Když sleduji současného premiéra, nemohu mu upřít přinejmenším jednu věc: těžko si představit někoho, kdo by dělal více pro to, aby jeho strana byla nevolitelná. Mnohokrát prokázané lži, urážky oponentů, ponižování žen, sektářské praktiky uvnitř vlastní strany, křik v parlamentu, temná minulost spojená s StB i mafiánskými 90. léty, útoky na veřejnoprávní média, zpochybňování soudů či vládnutí s Motoristy a SPD…
Pokaždé, když vyplave na povrch něco nového, si člověk říká: „To už mu přece musí zlomit vaz.“ A ono nezlomí. Preference se dál neochvějnědrží kolem 35 procent a nic zásadního se neděje.
Přesvědčujeme již přesvědčené
Poukazuji tím na zásadní problém: řada lidí v naší „bublině“ reaguje na kroky Babiše a spol. neustálou kritikou jejich populismu a nekoncepčnosti. Chápu to, sám to někdy dělám. Jenže tím jen přesvědčujeme přesvědčené. Z druhé strany politického spektra tyto komentáře téměř nikdo nečte. Samotné nářky nic nezmění – premiérovi a jeho okolí projde prakticky všechno.
Přiznejme si, že se Česko stále rychleji řítí tam, kde byli Maďaři a kde jsou dnes Slováci. Jsme svědky možná největší demontáže demokratického systému od roku 1989. Velké části občanů nevadí posun k autoritářštějším modelům, útoky na média, zneužívání státní moci ve prospěch Agrofertu ani zpochybňování nezávislosti justice. Někteří to dokonce vítají.
Dostáváme se tak do absurdních situací. Například když lánský pučista Jeroným Tejc – který se pod vedením Miloše Zemana podílel na pokusu o vnitrostranický převrat proti Bohuslavu Sobotkovi – dnes kritizuje rozhodnutí Ústavního soudu ve prospěch Petra Pavla.
Nebo když hnutí ANO vyčítá Pavlovi, že je „šéfem opozice“, zatímco se pohodlně zapomíná, jak se Zeman před volbami v roce 2021 otevřeně přikláněl k Babišovi a pověřil ho sestavením vlády i přes většinu demokratické koalice. Lidé rádi a rychle zapomínají a na preferencích ANO se nic nemění.
Cesta z marasmu existuje, chybí však lídr
Je z tohoto stavu cesta ven? Ano, ale musí existovat někdo, kdo ji ukáže. A v tom je jádro problému. Proti Andreji Babišovi a jeho politickému stylu dnes nestojí žádná skutečně silná a přesvědčivá osobnost.
Při vzniku mocenského vakua do něj okamžitě vstoupí predátoři, a přesně to se u nás stalo. Česko má sice řadu vynikajících osobností, těm se ale do nejvyšší politiky nechce. Netvrdím, že tam schopní lidé nejsou vůbec, ale skutečný politický soupeř Andreje Babiše zatím nevystoupil.
Dokud nenabídneme silnou a pozitivní alternativu, samotná kritika z naší bubliny změnu nepřinese. Následky této absence jsou vážné, a pokud se nic nezmění, budou ještě mnohem horší.
