Svatý týden (také nazývaný “Pašijový týden”) je osmidenní období od Květné neděle do Božího hodu – které se slaví každý rok, zejména v tradici římského katolictví, východního pravoslaví, anglikanismu a některých evangelikálů. Protože Velikonoce jsou v křesťanském liturgickém kalendáři největším svátkem, Svatý týden poskytuje příležitost pro věřící, aby přemýšleli o své osobní hříšnosti a jejich potřebě Krista (oběť v jeho zastoupení). Tato každoroční připomínka historických událostí (během Svatého týdne) symbolicky představuje realitu lidského stavu. Vzhledem k tomu, že Adam a Eva zapříčinili pád, kterým se všichni lidé stali hříšnými a odcizili se tak od svého Boha; Ježíš (prostřednictvím událostí tohoto posvátného týdne) zvrátil účinky pádu, což nám umožňuje, abychom se k Bohu vrátili.
Pro křesťany se mnoho z mesiášských proroctví hebrejské Bible (nebo “Starého zákona”) naplnilo během posledního týdne Ježíšova života. Například, Palmová/květná neděle má svůj předobraz v knize Zachariáše 9:9. Zrada Ježíše Jidášem Iškariotským je často považována za naplnění proroctví ze Zachariáše 11:12 a Žalmu 41:9. Paralely k utrpení a umučení Ježíše, které vytrpěl v posledních dnech svého života, se nachází v knize Izaiáš 50:6 a 53:1-12. Událost Kristova ukřižování je chápána tak, že byla předpovězena Zachariášem 13:6 a Žalmem 22:16. Mnohé pasáže hebrejské bible byly rannými křesťanskými církvemi vnímány jako proroctví o životě a smrti Krista, a které zároveň podrobně popisují události připomínané během Svatého týdne. (Viz také Žalm 22:1, 7-8 a 18; Exodus 12:46; Letopisy 9:12; Izaiáš 25:8-9.)
Každý z jednotlivých dnů Svatého týdne má zvláštní význam a zve věřící, aby hlouběji vnímali nesobecký život Ježíše Krista, a cítili jeho lásku a milost – která se projevila v jeho ukřižování a vyvrcholila jeho vzkříšením (samotný den oslav – “Boží hod velikonoční”).
Květná (palmová) neděle
Jako oficiální začátek svatého týdne, Květná neděle připomíná Ježíšův “triumfální vjezd” do Jeruzaléma (Matouš 21; Marek 11; Lukáš 19; Jan 12) – sedíce na oslátku naplňuje proroctví Zachariáše 9:9 (“Jásej vesele, Dcero sionská, dej se do zpěvu, Dcero jeruzalémská! Hle, tvůj král k tobě přichází, spravedlivý a vítězný; pokorný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku. ). Tento první den svatého týdne se nazývá “Květná, či Palmová neděle” na památku toho, jak Ježíšovi následovníci mávali při vjezdu do bran Jeruzaléma palmovými větvemi (Matouš 21:8; Marek 11:8; Jan 12:13), proto je i český název odvozen od květů a listů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše (Někdy složené do tvaru kříže). V některých církvích se zbytky z palmových listů o rok později pálí, aby se pak jejich popel použil k “popeleční středě” – což je tradiční začátek postního období. Květná neděle připomíná křesťanům, že v průběhu života se vystřídá vláda mnoha politických vůdců, ale pravý křesťan přijímá Krista, aby se On stal králem jeho života. Král, který vládne nad každým aspektem smrtelné existence.
Modré (fíkové) pondělí
Ježíš a někteří jeho učedníci strávili nedělní noc v Betanii. Když cestovali na druhý den, viděli fíkovník plný listů – znamení, že strom by měl být plný zralých fíků. Když se však blížili ke stromu, viděli, že nemá žádné ovoce; A tak, Ježíš “proklel” strom, který nakonec způsobil, že uschnul a uhynul. Ve starověku byl fík někdy považován za symbol Izraele, nebo Boží smlouvy. Ježíšovo prokletí stromu implikoval jako odmítnutí těch, kteří “symbolicky” vkládali naději do svého postavení smlouvy (nebo vztahu s Bohem), ale kteří skutečně žádné ovoce nenesli, tak jak by to u věřících mělo být, kdyby se pokoušeli následovat Boha. Po prokletí fíkovníku se Ježíš uchýlil do chrámu (v pondělí) kde vyhnal “zloděje” a “lupiče” (Matouš 21:12-13; Marek 11:15-17. Viz také Lukáš 19:45-46) a kde konfrontoval neplodné lidi smlouvy s jejich předstíranou religiozitou. Stejně jako fíkovník uhynul kvůli svému nedostatku plodnosti, Ježíš se nám snažil symbolicky připomenout, že život předstírané oddanosti, neplatných křesťanských plodů, povede k duchovní smrti.
Šedivé (svaté) úterý
V tomto třetím dni svatého týdne je připomínána řada událostí – včetně řady učení, které Ježíš v úterý pravděpodobně pronesl. Matouš například popisuje událost s fíkovníkem jednou (Matouš 21:19-20). Evangelista Marek označil , že to bylo v úterý, kdy Ježíš a jeho učedníci prošli opět pod stejným stromem podruhé a tehdy si všimli, že od “kořenů” uschnul (Marek 11:20). Ježíš pak započal den debatou, zdůraznil důležitost mít “víru v Boha” a “nepochybovat” ve svém “srdci”. Bylo to během vyučování, kdy Ježíš skvěle učil své učedníky, že pokud budou mít dostačující víru, mohou přesouvat “hory” (Marek 11:22-23). To bylo také v úterý, kdy Ježíš učil v chrámu “velekněze a zákoníky” a kdy je skrze proroctví odhalil, že jej usilují zabít (Lukáš 20:9-19).
Díky této interakci byla lekce o prokletém fíkovníku všem jasná. Ukázalo se, že ti, kdo se považovali za vůdce víry, neplodí dobré ovoce. Později, na cestě zpátky do Betanie se Ježíš zastavil na Olivetské hoře a pokračoval v kázání (Matouš 24-25; Marek 13; Lukáš 21), kde své učedníky varoval před pokusy zkoumat, kdo z nich bude v přicházejících soudech a zkouškách více oddaný a kdo naopak nenese žádné ovoce. A na závěr, v úterý v noci, přichází ještě jeden příklad duchovní neplodnosti v podobě Jidášovy zrady Ježíše, kdy vyhledal Sanhedrin, a požádal je, „Co mi dáte, když vám ho zradím?” (Matouš 26:15, Marek 14:10-11 a Lukáš 22:3-6).
Škaredá středa
Tento čtvrtý den svatého týdne se v křesťanské tradici předpokládá, že je dnem, kdy velekněz s farizeji a zákoníky formálně naplánoval spiknutí, jehož cílem bylo usmrtit Ježíše. Věřilo se, že tento den byl posledním pokojným dnem Ježíšova smrtelného života. Ve středu ještě pobýval v Betanii ale brzy mělo dojít k událostem, které měly porazit pekelné mocnosti.
Zelený čtvrtek
Pátý den svatého týdne je známý jako “Zelený čtvrtek” z latinského termínu pro “velení”, “přikázání” nebo “mandát”. Bylo to v tomto posvátném dni, těsně před tím, než měl Ježíš čelit totální nenávisti a kdy řekl svým učedníkům, “Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.”(Jan 13: 34-35). Znovu se zopakuje podobenství o fíkovníku; opravdoví učedníci žijí milující životy, tak jako miloval Kristus. Nejsou plní nenávisti, tak jako političtí představitelé nenáviděli Ježíše. Během “Poslední večeře”, která se konala na Zelený čtvrtek, dal svým učedníkům svátost večeře Páně (nebo svatého společenství) a umyl nohy svým apoštolům.
Pro mnoho církví je tento den příležitostí připomenout si tyto události skrze tradice např. slavením svátosti večeře páně, mytím nohou – což symbolizuje lásku k bližnímu podle Ježíšova vzoru. Bylo to v předvečer Zeleného čtvrtku, kdy Jidáš opustil pesachovou večeři (kterou slavil Ježíš spolu s apoštoly), aby vydal Krista do rukou velekněží. Bylo to tu noc, kdy Ježíš vstoupil do Getsemanské zahrady a podle Lukáše: “Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.” (Lukáš 22:44). To bylo také na Zelený čtvrtek, kdy byl Ježíš zatčen a přiveden do veleknězova domu, kde se sešla židovská rada starších, aby jej odsoudila. Během několika hodin došlo k Petrovu zapření Krista (Matouš 26:34 a 74-75; Marek 14:30 a 66-72; Lukáš 22:34 a 60-62; Jan 13:38 a 18:25 -27).
Velký pátek
Tento šestý den svatého týdne má nejvíce nečekané jméno – “Velký pátek”. V tento den, který připomíná nepochopitelně násilnou smrt Ježíše (skrze mučení a ukřižování), tak strašlivou smrt té největší bytosti, jaká kdy na Zemi vůbec žila. Ježíšova výkupná oběť za hřích se stala na Velký pátek, což vedlo k jeho vzkříšení v neděli. I když pro něj to bylo strašlivé, události “velkého pátku” jsou velké pro nás tím, co udělal. Kristova smrt přinesla jen dobré; a umožnila věčné zničení všeho, co je zlem. V tento den byl Ježíš obviněn před Ananiášem, Sanhedrinem, římským místodržitelem Pilátem, následně Herodem, a pak znovu Pilátem (viz Marek 14; Lukáš 22; Jan 18). On byl zpochybňován, bit, bičován, zesměšňován, ukřižován, a propíchnut kopím vojáka. Bylo to v tento den, kdy bylo jeho tělo sňato z kříže a umístěno v hrobce – jelikož Šabat začal už při západu slunce. Na připomínku těchto velkých událostí se někteří křesťané na Velký pátek postí a římští katolíci vyjma zpovědi a pomazání nemocných neslaví žádnou mši, eucharistii ani jiné obřady.
Bílá (černá) sobota
Sedmý den svatého týdne je v Česku často označován jako “Bílá sobota”. V jiných tradicích je označována jako černá, protože černá je barva, která symbolizuje smrt a smutek – sobota byla dnem, kdy Ježíšovo tělo leželo mrtvé v hrobce, zatímco se jeho učedníci rozprchli. Ve všech známějších církevních tradicích je zaměření této části Svatého týdne na truchlení za smrt Krista. V tento den se ve východních tradicích vydávají věřící v procesí do kostela, čímž symbolizují křížovou cestu. V západních tradicích je oltář tradičně bez ozdob a večer se v kostelích slaví Velikonoční vigílie. (V tento den je svaté přijímání určeno pouze umírajícím). V anglikánských, metodistických a luterských církvích je oltář oděn do černé barvy.
Boží hod velikonoční
Tento poslední den svatého týdne je nejdůležitější a nejvíce slavnostní. Je vyvrcholením svatého týdne, ale také vyvrcholením postního období a křesťanského liturgického kalendáře. Všechny pozemské strasti nachází v tomto dni své rozuzlení. Hřích byl překonán a smrt už není. Jak se apoštol Pavel rétoricky ptá (ve svém slavném textu o vzkříšení), “Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?” (1 Korintským 15:55). Bylo to v tento den, kdy byl hrob nalezen prázdný. V současném křesťanství si věřící připomínají událost, kdy se vzkříšený Ježíš jako první ukázal Máří Magdaléně (Marek 16:9; Jan 20:11-18), pak ostatním, včetně skupiny žen (Matouš 28: 5-10), Kleofáši a dalším učedníkům na cestě do Emauz (Lukáš 24:13-35), pak Petrovi (Lukáš 24: 33-34), a pak zbylým deseti ze dvanácti apoštolů (Lukáš 24:36- 43; Jan 20: 19-23).
I když si ne všichni křesťané připomínají Svatý týden, události, které označují různé dny tohoto osmidenního období, jsou doslova jádrem křesťanské zprávy. I když hřích překypuje náš svět, ďábel vládne v srdcích mnohých, pronásledování a smrt jsou nevyhnutelné, jen pohledem upřeným na Krista můžeme všechny tyto věci překonat. Ať už je, nebo není součástí vaší tradice připomínka událostí svatého týdne, každý křesťan by měl mít na paměti (nejlépe po celý rok) základní učení tohoto posvátného období – a snažit se nést “ovoce” pravého učednictví. To je do značné míry poselstvím svatého týdne.
Biblické citace použity z překladu Bible 21
Autor: Alonzo L. Gaskill
Zdroj: Patheos
Foto: cirkev.cz