Komentář: Pro-choice politika není podporou potratů, ale pochybností o účinnosti restrikcí

Snahy o politizaci potratů a zpřísnění jejich dostupnosti se v minulosti objevily v Polsku nebo USA. Vedou ale skutečně restrikce ke snížení počtu umělých ukončení těhotenství, nebo se kvůli nim pouze přesouvají do takzvané šedé zóny, a vedou tak jen k většímu ohrožení zdraví a života žen, které interrupci podstoupit chtějí? Nad tím se v komentáři zamýšlí Marie Kolářová. 

Zrušení ústavního práva na potrat v červnu roku 2022 vyvolalo nadšení v řadách amerických konzervativců. Američtí biskupové hovořili o historickém okamžiku ukončení nespravedlivého zákona umožňujícího rozhodování o tom, zda někdo může žít, či zemřít. Zdůraznili, že Amerika je založena na právu na Bohem daný život, svobodu a hledání štěstí. Na druhé straně se ozvaly ostré nesouhlasné reakce, a to včetně prezidenta Bidena. Nejvyšší soud tímto rozhodnutím nezakázal ani neomezil potraty, pouze přenesl rozhodování o jejich regulaci na úroveň jednotlivých států. Bylo tedy zřejmé, že pro příště se budou právní úpravy v jednotlivých státech výrazně lišit.

Papežská akademie pro život v návaznosti na prohlášení amerických biskupů uvedla, že je nutné znovuotevření neideologické debaty o místu ochrany života v občanské společnosti. Vlády by měly přijímat taková opatření, která upřednostňují život, aniž by upadala do apriorních ideologických pozic. K těmto opatřením náleží, jak upřesnila Papežská akademie, zajištění odpovídající sexuální výchovy, zaručení zdravotní péče dostupné všem a příprava legislativních opatření na ochranu rodiny a mateřství a překonání existujících nerovností.  

Výzva Papežské akademie směruje k podpoře ochrany života zbavené ideologického zneužívání, které bohužel často doprovází protipotratovou legislativu. V průběhu dvacátého století byla v jednotlivých zemích postupně přijímána legislativa, která v určité míře umožňovala potraty. Záleželo na konkrétních společenských a politických proměnách v jednotlivých zemích. V Evropě tak zůstala nejpřísnější legislativa v Irsku a v několika malých zemích. Irsko posléze po referendu v roce 2018, ve kterém legalizaci interrupcí podpořilo 68 % hlasujících, uvolnilo přístup k potratům. Zcela ilegální zůstaly potraty pouze na Maltě, v Andorrském a Lichtenštejnském knížectví. 

Symbol rozchodu s komunismem

K výraznému zpřísnění naopak dospěl vývoj právní úpravy v Polsku. Z doby komunismu zdědila země liberální zákonodárství, které bylo záhy po pádu komunistického režimu výrazně zpřísněno. Potraty byly Polkám umožněny jen v případě znásilnění či incestu, ohrožení života nebo zdraví matky anebo při nevratném poškození plodu. Silné kontroverze vyvolalo rozhodnutí polského ústavního soudu z roku 2020. Podle závěru soudu přerušení těhotenství z důvodu poškození plodu odporuje polské ústavě. Ve zdůvodnění soud výslovně uvedl, že postižení či neléčitelná nemoc dítěte v prenatální fázi nemůže ospravedlnit provedení potratu. Bez ohledu na tuto velmi přísnou úpravu se na polské scéně čas od časů objeví iniciativy požadující absolutní zákaz potratů nebo i rozšíření trestní odpovědnosti na šíření informací o interrupcích.

Přísná potratová legislativa znamenala pro silně katolické Polsko na začátku devadesátých let symbol rozchodu s komunismem a jeho morálkou. Průběžně se ale objevovaly iniciativy za zmírnění zákona. V devadesátých letech byl krátce povolen i potrat ze sociálních důvodů. Otázka potratů se však čím dál častěji stávala předmětem politického soupeření. Spor o interrupce byl veden z ideologických pozic a stal se bojištěm, na kterém se poměřovala míra fundamentalismu. Inciativa Pro právo na život tak v roce 2021 požadovala, aby se interrupce trestaly odnětím svobody na pět až 25 let, případně doživotím. 

Z potratů až do porodu k restrikcím

Také v USA přijaly po vydání přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu některé státy výraznou restrikci potratů, v některých z nich tak nejsou povoleny interrupce už po 6. týdnu těhotenství. Podle předchozí úpravy byly naopak interrupce legální v závislosti na posouzení životaschopnosti plodu, přičemž v některých státech byly dovoleny prakticky až do porodu. Široká dostupnost potratů v době, kdy se neustále zlepšují podmínky pro záchranu předčasně narozených dětí, vzbuzuje kontroverze i mezi těmi, kdo neusilují o striktní zákaz potratů. Nově přijaté restrikce však vyvolaly mohutnou vlnu kritiky a protestů.    

I přes dobré úmysly pro-life hnutí usilujících o omezení dostupnosti interrupcí se vztah k potratům stal politickou kartou vytahovanou s cílem uškodit politikovi odmítajícímu restriktivní protipotratovou legislativu. V posledních prezidentských volbách v USA tak byl opět přetřásán postoj Joe Bidena, praktikujícího katolíka, k potratům. Pozornosti se těšily zprávy o knězi, který mu odmítl podat přijímání. Biden dlouhodobě odděluje osobní přístup od legislativního řešení. Prohlašuje, že jako katolík osobně nesouhlasí s potraty, ale nepovažuje za vhodné zákonné zákazy. Posléze také jako prezident ostře kritizoval rozhodnutí Nejvyššího soudu. Naopak Trump začal restriktivní úpravu jednoznačně podporovat, ačkoliv v minulosti měl k potratům vstřícný vztah. V posledních měsících, po neúspěchu republikánů ve volbách ve státech s přísnou regulací interrupcí, se z Trumpa stává umírněný zastánce potratů. Na rozdíl od roku 2016, kdy chtěl zavést tresty pro ženy, které potrat podstoupily.

V USA není Biden jediným křesťanským politikem, na nějž jsou kladeny přísné nároky ohledně povinnosti hájit omezení potratů. Ani mezi americkými biskupy nepanuje v této věci shoda, někteří z nich dokonce považují politiky podporující potratové zákony za exkomunikované. 

Papež k dotazu na toto téma při návratu z Bratislavy prohlásil, že on osobně nikdy nikomu neodmítl podat eucharistii, protože přijímání není odměnou pro dokonalé. Současně však také opětovně připomněl, že potraty jsou vraždou. I nenarozené dítě je lidským životem, který musíme ctít. „Embryo není shluk buněk, ale lidský život,“ odpověděl papež při jiné příležitosti na dotaz mladé dívky. Současně ale dodal, že by se neměly odsuzovat ženy, které podstoupily potrat.

Počet potratů nezávisí na míře restrikcí

Zpolitizování otázky potratů a nekompromisní důraz na co nejpřísnější zákonodárství paradoxně limituje skutečnou ochranu nenarozeného života. Oficiální statistiky publikované státy s přísnou protipotratovou legislativou vykazovaly pochopitelně minimálně počty potratů. Odpovídají však tato čísla realitě, anebo se jen potraty přesunuly do šedé do zóny, popř. využily ženy možnosti potratové turistiky? Podle rozsáhlých analýz a vyhodnocování kombinace nepřímých dat prováděných za dlouhý časový horizont dospěli výzkumníci z Guttmacherova Institutu k závěrům, že počet potratů se v zásadě neliší a nezávisí na míře zákonných restrikcí. Ostatně v České republice představuje pokles počtu interrupcí dlouhodobý trend, přičemž poměrně liberální zákonná úprava se dlouhodobě nijak nemění. 

Neochota přiznat uvedená fakta tudíž nepomáhala ochraně života, jen vytlačila provádění potratů do šedé zóny a vedla ke zdravotním komplikacím až k úmrtí žen. Pokud to bylo pro ženy dostupné, využívaly též potratovou turistiku. Protipotratová doktrína byla namísto účinné pomoci ženám v nouzi zneužívána jako nástroj moci. V Texasu tak jsou např. občané oprávněni podat žalobu na lidi, kteří se podílejí na provádění interrupcí, stejně jako padaly úvahy o kontrole pohybu těhotných žen, které by s úmyslem ukončit těhotenství cestovaly do státu s liberálním přístupem. 

Podle morálního učení církve je možné v případě ohrožení života matky připustit usmrcení nenarozeného dítěte, pokud není zamýšleno jako přímý účinek, ale jinak by nebylo možné zachránit život matky. Mezi věřícími však neexistuje jednoznačná podpora co nejpřísnější legislativy kvůli pochybnostem o jejím efektu a kontroverzích s ní spojených. To je také důvod, proč i mnozí křesťanští politici nepodporují ve svých zemích zpřísnění zákonů. Pro-choice není pro-abortion. Přiznání práva na volbu neznamená podporu potratů, ale jen pochybnosti o účincích zákona. 

Představa, že přísné zákony povedou ženy k obezřetnosti, a ony pak nebudou nezodpovědně přistupovat ke svému sexuálnímu životu, je naivní. Ke snížení počtu potratů vede jedině cesta účinné pomoci všem ženám v nouzi. Američtí biskupové proto apelovali na politiky, aby přijali zákony a politická opatření, díky nimž by se dostalo podpory a ochrany těm nejzranitelnějším. Oceňovali také práci všech, kdo nabízejí alternativy k potratům, a to včetně adopce a pěstounské péče. 

Zákaz potratů jako politické téma slouží ochraně nenarozeného života jen minimálně. Skrývá se v něm jen snaha o mocenské prosazení kontroly. Při licitování o míře restrikcí jako by dítě bylo až na posledním místě. Pokud budeme brát vážně ochranu nenarozeného života, pak klíčová otázka zní: Jaká je nejúčinnější cesta ke snížení počtu potratů? Neměli bychom se však ptát, jak jejich dostupnost znemožnit. Tím nemyslím, že je ideální naprosto liberální přístup. Pokud bude ale odpovědnost za těhotenství ponechána výslovně na ženách, budou ženy bojovat za svá práva s heslem: moje tělo, moje odpovědnost. Proti tomu stojí práva nenarozeného dítěte. I proto se diskutuje o míře ochrany počatého dítěte např. tehdy, pokud matka užívá drogy. Právě takovou zákonnou úpravu přijalo Norsko. Na jedné straně umožňuje na základě žádosti ženy potraty do 12. týdne těhotenství, na druhé je možné těhotné drogově závislé ženy hospitalizovat.