Na konci března přijal izraelský parlament, známý jako Kneset, nový zákon, který rozšiřuje stávající možnosti pro ukládání trestu smrti. U vojenských soudů, pod které spadají Palestinci na okupovaných územích, by za vraždu související s terorismem následoval v podstatě povinný trest smrti. Jedinou výjimkou by byly případy, kdy by existovaly natolik zvláštní okolnosti, že by umožnily jeho následné zmírnění.
K odsouzení by nově stačila prostá většina soudců, nikoliv jednomyslné rozhodnutí. Vojenský velitel by neměl pravomoc uplatnit uvážení a udělovat milosti nebo zmírnit tresty. V případě izraelských civilních soudů by byl trest smrti ukládán za vraždy spojené s terorismem, pokud by byly spáchány s přímým úmyslem zničit stát Izrael. Zákon může ještě změnit Nejvyšší soud.
Za přijetí zákona se delší dobu zasazoval ministr národní bezpečnosti Ben Gvir spolu s poslanci jeho krajně pravicové strany. Na podporu zákona nosili v klopě saka brož ve tvaru popravčí smyčky. Jeho přijetí pak nadšeně oslavovali šampaňským. Zákon podpořili i poslanci Likudu a části demokratické opozice.
Další opoziční poslanci však varovali před cestou, na kterou se Izrael přijetím zákona vydává. S kritikou se okamžitě po jeho přijetí ozvali i představitelé některých evropských zemí a izraelské i mezinárodní lidskoprávní organizace. Rada EU označuje schválení zákona za závažný krok směrem zpět od vlastních závazků Izraele, který dosud dodržoval moratorium na trest smrti. Vyzvala proto Izrael, aby dodržoval svůj dosavadní postoj a svoje závazky podle mezinárodního práva.
Na diskriminační povahu zákona poukazují všichni jeho odpůrci. Ostatně už samotná skutečnost, že tvrdě postihuje Palestince na okupovaných územích, která jsou nelegálně osídlena izraelskými osadníky, zakládá první výraznou diskriminaci. Osidlování okupovaných území totiž patří mezi válečné zločiny. Izraelští osadníci jsou souzeni, na rozdíl od Palestinců, civilními soudy. V poslední době se násilí osadníků vůči Palestincům stupňuje, a to často i za přihlížení armády. Nedávno na Západním břehu napadli izraelští rezervisté štáb americké televizní stanice CNN, který dokumentoval nárůst násilných útoků osadníků na Palestince. Generálporučík Ejal Zamir, nejvyšší velitel Izraelských obranných sil (IDF), celý prapor suspendoval, za což si vysloužil kritiku Bena Gvira.
Porušování základních práv a schválení anexe
Asociace pro občanská práva v Izraeli (ACRI) podala žalobu k Nejvyššímu soudu s návrhem na zrušení zákona. Opírá ji o dva právní argumenty. Zákon je podle ACRI porušením mezinárodního práva, protože na okupovaných územích náleží zákonodárná pravomoc nejvyššímu vojenskému veliteli a Kneset nemá pravomoc ji omezovat. Fakticky tím Kneset schválil anexi okupovaných území. Současně zákon porušuje i několik základních práv zakotvených v izraelských Základních zákonech o lidské důstojnosti a svobodě, včetně práva na život, lidskou důstojnost, na spravedlivý proces a rovnost před zákonem (pozn. Izrael nemá ústavu, tyto zákony ji zčásti suplují).
ACRI rovněž zdůrazňuje diskriminační charakter nové legislativy. V praxi by totiž zákon znamenal téměř jistý trest smrti pro Palestince, zatímco u civilních soudů je prokázání úmyslu „popřít existenci státu Izrael“ natolik složité, že aplikaci na židovské pachatele v podstatě vylučuje. I když, jak zmínil Ben Gvir, „zákon se může týkat Židů podporujících Hamás nebo Írán. Je jich málo, ale nějaké tu máme.“ Gvirova slova ukazují, jak si otvírá prostor pro zneužití zákona proti politickým odpůrcům. Podobně hrozí zneužití zákona proti Palestincům, kteří se jen brání osadnickému útoku.
Jak ukazuje řada studií napříč všemi kontinenty, trest smrti nikdy neplní odstrašující funkci. Neexistuje žádný důkaz, že by trest smrti odrazoval od terorismu nebo ideologicky motivovaných útoků, a nikdy nebylo prokázáno, že by vedl ke snížení kriminality. Trest smrti je prakticky všude, s výjimkou USA, aplikován pouze autoritářskými režimy. Naopak demokratický svět směřuje k jeho definitivnímu zrušení. ACRI tvrdí, že účelem nově přijatého zákona je pomsta a rasismus, nikoliv skutečná potřeba založená na faktech nebo bezpečnostních požadavcích.
Násilí páchané osadníky zůstává nevyřešeno
Americká nezisková organizace Nový izraelský fond, která se zasazuje o demokracii a rovnost všech obyvatel Izraele, zveřejnila společné prohlášení mnoha židovských komunit z celého světa. Připomíná v něm, že odmítání trestu smrti hluboce odráží židovskou tradici, která vyžaduje maximální zdrženlivost v otázkách odejmutí lidského života. Lidský život má nejvyšší možnou hodnotu.
Židovští mudrci nastavili používání trestu smrti mimořádné překážky a učili, že soud, který popraví i jednou za sedmdesát let, je považován za destruktivní. Připomínají morální opatrnost střežící židovský závazek k posvátnosti života. Ostatně Izrael se již v minulosti poučil ohledně justičních omylů. Prvním popraveným byl v červnu 1948 Me’ir Tobianski, důstojník Izraelských obranných sil, odsouzený za vlastizradu. Tragickým mementem zůstává, že se již o rok později prokázala jeho nevina, načež byl posmrtně zproštěn všech obvinění. Poté Izrael popravil již jen nacistického zločince Adolfa Eichmanna.
Oslava přijetí diskriminačního zákona, který není nijak schopen přispět k vyřešení násilí a terorismu, ale naopak roztáčí další spirálu násilí a ukazuje na posun politické reprezentace k autoritářským praktikám. Dlouhodobě zůstává nepotrestáno násilí páchané osadníky. Pod vlivem těchto událostí se bývalý izraelský premiér Ehud Olmert obrátil na Mezinárodní trestní soud v Haagu s naléhavou výzvou. Požádal o intervenci, která by zachránila Palestince i samotné Izraelce před státem, který podle něj podporuje násilí osadníků, a to mnohdy i za přímé účasti policie a armády. Není to jen sám Olmert, i desítky dalších bývalých bezpečnostních velitelů požadují okamžité kroky k zastavení útoků na Palestince a obviňují stát z neschopnosti vypořádat se s osadnickým terorismem.
