V politice vždy vyjde jen to maximálně možné řešení. Nemá smysl ji za to odsuzovat ani hodnotit věci nenávistným způsobem, jak je to dnes běžné. Proces tvorby zákonů a novelizací je složitý a provázený mnoha procedurami. Jak se má člověk srovnat s hlasováním v solidaritě s politickým klubem? Jak přijmout, že propadne rozumný pozměňovací návrh? Nikdy se z našeho světa nestane Království Boží.
Často odpovídám nejen na dotazy zaměstnanců či poslanců Parlamentu, ale i na vzrušené otázky věřících, kteří sledují různé zákonodárné procesy nebo nominace na státní vyznamenání. Mnoho lidí si vytváří názory na základě mediálních zkreslení. Proto je důležité porozumět procesu vzniku zákonů – od prvotního návrhu přes expertní diskuse, schválení vládou, tři čtení ve Sněmovně a projednávání ve výborech až po sítě Senátu a podpis prezidenta. To vše podléhá složitým procedurálním pravidlům. Rád toto poznávám a diskutuji s legislativci, kteří tento proces na právní úrovni asistují.
Rád provázím studenty, žáky i seniory Parlamentem a oceňuji poslance, kteří se takovému vzdělávání věnují. Dávám jim nahlédnout do mechanismů hlasování, včetně gest předsedů klubů, které signalizují stanovisko strany. Jsou zde možnosti schválení, odmítnutí, zdržení se hlasování nebo i defenzivní kroky jako neúčast na hlasování. Proces je dynamický a každá minuta může rozhodnout.
Politika je složitá, protože zahrnuje kompromisy a stranická jednání, která nemusí vždy reflektovat samotnou podstatu projednávaného tématu. Ale nemá smysl ji hodnotit s nenávistí. Dělení na přátele a nepřátele je zavádějící – v politice si oponenti podávají ruce, usmívají se na sebe a navzdory rozdílným názorům spolu dokážou jednat. To není kolaps hodnot, ale způsob, jak dál fungovat.
Mnoho otázek zůstává: Je politika jen o zasluhách? Proč v ní chybějí mladí lidé, kteří by mohli přinést nový pohled? Jak se vyrovnat s nároky stranické disciplíny? Jak se postavit k tomu, když propadne dobrý návrh? Často sleduji, že se zastupitelé snaží udržet svou důstojnost, i když jejich názor nezvítězí. A dobré je nebát se přicházet s novými, třeba i provokativními návrhy.
Avšak politika je náročná. Vyčerpává zastupitele i pomocný personál. Mnozí, kteří by mohli kandidovat, se raději neangažují, protože vidí obrovské nároky, které s sebou politika nese. Zejména ženy a rodiče by mohli přinést nové perspektivy, ale často se zdráhají vstoupit do tohoto prostředí. A přitom právě jejich hlas je ve sněmovně potřebný.
Nakonec: Nikdy se z našeho světa nestane Království Boží. To dvojí nikdy nebude jedno. Království Boží zůstane neměnné a hlasováním se k němu nepřiblížíme. Pravda zůstane pravdou, i když se odhlasuje něco jiného. A právě to nám může dát pokoj i odvahu znovu se pustit do jednání. To je reálpolitika.
Zajímavý a realistický článek, zejména jeho závěr je pravdivý, „hlasováním se k Božímu království nepřiblížíme“. To jen potvrzuje pravdivost Božího slova, Bible, že tento svět je pod mocí a vlivem ducha Božího odpůrce, Satana. Proto jej provází soupeření místo spolupráce, ničení životního prostředí, války, utrpení atd. Ani hlasováním to nemůže být odstraněno. Bible je realistická kniha, ukazuje východisko z tohoto beznadějného stavu. Spočívá ve víře a v přijetí výkupní oběti J.Krista, to je jediná a realistická cesta k záchraně života člověka a nakonec i země.