Výňatek z knihy DÁVA BOH ZMYSEL
Křesťanským kazatelem na Manhattanu jsem už skoro třicet let. Lidé žijící ve městě, kde je můj domov, jsou většinou nevěřící. Nejsou ani jen tím, co jsme zvyklí nazývat „vánočními a velikonočními“ křesťany. Abych to upřesnil, většina z nich by o sobě prohlásila, že jsou sekulární nebo bez náboženského přesvědčení.
Noviny New York Times nedávno uveřejnily článek o diskusních setkáních, které se každý týden konají v našem sboru a jsou pro lidi, kteří jsou skeptičtí ohledně existence Boha nebo jakékoli nadpřirozené reality. Základním pravidlem této skupiny je, že nepředpokládá pravdivost žádného náboženství ani sekularismu. Namísto toho čerpá z různých zdrojů, z osobní zkušenosti, filozofie, historie, sociologie, jakož i z náboženských textů s cílem porovnat různé názory a zvážit, jaký dávají smysl při vzájemném srovnání. Většina účastníků této diskuse přirozeně přichází s určitým stanoviskem a doufá, že právě jejich světonázor bude v tomto procesu hodnocení ten silnější. Každého ale nabádáme, aby byl otevřen kritice a ochotný připustit chyby a problémy ve svém pohledu na věc.
Po zveřejnění článku se o něm diskutovalo na několika internetových fórech. Mnozí se tomuto úsilí posmívali. Jeden z komentujících řekl, že křesťanství nedává žádný smysl v reálném, přirozeném světě, ve kterém žijeme a nemá žádný [racionální] přínos. Mnozí namítali, že sekularismus není souhrnem názorů, které by se mohly srovnávat s jinými systémy. Naopak, říkali, že je to prostě rozumné vyhodnocení přirozenosti věcí, které se zakládá na čistě racionálním posuzování světa. Říkali, že pobožní lidé se pokoušejí vnutit svou víru ostatním a když sekulární lidé předkládají své argumenty, tak jednoduše podávají fakta a lidé, kteří s nimi nesouhlasí, zavírají oči před těmito skutečnostmi. Někdo řekl, že jediný způsob, jak být křesťanem, je považovat pohádky z Bible za skutečné a zavírat oči před všemi důkazy a zdravým rozumem.
Účastníci na jiném fóru neuměli pochopit, proč by sekulární skeptik vůbec přišel na takové setkání. Jeden muž se nevěřícně ptal: „Myslí si, že lidé bez vyznání v Americe nikdy neslyšeli „dobrou zprávu“? Myslí si, že sekulární lidé přijdou na takové setkání, vše si poslechnou a následně se zeptají, proč jim o tom nikdo neřekl?“ Jiný napsal: „Lidé jsou, bez (náboženského přesvědčení) ne proto, že by se nikdy nesetkali s náboženstvím – jsou, bez něj, právě proto, že se s ním setkali.“
Věřící v Boha stejně jako nevěřící dospějí ke svému stanovisku skrze kombinaci zkušeností, víry, uvažování a intuice.
Za ta léta jsem se nesčetněkrát zúčastnil takových diskusí a předpoklady jejich kritiků jsou do značné míry nesprávné. Věřící v Boha, stejně jako nevěřící, dospějí ke svému stanovisku skrze kombinaci zkušeností, víry, uvažování a intuice. Skeptici mi na těchto setkáních běžně říkají: „Škoda, že jsem spíš nevěděl, že existuje takový typ náboženského přesvědčení a takový způsob přemýšlení o víře. Neznamená to, že teď už budu věřit, ale nikdy předtím mi nikdo nenabídl tolik podnětů na přemýšlení o těchto otázkách.“
Materiál v této knize nabízí stejné podněty k přemýšlení čtenářům, zejména těm nejskeptičtějším, kteří si myslí, že „dobré zprávě“ chybí kulturní relevance. Budeme porovnávat názory a nároky křesťanství s názory a nároky sekulárního pohledu a klást si otázky, které z nich dávají větší smysl ve složitosti světa a životě člověka.
Autor: Timothy Keller
Zdroj: ChcemViac.com
