Můžeme se setkat v Bibli s místy, která si protiřečí? Ve druhém díle zabývajícím se nesrovnalostmi v Bibli si ukážeme několik míst, které se týkají počtů a které jsou často zmiňovány jako klasické příklady toho, že si Bible protiřečí.
V historických knihách Starého Zákona najdeme několik pasáží, o kterých se tvrdí, že jsou důkazem nesrovnalostí v Bibli. Jedná se konkrétně o pasáže z knih 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská a 1. a 2. Paralipomenon.
1. Samuelova: Měl David šest, či sedm bratrů?
Bůh vedl proroka Samuela k tomu, aby místo Saula pomazal za krále nového muže. Samuel přišel k rodině Jišaje a zde před něj byli předvedeni jeho synové, přičemž u každého mu Bůh řekl, zda právě tento syn bude, či nebude budoucím králem. Jišaj předvedl „před Samuela svých sedm synů“ (1S 16,10), ale ani jednoho z nich si Bůh nevyvolil, a proto se zeptal, zda jsou to všichni synové, které Jišaj má. Na to se dozví, že jeden – ten nejmladší – pase stádo, a tak s nimi právě není, nicméně, že pro něj pošlou a zavolají ho. Tímto nejmladším je právě David.
Dle 1S 16 měl tedy David sedm starších bratrů, z nichž tři nejstarší vypravěč přímo jmenuje (Elíaba, Abínadaba a Šamu). Věc se začne komplikovat ve chvíli, kdy se dostaneme do knihy 1. Paralipomenon, kde ve 2. kapitole čteme: „Jišaj zplodil prvorozeného Elíaba, druhého Amínadaba, třetího Šimeu, čtvrtého Netaneela, pátého Radaje, šestého Osema, sedmého Davida a jejich sestry Serúju a Abígajilu.“ (1Pa 2,13–16). Zde se dopočítáme k celkovému počtu šesti bratrů (David byl sedmým synem Jišaje).
Měl tedy David šest bratrů (1Pa 2,13–16), anebo sedm bratrů (1S 16,10)? Patrně nejdříve sedm a následně šest. Jeden bratr mu nejspíše zemřel, a to dříve, než mohl zanechat potomka. Proto ani chronista (autor knihy 1. Paralipomenon) nepovažoval za důležité jej do seznamu zahrnout.
2. Samuelova: Měl Abšalóm syny?
O Abšalómovi nám pisatel knihy 2. Samuelova (2S 14,27) prozrazuje, že měl tři syny a jednu dceru (jména jeho dětí neznáme, s výjimkou zmíněné dcery: Támar). O několik kapitol dál však narazíme na příběh, ve kterém si Abšalóm postaví v Královské dolině sloup, který nazve Ruka Abšalómova, a při jeho zasvěcení pronese větu: „Nemám syna, jenž by zachoval památku mého jména“ (2S 18,18). Měl tedy Abšalóm syny (2S 14,27), anebo neměl (2S 18,18)?
Patrně je Abšalóm měl, a pak ztratil – zemřeli dříve, než mohli zplodit potomky a zachovat tak památku Abšalómova jména. Proto se Abšalóm snažil zachovat si jméno alespoň skrze sloup. Tato epizoda má jistý ironicko-hořký nádech, neboť je obepnuta zprávou o tom, že Abšalóma ubili Jóabovi zbrojnoši. Král David tak přišel o syna, jenž přišel o své tři syny. Abšalóm se stal slepou větví kvůli Davidově slabosti a neochotě důsledně řešit zlo ve své rodině.
1. Královská: Kolik pojalo moře batů?
Součástí chrámového komplexu za krále Šalomouna byla také velká nádrž, která se nazývala „moře“. V 1Kr 7,26 se dočteme, že pojalo dva tisíce batů (1 bat = zhruba 7 litrů). Avšak v 2Pa 4,5, kde se popisuje totéž moře se setkáme s jiným objemem: tři tisíce batů. Pojalo tedy moře dva tisíce batů (1Kr 7,26) či tři tisíce batů (2Pa 4,5)? Patrně obojí.
V ČEP máme v obou verších jen sloveso „pojalo“. V originále se však nachází u 1Kr 7,26 jedno sloveso (כּוּל), zatímco u 2Pa 4,5 dvě (כּוּל +חָזַק). Chronista patrně chtěl vyjádřit, že moře bylo schopno pojmout tři tisíce batů, zatímco autor 1. Královské chtěl jen zmínit, že běžně bývalo napuštěno dvěma tisíci baty.
2. Královská: Ve kterém roce vlády Jórama se Achazjáš stal králem?
Achazjáš se stal králem nad Judou. Počátek jeho vlády Bible dává do vztahu vždy s určitým rokem vlády izraelského krále Jórama, syna Achabova. Potíž spočívá v tom, že se dané roky liší, i když jen o rok. V 2Kr 9,29 čteme, že se stal králem „v jedenáctém roce vlády“ krále Jórama, zatímco dříve v 2Kr 8,25 čteme, že se stal králem „v dvanáctém roce vlády“ krále Jórama.
Jak tedy? Obojí je správně – je třeba si jen uvědomit, že v Izraeli a v Judsku byly odlišné systémy pro určení počátku vlády. Kdybych začal vládnout v prosinci roku 2022 a v lednu 2023 bych chtěl říct, kolikátý rok již vládnu, bude to první, či druhý? Dle systému v Izraeli by to byl můj druhý rok vlády, zatímco dle systému v tehdejším Judsku naopak první. Záleží tedy na tom, zda započtu část roku, kdy jsem nastoupil jako svůj oficiální první rok, anebo ne.
1. Paralipomenon: Kolik mužů bylo schopno tasit meč?
V 1Pa 21 si můžeme přečíst epizodu, která začíná tím, že David poručí Jóabovi, aby vykonal sčítání lidu. Joáb tak učiní a odevzdá Davidovi celkový součet lidu. Součástí jeho reportu je zmínka o tom, že Juda měl 470 000 mužů schopných tasit meč (1Pa 21,5). V 2S 24, která popisuje tutéž epizodu, se však dočteme, že judských mužů bylo 500 000 (2S 24,9). Měl teda Juda 470 000 mužů schopných tasit meč (1Pa 21,5), anebo 500 000 mužů schopných tasit meč (2S 24,9)?
Budeme-li číst ve zprávě chronisty dál, zjistíme, že Jóab „Léviho a Benjamína“ nezapočítal, neboť „královo rozhodnutí pokládal za ohavnost“ (1Pa 21,6). Mohlo by být právě toto nezapočítání oněch 30 000, které zbývají do 500 000, jež zmiňuje autor 2. knihy Samuelovy? Je třeba vědět, že maličký kmen Benjamín měl k hlavnímu kmenu Judy velmi blízko – ideově i místně. Když v budoucnu došlo k rozdělení království, Benjamín zůstal vůči vládnoucímu kmeni Juda loajální (na rozdíl od zbytku Izraele). Nemělo by nás proto zarazit, že se jej autor 2. knihy Samuelovy rozhodl započíst do celkového počtu Judy.
2. Paralipomenon: Kolik předmětů v sobě skrývala schrána?
V 2Pa 5,10 se dočteme, že ve schráně nebylo „nic než dvě desky“ (myšleno desky Zákona, které Mojžíš obdržel od Boha na Chorébu). Problém nastává ve chvíli, kdy se dostaneme do novozákonního listu Židům, kde v 9. kapitole o schráně (či truhle smlouvy) čteme, že „v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy.“ (Žd 9,4). Obsahovala tedy schrána jeden předmět (2Pa 5,10), anebo tři předměty (Žd 9,4)?
Patrně jeden, jak uvádí chronista. V originále listu Židům se sice nachází předložka „v“, ř. ἐν /en/, avšak tato předložka je natolik obecná, že zahrnuje celou škálu dalších významů, z nichž jedním je i „v těsné blízkosti“. Kontext v tomto případě nijak nenapomáhá k jednoznačnému určení. Je tedy dost dobře možné, že se ve schráně opravdu nacházely jen desky zákona, zatímco v její těsné blízkosti byly ostatní předměty (zlatá nádoba a Áronova hůl).
Snažil jsem se v tomto článku o obhajobu učení o „neomylnosti Bible“ neboli biblical inerrancy? Ne. Mám totiž za to, že celá debata by měla smysl pouze tehdy, kdyby se nám zachovaly autografy biblických knih. Žel se nám zachovaly jen opisy (opisů) – a tam lze jistě občasné chybky tolerovat, minimálně z toho důvodu, že některá řecká, případně hebrejská písmena jsou si až příliš podobná. Stačí si vyzkoušet přepsat v hebrejštině knihu proroka Izajáše. Následně si spočítat, kolik jsme udělali chyb, a pochopíme...
I když tedy jisté nesrovnalosti v číslech mohou být skutečně důsledkem chyb při opisování, mám za to, že bychom s touto možností měli operovat velmi opatrně a nechat si ji až jako záložní. Snahu zesouladit biblická místa nemusíme proto brát nijak dogmaticky (Bible na detailech výše nestojí a nepadá). Ale může se pro nás stát intelektuálním cvičením, pobídkou k hlubšímu studiu, pomůckou k lepšímu zapamatování biblických pasáží, a v neposlední řadě i trenažérem pokory.
Foto: unsplash/priscilla-du-preez
Dalším možným vysvétlením je to , že časem ze schránky Archy byly dva předměty odstraněny poté , co se naplnil účel jejich úschovy. Pisatel Paralipomenon tedy píše aktuální stav , kdežto Pavel v dopise popisuje počáteční situaci vzhledem k tomu, ze rozebírá paralely mezi Zákonem a novým uspořádáním s Kristem .