Na rozdíl od generací v předchozích staletích se můžeme dostat k jakémukoliv místu v Bibli v řádu jednotek sekund. Pokud tedy známe odkaz na knihu, kapitolu a verš, anebo alespoň klíčovou frázi. Má proto vůbec nějaký smysl ukládat si Boží slovo do paměti?
Benefity praxe učení se Bible nazpaměť (pomineme-li ty klasické jako posilnění paměti, koncentrace a vytrvalosti), rozpoznané v dřívějších staletích, neutrpěly ani s nástupem digitálního věku. Možná právě naopak: Jejich naléhavost ještě zesílila. Co tím mám na mysli? Vezměme si kupříkladu knihu Kazatel 11,1: „Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ Co nás začíná měnit (a tedy to, proč se daným textem vůbec zabývat), není ani přečtení textu, ani znalost jeho umístění v Bibli či povědomí o jeho existenci. Nýbrž jeho promýšlení, to, že jej v sobě necháváme pracovat a kvést. Tím umožníme Duchu svatému protnout pointu verše s naší životní realitou.
Může platit, že spolu s vzrůstající přístupností Bible klesá též naše touha u ní setrvat? Pokud považuji danou větu z Kazatele za inspirovanou radu a vím, že ji vidím patrně naposled, přistoupím k ní přirozeně jinak, než když vím, že mi neuteče a stačí pár kliknutí, abych si ji kdykoliv mohl opět prohlédnout. Učení se Bible nazpaměť může být určitou pomocí k vědomému zpomalení celého procesu, který se nám v posledních staletích nadmíru zrychlil. Může nám pomoci nepřelétnout bez úcty biblický text, ale setrvat u něj. Vracet se k němu při jakékoliv činnosti, nechat se jím prodchnout, naplnit a v konečném důsledku i proměnit.
Jako ideál vnímám následující: Naučit se Kaz 11,1 tak, abychom si jej kdykoliv mohli vybavit a přemýšlet nad ním ze všech možných úhlů. Lhostejno, zda při čištění zubů, při běhu, při cestě z práce, při čekání u doktora či na poště. Naučit se jej tak, abychom nebyli limitováni při jeho promýšlení nutností zároveň sledovat obrazovku či display, anebo text na papíře. Naučit se jej tak, abychom jej dokázali bez zaváhání sdílet s někým, na kom nám záleží.
A jak na to? Zde několik málo postřehů z mé praxe:
(KDY) Každý den, nechceme-li ztratit motivaci a sabotovat vytváření a upevňování návyku.
(JAK DLOUHO) 15 minut. Dostatečná doba na to, abychom se něco nového naučili a něco starého si zopakovali. Zároveň je to doba, kterou si můžeme dovolit vyčlenit, i když prohlašujeme, že nemáme v naší hektické době žádný čas.
(S JAKÝM PŘEKLADEM) Doslovné překlady (třeba ČSP = Český studijní překlad) se pro svou jazykovou neuhlazenost těžko pamatují; volné překlady (třeba SNC = Slovo na cestu) se naopak pamatují docela dobře, ale nelze se v nich zaměřit na detaily. Proto doporučuji tzv. dynamický ekvivalent – zlatou střední cestu (třeba ČEP = Český ekumenický překlad). Ať už si však zvolíme cokoliv, je dobré se toho držet a překlady neměnit. Také je dobré si obstarat knižní vydání.
(CO) Učit se nazpaměť můžeme verše, úseky či celé knihy. Pokud stojíme o knihy, jsou ve Starém zákoně ideální volbou tzv. mudroslovné knihy (Přísloví, Kazatel či Žalmy). V Novém zákoně je dobré znát aspoň jedno evangelium (ideálně Matoušovo) a jeden list (kupř. Galatským či Římanům). Co se týče úseků, opravdu klíčové biblické pasáže dostaly své pojmenování – a právě takové jsou hodny zapamatování. Například Desatero (Ex 20), Malé dějinné krédo (Dt 26), Kázání na hoře (Mt 5–7) či různé hymny (hymnus o lásce v 1K 13). Pro začátek je však dobré začínat učením se jednotlivých veršů. Může jít o oblíbené verše, tematické verše (o strachu: Lk 12,5; o pokoře: Fp 2,3–11; o Boží ochraně: Ž 91), anebo o verše nacházející se v centru chiasmů, které nesou klíčovou myšlenku (kupř. v příběhu o potopě jde o verš Gn 8,1).
(JAK) Nahlas, s modulováním vlastního hlasu. Pokud možno s někým, kdo nás bude motivovat a bude ochoten nás přezkoušet. Dále s důrazem na detail a též i s odkazy, ale hlavně s vědomím, jakou hodnotu má to, co máme před sebou. Existuje bezpočet technik, které zpracovávají různé vzorce opakování, ale co funguje jednomu, nemusí fungovat druhému. Je tedy dobré se inspirovat (například: Pope 2013, Razvi 2013, Frost/Hill 2020, Armbruster 2021, Michael/Watters 2021, Smith 2021), ale též si proklestit vlastní cestu.
Většinou když je řeč o učení se Bible zpaměti, zdůrazňují se duchovní benefity – pomoc při pokušení, povzbuzování, při podávání svědectví o naší víře. Rád bych zmínil ještě jeden neduchovní přínos: učení se Bible zpaměti může být i úžasnou příležitostí k učení se cizích jazyků. Abychom rozuměli 90 % mluvené (a 80 % psané) angličtiny, musíme znát zhruba 2500 různých slov či přesněji lexémů (všechny tvary určitého slova). Když se naučíme nazpaměť Matoušovo evangelium, vštípíme si zhruba 1700 lexémů. Výhodou je pak to, že se neučíme suché páry, nýbrž slova v jejich přirozeném kontextu. Vytváříme si tak cit pro použití předložek a gramatických vazeb.
Věřím, že učení se Bible nazpaměť má své místo i ve 21. století. Má potenciál obohatit náš duchovní život a pomoci nám v osobním rozvoji. Jde o disciplínu se solidním biblickým základem (Ko 3,16; Dt 11,18 či Ž 119,11). Ten nás vede – jak na to upozorňoval již Luther ve svém Větším katechismu – k přijetí skutečnosti, že nejde o něco dobrovolného, o duchovní bonus pro ty, co neví, co s časem, nýbrž o Boží vůli pro každého z nás. Nicméně je třeba mít na paměti, že jde o disciplínu pokory, nikoliv o disciplínu pýchy či prostředek k duchovnímu vyvyšování. Člověk, který zná Písmo zpaměti, není víc, než ten, kdo jej nezná. Všichni jsme na stejné lodi.
Foto: Yuri Efremov/unsplash
