Volby posledních let ukazují, že ani křesťanská víra nechrání před příklonem k politickému extremismu. Část věřících dnes podporuje autoritářské vůdce a populisty, což zpochybňuje jejich hodnoty a odpovědnost. Co by na jejich místě dělal Ježíš z Nazareta?
Ve všeobecných deziluzích z různých voleb, jejichž jsme účastníky nebo pozorovateli, je patrné, že víra není zárukou občanské zralosti, která by přece v Kristově jménu nemohla nikdy volit extrémy a stranit diktátorům a šílencům. Ohromná spousta vzdělaných lidí si po válce kladla otázku, proč nebyli vůči nacismu a už přicházejícímu komunismu imunní aspoň křesťané, kteří mají z principu své víry jediného Pána, jímž je Ježíš, syn prostého tesaře z Nazareta. Jak je možné, psali ve svých knihách a esejích, že právě oni neznají odpověď na věčnou otázku unde malum – odkud se bere zlo, a že právě oni nejsou ve společnosti těmi, kteří na ta největší nebezpečí alespoň poukáží, a bude-li třeba, tak se jim postaví. Jak je možné, že ti, kteří říkají, že mluví s Bohem, se ho neptají na to, co dělat?
Uplynulo pár let od sametové revoluce a ukázalo se, že víra opravdu není totožná s občanskou zralostí a s instinktivním příklonem ke svobodě a demokracii, jak o tom hovoří církev. Nejpozději od dob covidu a svižného nástupu konspirační civilizace jsme se stali svědky, že řada exponovaných křesťanů různých denominací neváhá podporovat krajní politická uskupení. Vidí v nich naději na změnu společnosti, která by byla v jejich očích zase konzervativní, starobyle harmonická, honosící se společenským řádem a vyznačující se jen kosmetickými problémy. Křesťané veřejně podporovali populisty a neofašisty, jako by přitom zapomínali, že do rozhodovacího procesu volby musí pustit také svoji víru, étos a svědomí. Podporovali se myšlenky, které docela nedávno ve své syrové podobě zabíjely jejich blízké.
Mám rád větu římského teologa Vladimíra Boublíka, kterou občas říkal těm, kdo se ocitli ve složitých životních situacích a nevěděli, kudy kam. Jednalo se o jeho přátele, kteří chtěli odejít z kněžství, z kláštera nebo z manželství. „Já jsem vám vždycky navrhoval jiné, mnohem jednodušší kritérium: Co by na vašem místě dělal Ježíš z Nazareta?“
A tak co by tedy Ježíš z Nazareta dělal ve chvíli, kdy se nemalá část východních křesťanů přidává „ke svaté Putinově válce“ proti naší civilizaci? Co by dělal v okamžiku, kdy i v Rusku žije část křesťanů, kteří nad svými bratry a sestrami jen nevěřícně kroutí hlavou a ptají se: Jak je tohle vlastně možné? Co by dělal po právě skončených amerických volbách, kde většina ze čtvrt miliardy voličů rozhodla, že nejmocnějším mužem jejich země a vlastně i této planety bude Donald Trump? A co by dělal třeba v Maďarsku, na Slovensku nebo konec konců u nás, kde už za chvíli reálně hrozí opakování slovenského či amerického scénáře? Vždyť přece míra společenského rozdělení a napětí se skoro přímo úměrně odráží v rozdělení a napětí církevním – mluvím tu i o své, římskokatolické církvi v Česku.
Myslím si, že odpověď na to, co se s křesťany, voliteli extrémistů, vlastně stalo, nemůže dát teologie jako taková. Jejich volba nemá žádné zvláštní teologické důrazy. Alespoň částečnou odpověď by mohly dát sociologie, sociální a kulturní antropologie, politologie a některé obory psychologie a psychiatrie. Kdybychom totiž v jakž takž svobodných volbách volili podle Boublíkova kritéria „Co by na vašem místě dělal Ježíš z Nazareta?“, jen těžko by mohly Spojené státy a nemalá část Evropy vypadat tak, jak vypadají.
Lidé mají pochopitelně právo volit toho, jehož myšlenky a sliby jsou jim blízké. A když u toho odmocníme nereálný obraz života, jímž se prezentujeme třeba na sociálních sítích, zbude nám z toho nakonec fakt, že lidé volí podle svých osobních zájmů a podle své peněženky. Kdo dnes, prosím vás, je mezi politiky státník, který by vůbec mohl myslet na desítky let dopředu? A kdo z lidí volí s vědomím, že jeho hlas může reálně rozhodnout o podobě země, do které se jednou narodí jeho vnoučata? Buďme nohama na zemi. Volí se pro dnešek.
T. G. Masaryk řekl Karlu Čapkovi o demokracii a víře toto:
„Nejhlubší argument pro demokracii – víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovost a v nesmrtelnou duši; to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže ho vykořisťovat a znásilňovat.“
Co myslíte, volili jsme my, čeští a moravští křesťané v posledních deseti letech pod zorným úhlem metafyzické rovnosti a lásky k bližnímu? Ptali jsme se, co by na našem místě dělal Ježíš z Nazareta? Nemyslím si. Zdá se mi, a to platí i o deziluzi z teologického prostředí, že na to, co jsme učinili a proč, nemá teologie odpověď. Když si otevřeme knihy José Ortegy y Gasseta (Vzpoura davů) či Gustava Le Bona (Psychologie davu), uvidíme se pravděpodobně na mnoha stránkách jako v zrcadle. Sociální vědy a duševní obory nám mohou pomoci v orientaci, proč se i následovníci Boha Lásky uchylují k extrémním politickým názorům, které bohužel skoro vždycky končí v extrémních politických činech.
Dokážu pochopit určitou míru politického a občanského analfabetismu u toho, kdo volí jen prostřednictvím toho, co si může dovolit dát na talíř. Také se občas potřebuji najíst. Umím respektovat výsledky voleb, které chtějí demokraticky přetvořit místo, jemuž říkám domov a který budu muset třeba opustit. Co ale po velmi silném a hodnotném teologickém vývoji 20. století opravdu nechápu, jak někdo, kdo by měl klečet před svým Pánem a stávat se rukama jeho milosrdenství a zázraků, v klidu pokleká před lidskými vůdci, kteří mu slibují možné nemožné a hlavně okamžité zlepšení jeho osobního života – a jenom jeho! Že už v dějinách mnohokrát došlo a znovu dochází k vyprázdnění politických idejí, které by měly alespoň nějaký solidní filosofický a humanitní background, na to jsme si bohužel už asi zvykli. Při probuzení do nového amerického rána si však uvědomuji, jak nepozorovaně poztrácela víra a náboženské postoje lidí svůj životně důležitý obsah.
Teolog a mučedník Dietrich Bonhoeffer psal těsně před svou smrtí o tom, že v budoucnu, po skončení války, bude „prospěšné mít v této proměně časů kus půdy pod nohama, a z ní čerpat sílu k nové, přirozené, nenáročné a spokojené všední práci i k oddechu“. Ze srdce to přeji všem, kdo se z dnešního vychýlení světa potřebují usebrat a najít rovnováhu.
Situace je ještě horší…nebýt křesťanů, Hitler by ve volbách nezvítězil (volili, jak jim bylo doporučeno pastýřskými listy). Na Slovensku byli zřejmě též rozhodujícím jazýčkem na vahách v posledních volbách. Než volit liberální progresisty, raději kriminálníky. Křesťané se prostě snaží změnit společnost ne evangeliem a misií, ale volbami a kulturními válkami. Nejsou demokrati. Děsím se toho, co by udělali, kdyby fakt dostaly církevní elity moc.
Ať je to jak chce, křesťané (bez ohledu na to v jaké jsouZemi) mají nejlepší know how a technologie pro řešení problémů tohoto světa. To vše dostali seshora od Boha. A je jen a pouze na křesťanech co bude s tímto světem. Takhle to je.
Nebo Muslimové vs. Židé (obě abrahamovska náboženství). Prostě to tak na tomsvětě je.
Protože vztah k rodné hroude je prostě silnější než náboženství.
Nebo Irové a Britové. Opět katolíci vs protestanti. Opět masakr a opět naprosto bez slitovani.
Nechci otevírat staré rány jen kontatuji.
Pro mne je spíše nepochopitelnější to, jak mohlo dojít k tomu, že ve 40. letech 20.století vyvražďovali věřící Ukrajinci (pravoslavná církev) věřící Poláky. (katolická církev) A to přímo v neděli v kostele při mši. Naprosto bez slitovani. Proč je nezajali a neodvezli? Báli se že by se vrátili a tak se dopustili šíleného masakru a jeho strůjcum dodnes staví pomníky a oslavují je. Šílené. A to také mělo co dělat s politikou.
Smysl a důvody to má, není to jen tak. Ale bylo by složité to tady vysvětlovat.
Takovéto články v ČR naráží na jeden problém, většina Čechů jsou ateisté, takže rozebírat víru k Bohu je poněkud zavádějící, nemusím věřit v Boha, mohu věřit ve svoje schopnosti a podle toho se chovat. I na muslimech je vidět, že slepá víra je jen nástroj k ovládnutí masy věřících a lze jim diktovat co smí a nesmí, v dnešní době je náboženství spíš na obtíž.
Jak správně píšete, většina. Takže ne všichni. Co byste tedy dělal s tou menšinou, kteří ateisty nejsou? Rovnou do gulagu? Nebo jen odebrat volební právo? Nebo jim dokonce milostivě dovolíte volit, ale v žádném případě nesmí v procesu rozhodování vycházet ze své víry, ale musí taky předstírat, že jsou ateisté? – V opačném případě se, obávám se, budete muset smířit s tím, že jako křesťané se budeme v politice rozhodovat na základě svého náboženství, stejně jako se ta ateistická většina rozhoduje podle svých hodnot.
A pokud se obáváte, že víra je nástrojem k ovládnutí masy věřících, budiž vám útěchou, že ovládat masy ateistů není „v dnešní době“ o nic obtížnější.
Hodně lidí věří v Boha ale nehlásí se k tomu a nijak to nedávají najevo. Takže jsou to jakoby „ateiste“.Mají víru ale nechtějí se nechat svazovat a omezovat pravidly a přikázáními. Poznáte je tak, že jsou to sice navenek ateiste, ale kladou velký až přehnaný důraz na slušnost. Na slušné chování. A nebo se angažujÍ v nějaké dobrocinnosti. O Bohu nikdy ani slovo, do kostela maximálně o Vánocích ale když se náhodou k nim dostanete blíže tak najednou někde ve skrytém zákoutí objevíte nějaký svatý obrázek, typicky Pannu Marii nebo nejakou jinou křesťanskou relikvii. Jsou to skrytí latentní křesťané, víra je pro ně velmi intimní věc o které nikdy nemluví. Viděl jsem to na vlastní oči. Lidé do kterých bych to neřekl. A možná jich je docela hodně. Takže je docela možné že takový ateismus tady zase není.
Velice mne autor článku svým výtvorem pobavil. A není jediný. Samozřejmě jen můj názor, ale víte… Bůh miluje katolíky ale nenávidí katolicismus. A když zde občas čtu, jaké progresivistické názory tu dokážou různí pisálci vyzvracet, utvrdí mne to v přesvědčení, že Bílou Horou, rekatolizací a germanizací naší země jednou provždy skončila faktická suverenita naší země. Nejsem tak erudovaný, abych dokázal jako autor článku, hodnotit a predikovat Boží vůli. Ale budu se modlit, aby Bůh tyto falešné proroky a kolaborantské svině soudil spravedlivě. Na bláboly lžipapeže bych se na jejich místě nespoléhal, ten má dost práce s klaněním se Pačamamě a lízáním muslimských nohou.
Možná bychom se měli ptát, jak je možné, že jsou věřící lidé v tak velké míře formováni kulturními válkami…Jak je možné, že od toho nedokáží podstoupit a podívat se na celek? Jak je možné, že otázky, které můžeme nazvat minimálně spornými určují to, kam se lidé přikloní? Jak je možné, že věřící lidé také volají evidentně po vládě pevné ruky? Jsou otázky podle mě z hlediska desatera jasné, jako například to, že krást je hřích. Pak jsou otázky další jako, jak právně zakotvit potraty tak, aby to bylo k Dobru. Ne vždy jsou krajnosti řešením. Ne vždy vede úplný zákaz něčeho k eliminaci jevu. Mám za to, že křesťanům bohužel chybí kritické myšlení jakož i většině společnosti nyní. Možná je prostě pouze třeba připustit, že nyní celosvětově funguje toto mínění, tento směr politiky apod. Viz třeba Hegelova dialektika ducha. Nebo z úst řeckých filosofů též nezaznivalo nadšení z demokracie. A v dějinách obecně je klasické, že klid a růst je následován úpadkem. Tak teď holt jsme svědky úpadku. S manželkou jsme si říkali, že za třeba 30 let, až půjdeme na odpočinek, tak si budeme užívat toho, že se věci k normálu navrací 🙂 Že lidé začnou přemýšlet jinak. Snad.
„Co by na jejich místě dělal Ježíš z Nazareta?“
Pokud si někdo klade tuto otázku, je to podle mého názoru vlastně delegování rozhodování na někoho jiného. Jistěže tento je ideálem pro jakékoliv rozhodnutí, ale je valná většina věřících natolik poučená, aby byl tento ideál pro ně naplněný odpověďmi pro reálný život?
Všechno je jinak. Poctivý Žid A. Einstein: “Bůh je produktem lidské slabosti. Bible je sbírka legend, sice úctyhodných, ale velice primitivních. Jako Žid neuznával, že židé jsou vyvolený národ a židovské náboženství, stejně jako všechna ostatní, ztělesněním nejpošetilejších a dětinských pověr”. Ježíš existoval, boha z něho udělali podobní jako autor ke svému prospěchu a k ovládání druhých.
Bozstvi a knezstvi má v sobě každý z nás. Bůh stvořil člověka k obrazu svému.Jsme jeho odrazem jako v zrcadle. U někoho se to projeví u nekoho ne. V každém člověku je kus.Boha a Krista. Některé věci jsou prostě dané, je to tak už od starověku, ale v zásadě to tak je.
Myslím, že autor článku nepochopil, že něco jiného je občanská zralost a něco jiného je křesťanská zralost. Kristus si byl vědom toho, že pádem do hříchu, vyhnáním z ráje, se člověk a svět dostal pod nadvládu ducha Božího odpůrce, Satana (1.Jana 5:19, Jan 14:30). Celá Bible je o tom, že vymanit se z této nadvlády je možné jen skrze Božího Mesiáše, tedy Krista. J.Kristus svým dokonalým a obětavým životem, smrtí a vzkříšením, otevřel člověku cestu k pravdě, pokoji a životu a stal se králem budoucího spravedlivého světa, který nastane až Bůh svojí mocí odstraní ze světa hřích a jeho následky. Takovou moc a schopnosti nemá žádný člověk. Bible říká, že když má člověk moc nad člověkem, působí mu zlo (Kaz. 8:9). To dějiny jen potvrzují. Kristus ve své době neměl žádnou účast na mocenském soupeření ve světě, sám řekl, „Moje království není z tohoto světa…“ (Jan 18:36). Následovníci J.Krista rovněž nejsou částí tohoto světa (Jan 15:19). Křesťan stojí před nelehkým rozhodováním, komu dát svůj hlas v politickém soupeření ve světě a při tom se řídit ne občanskou, ale křesťanskou zralostí.
Křesťané jsou součástí tohoto světa. Jezdí auty, létají, léčí se léky, studují, vydělávají si peníze i jinak než pěstováním brambor a ovcí, využívají všeho dobrého. A myslíte si, že lze jen brát – a nic nedávat? Že lze volit kohokoli a být pak zadobře s kýmkoli – jen aby církev nechal žít a bránili jsme si své bubliny a klid?
Putin a jeho pravoslavná církev, která mu slouží je zvrácené spojení. Dobro a zlo se projeví vždy v činech, ne ve frázích. Ježíš mluvil o světě, kde tehdy vládl krutě Řím, mluvil o tom, že se nemáme podílet na zlu a pro mne to znamená neopičit se po těch, kdo zneužívají moc. Kdo volí tyrany a psychopaty, jednoznačně slouží zlu, má podíl na vraždách takového režimu, brání příchodu božího království. Rozhodování je lehké a jednoznačné pro všechny, kdo se zajímají o dění kolem sebe a rozlišují pravdu od lži a dobro od zla. To nás učil Ježíš – nebýt lhostejný a sobec.
Mýlíte se, Bible již na samém začátku uvádí, jak se člověk a země dostala pod nadvládu Božího odpůrce. J.Kristus to potvrdil a přišel na zem právě proto, aby člověka a zem od této vlády osvobodil. Určitou dobu žil na zemi, ale nebyl částí tohoto světa a svět ho také proto odstranil. Kristus nepodléhal Satanově moci, byl pod vlivem Božího ducha a ti, kdo ho následují se tak rovněž mohou osvobodit od vlivu moci Satanova ducha a nebýt částí tohoto světa. Tak to stojí v Bibli, není zrovna snadné to pochopit a uznat, ale kdo vidí, jak v tomto světě vládne nespravedlnost, násilí a sobectví již celá tisíciletí a klade si otázky – proč to tak je, skončí to někdy a jak? – dostává odpovědi v Bibli, která je celá psána pod vlivem Božího ducha. Je-li vytrvalý a skutečně hledá spravedlnost, Bůh mu pomůže, aby poznal jeho spravedlnost a vymanil se tak z představ a vlivu lidské samospravedlnosti, tj. vlivu Satanova ducha.
Znám katechismus. A kdepak ten odpůrce asi je? U sousedů, u nevěřících, číhá na nás ve tmě, v hudbě, nebo kde se schovává, je schován někde „za bukem“ působí zlo? Představa, že odpůrce je stejně mocný jako Bůh a má svět pod svou vládou znamená, že stvořená bytost – anděl trumfnul Boha. Nebo se jedná o obraz Boha, který je duální – dobrý i zlý, má dvě opačné polohy jako např. jing a jang (v příběhu o potopě světa se rozzuřil jako člověk)?
To pak nemusíme dělat nic a starat se pouze o blaho své duše, své blízké a souvěrce. Alibismus.
Nebo se jedná o stav našich duší – v každé je dobro i zlo. Potíž je v tom, že odpůrce je osoba – pak jsme tedy schizofrenní – myslíme si, že jsme dobří a hřešíme, ale neznáme sami sebe , své podvědomí a nevědomí, větší část sami sebe. Schizofrenní výklad sedí nejlépe, nepřiznáme si, co je v nás, nevíme to, protože to vědět odmítáme, je to namáhavé. Ono citovat výroky z Bible často nepomáhá, protože zjednodušující logický výklad nepomáhá, pouze nás obhajuje.
Pokud věříme tomu, že svět je v moci zlého a na konci časů bude poražen a nastane Boží království, zříkáme se své zodpovědnosti, jsme lhostejní a to je špatně. Pokud ale věříme výroku, že boží království je už mezi námi, a snažíme se jej hledat kolem sebe, jsme naopak pozitivně motivováni podílet se na něm, být jeho součástí.
Sdělení, že Ježíš nepodléhal Satanově moci a byl pod vlivem Božího Ducha znamená, že nebyl Bůh (který je nad zlým) jak si jej definujeme, ale člověk s pevnou vůlí. To je nad mé chápání, protože každá odpověď vyvolává další otázky, odporuje jiným tvrzením.
Pokud vnímáme Bibli jako symbolické sdělení, obohatí nás a vede. Konkretizace naopak třídí na nás a ty druhé jako u primitivních společností, které se zabíjely jen pro příslušnost k jinému kmeni. Zabíjet lze i jinak než mečem – lež je mocná zbraň v boji o moc.
Co by dělal Ježíš Kristus? Samozřejmě by volil nevěřící, prosazující potraty a LGBTQ. Rozhodně ne někoho, kdo chce opak. To jako nechápete, že je čím dál tím více válek a nikdo, kromě neustálého vyzbrojování a zabíjení se nepokouší s tím nic udělat. Já fandím komukoli, kdo je proti válkám a bojuje proti novodobým zrůdnostem. A co vy, věřící, komu jste fandili?
Kristus by se je snažil nenasilnym zpusobem srovnat do late.
Je potřeba se oprostit od představy, že volby v západních demokraciích – v USA nebo kdekoli jinde – jsou zápasem mezi dobrem a zlem. Zlo má mnoho podob. Odklon od Božího designu, nespravedlnost, cenzura, pokrytectví, které chamtivost zakrývá ušlechtilými slogany, zbabělost… jsou pro někoho větším zlem než nabubřelost, siláctví či hrubý jazyk. Proč se lidé upínají k „silným“ vůdcům? Kvůli zklamání z chování „elit“ a politiků „hájících demokracii“, kteří sice mluví kultivovaněji, ale neprosazují spravedlnost a svobodu. Lidé nejsou hloupí. Chvilku je zahřívá ideologie/ marketing „dobra“, ale když prokouknou, že s nimi ti „dobří“ jen orají a vůbec jim na nich nezáleží, sáhnou (v našich zeměpisných šířkách) raději po Ficovi nebo Babišovi a za velkou louží po Trumpovi. Nedivím se volbě v USA a nepřekvapí mne návrat Babiše do Strakovky. Lidé prostě skousnou nekompetentnost politiků jen do určité míry a když se navíc od sebe slova a činy politiků příliš vzdálí, volí změnu.
Nerozumím tomu, proč by lidé, zklamaní z elit, možná zklamaní ze svých představ o elitách, měli „sahat“ automaticky po populistech. To je jenom klišé. Co udělají, jak se budou rozhodovat je jejich a jen jejich zodpovědnost a jestli si myslí, že existují jednoduchá, řešení na složité problémy, tak je to jejich omyl, pohodlnost myslet. Ano,jak píšete lidé zklamaní volí změnu, ale to přece může být něco jiného než mesiáši typu Trump a Babiš. Může normální člověk, normální věřící nosí triko „Jesus Trump Guns“?
Lidé fakt automaticky „nesahají“ po populistech. Vše prochází nějakým vývojem, včetně politické scény a trvá to poměrně dost dlouho, než se lidé naštvou a „hodí“ to populistům. To, že nyní lidé volí víc populisty je hlavně důsledkem chování/vlády „elit“… aneb tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Ono jaksi když na to přijde, kdyby se ukazalo co vsechno by bylo třeba udělat čeho by se museli lidé vzdát a co by mohli získat tak to oni ne, to už se jim nevyplatí, z toho nic nemají, z toho nic nekape. To už jim předěláváte jejich život a to oni ne tohle. Co na tom že by z toho měli prospěch i oni sami.
Elity jsou v krizi. Je to krize elit.
Co čekat od pobožných? Člověk, který dobrovolně odloží zdravý rozum, se nikdy nebude chovat racionálně. Jeho myšlení zůstane omezeno vírou ve strašidla.
Žít v ateistickem konzumnim biologickém světě který je zaměřen jen na krátkodobé požitky ve kterém jsou lidé jen inteligentní zvířátka bez jakekoliv naděje a perspektivy musí být opravdu hrozné a beznadějné.
Zřejmě jde o nepochopení křesťanského Boha – machistický sadista, který všechno ví a všechno zná a je všemocný (extrémní narcismus) a který se nijak neobtěžoval obětovat svého údajně vlastního syna a pro nějž umírali a umírají milióny. Takže plně v souladu – jde pouze o internalizaci tohoto Boha.
Bůh lidi miluje. Život který je obrovským darem je opravdu skvělý a mohl by být ještě mnohem lepší. Ale divil byste se kolik lidí kolik politiků a byznysmenů(zejména těch nejbohatších) je proti tomu. Co oni by pak dělali? Nikdo by je nepotřeboval. Byli by zbytecni. Uměle vytváří kulturu nepohody a nedostatku, kulturu lačnosti a chamtivosti. Aby hnedl lidé šli a koupili jejich zboží. To přeci nejde aby byl clovek v pohodě a šťastný jen tak aniž by z toho oni něco měli, aniž by měli tržby za alkohol tabák apod. Vsechno je jenom byznys.
Chtějí abychom se klaneli jejich zlatému teleti. Naštěstí je hodně lidí kteří se tím nenechali zmanipulovat.
Chceme-li se dobrat pravdy, musíme začít tím, že si připustíme,
…že pravdivé může být i tvrzení, které se nám nelíbí,
…že nálepkování politických oponentů jako „politických extrémistů“, „diktátorů a šílenců“, „autoritářských vůdců a populistů a neofašistů“ jsou jen prázdná slova, ne argument,
…že i volba kandidáta, který se nám nelíbí, může být v daném kontextu racionální a správný krok, který „nezpochybňuje hodnoty a zodpovědnost“ voličů, ale naopak je jejich projevem, který není důsledkem volby „jen prostřednictvím toho, co si může dovolit dát na talíř“, ale naopak důsledkem správného posouzení něčeho, co jsme my, zaslepení iluzí, že jsme chytřejší a morálně dokonalejší než protivník, opomněli správně posoudit;
… že voliči strany, která se nám nelíbí, nejde o „okamžité zlepšení jeho osobního života“, ale o obecné dobro, a že možná to, co je skutečně obecné dobro, rozeznal v daném kontextu lépe než já.
Říkám „v daném kontextu“, protože politika – tím spíš systém politických stran v USA – není o vymýšlení utopií, ale hra s těmi kartami, které jsou rozdané.
Nepochybuji o tom, že přinejmenším někteří z té „nemalé části východních křesťanů“ se přidávají „ke svaté Putinově válce“ proti „naší civilizaci“ (pomíjím teď otázku, zda není „naše civilizace“ pouhý tribalistický buzzword bez reálného obsahu, a to pro obě strany) právě proto, že si kladou přesně tu stejnou otázku: co by dělal Ježíš z Nazareta?
Jak je možné, že docházejí k opačnému výsledku než autor článku? Není to nakonec tím, že otázka „co by dělal Ježíš z Nazareta?“ ve skutečnosti znamená „co by dělala má téměř určitě mylná představa Ježíše z Nazareta?“, nebo dokonce „co bych si já podle svých choutek (2 Tim 4,3) přál, aby dělal Ježíš z Nazareta?“ — „Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše.“ (Iz 55,8-9)
To východní křesťanství je velikasske, vice megalomanske, usite na míru velkym státním utvarum a jine temperamentní mentalitě tamních lidí. Přesto má svoje kouzlo ten kdo se na to podívá zblízka zjistí že je to opravdu úžasné to se můžete dostat do stavu který se podobá euforii a můžete mit pocit dokonalosti a pocit že jste velmi blízko Boha. Ale je to jen prelud a klam a návrat do reality může být ponekud drsnější. Proto tolik pijí a tancuji apod.Tam je vše velké obrovske. Stredoevropsky katolicismus je mnohem střízlivější a vice se drží “ při zemi“ a vice se drží reality. Narozdíl od západního protenstastvi které je opet neohranicene a také nekdy až velikasske.
Lidé kritizují Putina. Ale co by udělaly USA kdyby v jejich blizkosti v jejich sousedství vyrostl komunistický stát? Přihlíželi by nečinně? Ne, zaútočili by jako pri vylodění na Kubě v zatoce sviní při té jejich revoluci.