Podle agentury AP letos překonávají hromadné vraždy v USA cokoli v minulosti. Tragická čísla tohoto roku vyniknou ještě více při porovnání s lety předcházejícími. Spojené státy většinou zaznamenávaly třicet nebo méně hromadných vražd ročně, takže letošní číslo sedmnácti útoků během první třetiny roku působí děsivě.
Počet loňských vražd ve Spojených státech vzrostl oproti předchozímu roku o téměř třicet procent, což je nejvyšší meziroční skok od šedesátých let minulého století, kdy Federální úřad pro vyšetřování začal tato data na národní úrovni evidovat. Naopak pokračoval sestupný trend trestných činů, jako jsou vloupání, krádeže nebo vandalství, který byl pozorovatelný v řadě minulých let. Roste tedy agresivita vůči druhým lidem, majetek se dostává až na druhé místo.
Máme propadat panice? Vidět zde potvrzení prohnilosti západní kultury? Znamení konce světa? Tohle přece za našich mladých let nebývalo! Inu, leccos bývalo, jen jsme o tom hned nevěděli. Pokud myslíme těmi mladými lety léta padesátá, řádil na Východě Josif Vissarionovič Džugašvili, známý jako Stalin. Pokud máme na mysli léta sedmdesátá, působil v tehdejší Kambodži Saloth Sar, známý pod jménem Pol-Pot. Něco je ale už přece jenom jinak. Situace světa se skutečně změnila. Je nás víc.
To není nepodstatná okolnost, všimněme si, že masové vraždy se častěji odehrávají v městských kulisách, kde je počet lidí na jednotku plochy skutečně vysoký. Je svým způsobem přirozené, že zvýšení hustoty populace v nás probouzí skrytou agresivitu. Nejde o nic typicky lidského, naopak! Na zahušťování populace reagují zvířecí instinkty. Jen si uvědomme, jak se v přeplněných chovných halách chovají slepice, jak se nemilosrdně klovou, až i vzájemně zabíjejí.
Říká nám k tomu něco bible? Ano, říká. Nejprve zvedne prst, aby varovala před názorem, že člověk přece není zvíře, že jsme něco naprosto jiného, že nic, co se odehrává ve společenstvech živočichů, není možné přenášet na lidskou společnost. Bible ten rozdíl mezi člověkem a zvířaty vidí jinak: Vždyť úděl synů lidských i úděl zvířat je stejný: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, píše biblický Kazatel. A skutečně, pokud se nezaujatě podíváte na chování zvířat žijících ve skupinách, stádech či hejnech, zjistíte, že podobnost s chováním lidí je mnohdy až úsměvná. A někdy k pláči.
To je ale jen okrajová poznámka. Podstatnější je, co bible říká k našemu chování. S trendy dnešní doby se totiž docela výrazně rozchází. Současná doba oceňuje autenticitu a individualitu, vyzdvihuje vnitřní hlasy, které nosíme v sobě. Následuj svoji žízeň! Když musíš, tak musíš! Instinkt nás vede! Poslechni svůj instinkt atd. Instinktem se ale řídí zvířata, vyjadřuje prostě jen souhrn minulých zkušeností, a to i zkušeností minulých generací.
Člověk by se ale měl řídit rozumem! Nikoli pocitem, ale znalostí a úvahou! „Nebuďte jako kůň či jako mezek bez rozumu. Ty je třeba krotit uzdou a udidlem,“ připomíná žalmista. Člověku by mělo stačit vysvětlení, domluva. Je také dobře si všimnout, jak argumentoval nazaretský Ježíš. Nikdy neříkal: „Mám pocit,“ nebo „Zdá se mi.“ Vždycky říkal: „Je psáno.“ Podstatná pro něj byla formulovaná informace, znalost. Řekl bych, že na jeho přístupu něco je. Na svoje lidství bychom neměli rezignovat.
Autor: Petr Raus
Pravda ♥️