- díl série Zjevení
Superpočítač v Bruselu, covid jako poslední polnice nebo čipování. Historie ukazuje, že snahy napasovat starověké proroctví na moderní technologie a politiky vždycky narazí. Proč máme tendenci v každé globální krizi vidět blížící se apokalypsu?
Vyrůstal jsem v církevním prostředí, kde se k biblické knize Zjevení (Apokalypse) přistupovalo výhradně takzvaným futuristickým výkladem. Věřilo se, že se proroctví této tajuplné knihy začínají naplňovat přímo před našima očima a v blízké budoucnosti propuknou popsané hrůzy naplno. Součástí této teorie bylo i přesvědčení, že církev už v té době na Zemi nebude – opravdoví věřící budou těsně před nejhorším „vytrženi“ do nebe. Prostě v jeden moment zmizí a zbytek lidstva tu zůstane napospas katastrofám.
Přestože po většinu církevních dějin křesťané četli Zjevení spíše symbolicky, tento moderní futuristický výklad získal obrovský vliv v 19. století díky teologovi Johnu Nelsonu Darbymu. V českém prostředí pak studium „posloupnosti posledních časů“ zažilo obrovský boom v 80. letech, zejména v letničních a evangelikálních kruzích tehdejší podzemní církve.
Bum! A byl tu Černobyl
Tehdy se totiž začaly objevovat události, které lidé okamžitě vyhodnotili jako naplnění proroctví. V osmé kapitole Zjevení se například mluví o „veliké hořící hvězdě, která se jmenuje Pelyněk“. Když v roce 1986 vybuchla ukrajinská jaderná elektrárna, někdo přišel s tím, že ukrajinsky se pelyněk řekne „čornobyl“.
Bum! Naplnění proroctví bylo na světě.
Že se z toho neotrávila třetina pozemských vod, jak text Zjevení varuje hned v dalším verši, už tehdejší vykladače příliš netrápilo. Stejně jako fakt, že Bible mluví o názvu padající hvězdy, nikoliv o názvu zeměpisného místa. A mimochodem – ani ono slavné tvrzení s překladem není botanicky a jazykově úplně přesné (černobyl je sice druhem pelyňku, ale v ukrajinštině se pro pelyněk jako takový používá slovo „polyn“). Možnost naroubovat starověký text na konkrétní současnou katastrofu však byla pro lidi příliš přitažlivá, než aby si ji nechali zkazit detaily.
Hledání šelmy v Bruselu i v Bílém domě
V 70. letech se v církevních kruzích začalo tradovat, že v Bruselu stojí obří počítač přezdívaný Beast(Šelma), který je vysoký jako celá budova a ukládá data o každém člověku. Sálové počítače tehdy skutečně zabíraly celé místnosti, takže to lidem nepřišlo absurdní. Důkazy sice chyběly, ale pro mnohé byla „šelma ze Zjevení v nesvaté koalici s Evropskou unií“ hotovou věcí.
Podobně se hledal bájný „Góg ze severní země“, který měl podle proroctví napadnout Jeruzalém. Desítky let se věřilo, že jde o Sovětský svaz. Když se impérium rozpadlo, interpretace nezmizela, jen se trochu upravila pro novou geopolitickou realitu.
Když v roce 1988 vyšla v USA kniha 88 důvodů, proč vytržení nastane v roce 1988 (prodalo se jí přes čtyři miliony výtisků), stal se z ní jeden z nejznámějších symbolů selhaných proroctví. Podobných datových předpovědí však vznikly stovky.
Mouka, olej a puška v bunkru
Dalším milníkem byl rok 2000. To už si pamatuji živě, byl jsem teenager. Světem hýbal strach z takzvaného Millennium Bugu (Y2K) – obavy, že starší softwarové systémy nezvládnou přechod roku na dvě nuly a zkolabuje úplně všechno od bank po dodávky elektřiny.
Někteří křesťané v mém okolí propadli panice a začali si doma dělat obří zásoby mouky, oleje a konzerv. Jako kluk jsem se tehdy ptal: „Proč si děláte zásoby jídla na horší časy, když zároveň věříte, že před těmi nejhoršími časy budete vytrženi do nebe?“
Po letech mě v této souvislosti zaujal trefný postřeh amerického pastora Petera Hietty:
„Poslední místo, kde bych chtěl být, až se Ježíš vrátí, je tajný bunkr, v němž bych s puškou seděl na hromadě jídla, zatímco lidé venku na ulicích budou umírat hlady.“
Pokusy napasovat biblické symboly na aktuální technologie jsou fascinující přehlídkou dobových trendů. Když se objevily čárové kódy na potravinách, okamžitě se psaly traktáty o tom, že postranní a prostřední dělicí čáry v sobě kódují číslo 666.
Známý charismatický kazatel Derek Prince zase v jedné ze svých nahrávek uvažoval o tom, zda magnetofonová kazeta není oním „svitkem“ ze Zjevení, protože se uchovává svinutá a k přečtení informace se musí převíjet. Dnešní generace už netuší, kdo byl Derek Prince, a magnetofonovou pásku viděla leda v muzeu.
S nástupem moderních technologií se pak hlavním tématem stalo „znamení šelmy“ v podobě implantovaných mikročipů pod kůži. Jenže technologický vývoj šel dál a ukázal, jak naivní tyto představy byly. K totální kontrole lidí dnes v Číně nikdo žádné čipy implantovat nemusí – stačí kamerové systémy s rozpoznáváním obličejů a databáze sociálního kreditu. A v zemích jako Nigérie nepotřebují pronásledovatelé křesťanů ani software; k tomu, aby byl někdo lynčován, stačí jeden přičinlivý soused.
Covid odezněl, války zůstaly
Už více než padesát let se znovu a znovu ukazuje, že populární pokusy luštit knihu Zjevení jako šifru pro dnešní zprávy nevycházejí. Během pandemie covidu-19 jsem na sociálních sítích četl příspěvek jedné křesťanky, která s naprostou jistotou psala, že jde o „poslední polnici z knihy Zjevení, ze které se už lidstvo nevylíže“.
Pandemie odezněla. Hned nato začala ruská invaze na Ukrajinu a my už roky s obavami sledujeme zprávy z fronty. V této souvislosti znějí Ježíšova slova z evangelií překvapivě střízlivě: „Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec.“ (Marek 13,7)
Kniha Zjevení byla napsána pro pronásledované křesťany v prvním století pod krutovládou Říma. Neměla sloužit jako tajný kalendář, ve kterém budeme každou generaci hádat jméno antikrista nebo hledat skryté technologie. Byla napsána proto, aby lidem uprostřed krizí připomněla, že navzdory zdánlivé převaze zla a impérií nakonec zvítězí Beránek.
Co když největší chybou při čtení této knihy není to, že špatně odhadneme současné události? Co když je největší chybou samotný předpoklad, že kniha popisuje naši technologickou budoucnost, a my kvůli všem těm šelmám a čipům úplně přehlížíme její skutečné poselství?
Foto: Pixabay
