Rozsáhlý román Septologie od nositele Nobelovy ceny Jona Fosseho vyšel v květnu česky v nakladatelství Host. Norský autor v něm nepodává vehementní důkaz Boží existence, ale literárně ohledává víru, která se rodí v tichu, nejistotě a slabosti. Právě tím vzniká jeden z nejpozoruhodnějších duchovních románů současné evropské literatury.
„Bůh neexistuje, ne, očividně, On neexistuje, On je…“ Téměř osmisetstránkové dílo vyšlo nyní v květnu česky s překladatelskou zásluhou Daniely Mrázové. A právě zmíněná věta dobře vystihuje, proč je Fosse jedním z nejpodnětnějších křesťanských autorů dneška.
Septologie (v orig. 2019–2021) je mohutným literárním zápasem s tím, co se běžným odpovědím vzpírá. Stárnoucí malíř Asle se v ní vrací ke svému životu, drží jej před sebou, převrací a zkoumá, noří se do něj, až sám ztrácí přehled mezi přítomností a minulostí. Vztahuje se k umění, zápasí s ním stejně jako se samotou a samotným Bohem. Čtenář postupně zjišťuje, že v pozadí zdánlivě monotónního a neustále se opakujícího vyprávění se rozehrává hluboká meditace o víře.
Bůh není předmět mezi věcmi
Fosseho pojetí Boha je zřetelně ovlivněno křesťanskou mystikou, zejména Mistrem Eckhartem, jehož četl už dávno před svou konverzí ke katolictví. Podstatné přitom je, že víra u Fosseho nepřichází do literatury až jako pozdější přiznané katolictví. Sám zpětně rozpoznává, že psaní mu dávno před konverzí umožňovalo náboženské, místy až mystické prožitky.
Literatura pro něj tedy není nástrojem k vysvětlení víry. Je jedním z míst, kde se víra může nenápadně dít. Právě proto Asle v Septologii nenakládá s Bohem jako s jednou bytostí mezi jinými. Bůh není „něco“, co lze položit před sebe, dokázat, vyvrátit nebo vlastnit.
Proto je podle Asleho zavádějící říkat, že někdo v Boha věří, či nevěří. Bůh prostě je. Neexistuje způsobem, jakým existují věci kolem nás. Celým rozsáhlým románem tak prostupuje nesamozřejmost, ba až nemožná uchopitelnost víry. „Protože Bůh je zároveň velmi vzdálenou nepřítomností, ano, bytí samo, ano, a velmi blízkou přítomností.
Taková formulace může znít abstraktně, ale Fosse ji neklade jako filozofickou poučku. Nechá ji pomalu vystupovat z rytmu vyprávění, z ticha mezi slovy, z Asleho modliteb i vzpomínek. Do jeho nazírání Boha se zřetelně otiskuje přesvědčení, že „Bůh je velké ticho“, a právě v tomto tichu jej lze zaslechnout. Fosse tím připomíná mystiky, autory typu Simone Weilové nebo Exupéryho, pro něž ticho neznamená prázdnotu, nýbrž způsob přítomnosti.
V tom spočívá síla Septologie. Víra zde není triumfální jistotou. Je spíše neklidným přebýváním u tajemství. Neznamená vlastnit Boha, ale učit se žít před ním. A někdy také vydržet, že mlčí. Podobně Fosse pracuje i v kratším románu Ráno a večer (nor. 2005, česky 2007, angl. 2015), který začíná narozením a končí odchodem ze světa téhož člověka. Oba okamžiky lidského života spojuje zvláštní pohyb: pouštění, odevzdání, přijetí toho, co člověk nemůže řídit. Septologie tento motiv rozšiřuje do monumentální podoby.
Všemohoucnost ukrytá ve slabosti
Ještě odvážněji působí Asleho úvahy o Boží slabosti. Bůh se mu nejeví především jako ten, kdo ovládá svět silou. Zjevuje se spíše v ukřižovaném Kristu, tedy v bezmoci, zranitelnosti a vydanosti. V některých pasážích se tím Fosse dostává pro část věřících až na hranici podezřelého, možná kacířského vyjádření: Asle jako by Bohu upíral běžně chápanou všemohoucnost a místo ní zdůrazňoval jeho slabost, dokonce bezmoc. Ptá se, zda právě slabost nemůže být zvláštním druhem síly. Zda Bůh není všemocný právě tím, že se vzdává běžných představ o moci.
Takové úvahy se mohou na první pohled zdát podezřelé. Ve skutečnosti však stojí hluboko uvnitř křesťanského paradoxu. Křesťanství přece nemluví jen o Bohu Stvořiteli, ale také o Bohu Ukřižovaném. O Bohu, který nevítězí přemožením protivníka, nýbrž tím, že se vydává až do krajnosti.
V tomto smyslu má Fosse blízko k teologii Jürgena Moltmanna i k myšlence, že mezi Boží vlastnosti nepatří pouze moc, ale také slabost – nikoli jako Boží nedostatek, nýbrž jako nejhlubší podoba jeho lásky.
Právě proto je české vydání Septologie významnou událostí i z křesťanské perspektivy. Fosse nepíše román, který by víru vysvětloval. Spíše vytváří prostor, v němž se víra může stát rozechvělou zkušeností. Nenápadnou, tichou, nejistou, ale o to pronikavější.
