni společně tyto tvůrčí odpovědi nacházet.
Žádnou revoluci nevidím. Jde o zasvěcenou ženu a její práce se bude týkat zasvěceného a apoštolského života. Není to žena laik.
Nezasvěcení mužové a ženy nemohou volit své biskupy, není brán zřetel na teologii skutečného života s lidmi, vždy se rozhoduje o nás bez nás, příkladem jsou synodní výstupy, kde vše bolavé, co trápí laiky bylo v souhrnu vymazáno. Církevní moc si mohla zaplatit firmičku, která by poradila s efektivnějším provozem církve a ne nám dávat falešnou naději, že nám naslouchá a bere nás jako rovnocenné lidi. Laici jsou stále jiná kasta, ta poslední. Až nezasvěcené osoby budou brány jako rovnocenné církevní moci, teprve tehdy půjde o pokrok.
Revoluční kroky budou pokračovat, jak loutkovodiči politických stran i církví určí. Běžní občané i věřící budou stále systematičtěji udržováni v nevědomosti, ohlupováni a manipulováni v zájmu světovládných zájmů.
Církevní nauka plná teologicko-filosofických spekulací a protiřečících si závěrů k tomu jen napomáhá.
Názorným příkladem je vnucená víra v nesmrtelnou lidskou duši. P. Ludvík Armbruster, vzdělaný jezuita, prof. TF v rozhovoru: “Na řeči o nesmrtelnosti duše můžeš klidně zapomenout, to je zbožná touha starých Řeků. Člověk umře a je po něm. Nebudeš! Víš?”
K pochopení toho všeho poslouží stručné vyjádření poctivého Žida A. Einsteina. “Bůh je produktem lidské slabosti. Bible je sbírka legend, sice úctyhodných, ale velice primitivních. Jako Žid neuznával vyvolenost žid. národa a žid. náboženství, stejně jako všechna ostatní, považoval za ztělesnění nejpošetilejších a dětinských pověr.”